Nitě osudu

Úvod

Tento příběh je fikce a neodehrává se v žádné určité době, proto se prosím nedivte kombinaci historicky protichůdným aspektům, jako je doba, ve které se příběh odehrává, která se dá lehce přirovnat ke středověku a vymoženostem, jako je telefon a televize.
Přestože to moc nejde dohromady, fantazii se přece nikdy meze nekladou 😊

🧶

Den vyvolení, na který se těšila většina dívek v zemi. Jednalo se o náhodný výběr dívek, které už dosáhly jednadvaceti let, které budou mít následně tu čest se zúčastnit akce, na které se některé z nich stanou družkami několika vybraných můžu, nebo získají nějakou pozici u dvora. Stejný rituál se provádí u mužů v druhé polovině roku.
Nikdo neví jak přesně jsou dívky pro povolání vybírány, ani jak celý rituál probíhá. Toto tajemství si palác střeží už několik desítek let.

Posledních pár let se zájem dívek o účast zvětšil, když bylo oznámeno, že se zúčastní i jeden z královských synů. Princ Tagar, kterého naposledy viděli při jeho první účasti. Poté se vydal zpět, na druhou stranu země za svými povinnostmi, kterými ho pověřil jeho otec a další akce byli opět bez jeho přítomnosti.

Den vyvolení beru jako nutné zlo. Jediná výhoda je, že vždy v den, kdy se výběr koná, máme celý den volno, abychom se mohly připravit. Byl to jediný den v roce, kdy si můžu dopřát dlouhou koupel a nikdo mě nepeskuje.
Odpoledne v danou hodinu se všechny dostavíme do sálu, kde se zapíšeme a čekáme na příchod té, která následně ze všech jmen přítomných losuje.

Letos se mělo vybrat čtyřicet pět dívek. Stojím mezi ostatními a když přelétnu místnost, trochu se mi uleví. Bylo tu minimálně tisíc dívek, takže pravděpodobnost, že by vybrali mě, se smrskla na minimum.
Nevnímám proslov, kterým vyzdvihuje velkorysost dvora, ani když opakuje už tolik známou pasáž o tom, jaké budou mít vybrané dívky štěstí.

Teprve když se rozhostí ticho a přinesou skleněnou kouli, ve které jsou jména všech přítomných, vzhlédnu a zbystřím.
Jména se ozývají do ticha a některé 'vyvolené' v reakci na to své pláčou, jiné se radují a některé dokonce teatrálně omdlévají. Samozřejmě že ne doopravdy.
Deset, devět,...
Odpočítávám v duchu a už plánuji, co budu dělat, až tahle šaškárna skončí.

Jako první zajdu za Brooklynem, jsme domluvení, že se sejdeme na našem oblíbeném místě. Jsme nejlepší přátelé už od dětství a kromě něho nemám žádného přítele.
Každý rok doufám, že mě požádá o ruku a budu se tak konečně moct vyhnout Dni vyvolení, protože zasnoubené a vdané dívky se ho účastnit nesmí.
Nemiluju ho, to ne, ale je pro mě nejbližší člověk a jediný, komu věřím.

Tři, dvě, už jen jedno jméno mě dělí od dalšího klidného roku.
Žena vloží ruku do koule a snaží se to protahovat. Krouží rukou dokola a očividně se pohledem na dívky, které netrpělivě čekají, baví.
"A poslední vyvolená pro tento rok je:" zvedne papírek nad hlavu, než ho spustí aby ho rozložila a přečetla, "Sarah!"

Zvuk jejího hlasu se mi zařízne do uší a přestanu dýchat. Určitě jsem špatně slyšela. To nemůže být pravda!
Jakmile se dívky kolem mě začnou otáčet a dívat se na mě, ztěžka polknu a pohlédnu na ženu.
"Tak pojď, Sarah, nestyď se," pobídne mě s úsměvem.

Zamrkám a nejistě se rozejdu směrem k ní a ostatním dívkám.
Ať je to jen sen. Opakuji si, když pomalu mířím k místu, kde jsem nikdy nechtěla stát.
"Výborně, tohle jsou naše letošní vyvolené!" Cítím, jak se mě začíná zmocňovat panika a jako bych se na celou tu scénu dívala přes nějakou oponu.

Klid, uklidni se. Říkám si v duchu, jako by to mělo něčemu pomoct.
Jen se ti to zdá. Je to jenom špatný sen. S tímto přesvědčením nakonec odejdu spolu s ostatními dívkami, které mají naprosto odlišnou náladu než já.
K mému překvapení nás zavedou do nádherných pokojů, které jsou v budově přímo sousedící s palácem. Ze svého pokoje mám nádherný výhled na věže, které se majestátně tyčí nad zbytkem města, jako by ho ochraňovaly.

V pokoji najdu připravené šaty, opatrně po nich přejedu prsty a nepatrně se pousměji. Látka je velmi příjemná, jen barva se mi nelíbí.  Mám světlé vlasy, které se mi nikdy nelíbily.
Popelavá barva vždy na ostatní působila odpudivě, měli mě za divnou a stranili se mě.
Společně s bílou látkou šatů budu vypadat jako duch.

Z přemýšlení mě vytrhne klepání na dveře a když se přiměji dotyčného vyzvat ke vstupu, uvnitř se objeví usměvavá postarší žena, která spustí ihned, jakmile vejde a já jí vůbec nestíhám.
"Jmenuji se Garna a po dobu zdejšího pobytu budu vaší komornou. Dnes večer se setkáte s naší princeznou, která vám řekne, co vás bude dál čekat."

Během toho, co povídá, mě vysvlékne a pomůže se umýt. Následně mě upraví a pomůže do šatů.
Ani ne deset minut po tom, co odejde, se ozve další klepání a společně s dalšími děvčaty nás odvedou poměrně dlouhou a komplikovanou cestou do velkého sálu, který rozhodně nepatří do části města, která je přístupná pro obyčejné lidi.

Obrovský křišťálový lustr dominuje celé místnosti a působí majestátně. Posadí nás k připraveným stolům, prohlédnu si prostírání a bojím se čehokoliv dotknout, jak je všechno naleštěné a blýskavé.

"Dobrý večer dámy," když vzhlédnu, ztěžka polknu. Dívka přede mnou, rozhodně není nikdo obyčejný.
Tak tohle rozhodně sen není.
To jsem v pěkném průseru.