Nové já [ KiriBaku ]

2. První školní den

Všichni už seděli v lavicích a čekali až zazvoní a přijde náš třídní učitel.

No všichni... jedna lavice byla pořád prázdná, když nepočítám tu, ve které nikdo sedět nebude protože je nás 20 ale ve třídě je 21 lavic.

Když zazvonilo, a do třídy vešel náš třídní učitel. Pozdravili jsme se a hned potom do třídy vletěl nějaký červenovlasý kluk.

"Moc se omlouvám, že jdu pozdě!"

'Woooow... Lepší první dojem udělat už vážně nemohl.' Pomyslel jsem si otráveně.

Učitel mu řekl ať si sedne do volné lavice a dál nevyrušuje.

Ten červenovlasý se na něj zazubil tak, že šly vidět jeho špičaté zuby.

'Je snad žralok?!'

Náš třídní učitel nás seznámil se všemi pravidly a rozdal nám každému rozvrh hodin.

První tři hodiny se budeme vždycky věnovat normálním předmětům a následující tři hodiny se budeme věnovat tréningu, nebo historii o hrdinech.

Upřímně jsem toho učitele moc neposlouchal, ale to je asi jedno.

Potom nám řekl že budeme bydlet na kolejích, které se nacházejí na pozemcích školy, a pak už jsme šli na oběd.

Stál jsem ve frontě a poslouchal ostatní, jak se spolu baví. Přijde mi to strašně otravné a zbytečné.

Se svým tácem jsem si sedl k volnému stolu.

Nechci sedět s ostatními z naší třídy. Příjdou mi otravní, ale je mi to jedno.
Ať se chovají, jak chtějí. Jediný co mě zajímá je teď škola, nebo spíš, jak se stanu nejlepším hrdinou na světě.

Asi jsem přestal vnímat, protože si ke mně najednou někdo sedl a já se trochu lekl.

Jednalo se o toho žraloka a pikachua... Proč žralok a pikachu? Em protože tak vypadají.

Najednou si se mnou začali povídat, což mi přišlo hrozně zvláštní.

"Já jsem Kaminari Denki"

"A já Kirishima Eijiro. Rád tě poznávám"

"Já jsem Bakugo Katsuki. "

Neřekl jsem, že je rád poznávám, protože mi byli ukradení a nechtěl jsem se s nimi vybavovat.

Když jsem dojedl a byl jsem na odchodu, přiběhl za mnou Kirishima. Teda pokud si to dobře pamatuju.

On a Kaminari mi asi až tak moc nevadí. Probírali jsme různé věci, až jsme se dostali k našemu osobnímu životu, což se mi probírat nechtělo.

Ne protože bych se styděl, ale nemám rád, když mi někdo komentuje minulost a navíc je neznám více než půl dne.

"Sorry, ale já už půjdu"

"Proč?"

'Proč asi. Po obědě se chodí první den školy domů. Nehodlám se tady zdržovat déle, než je třeba.'

"To tě nemusí zajímat žraloku"

"Ale noták"

'Co má sakra za problém?! Proč bych tady měl sakra ještě být. Nechci se s nimi vybavovat.'

"Přestaň na mě mluvit ty zubatá obludo!!!"

Asi jsem to řekl trochu víc podrážděně a nahlas, než jsem měl v plánu. Vlastně jsem zařval skoro přes celou chodbu.

Nechtěl jsem tak zařvat, jenže moje sebekontrola nad mým chováním je na bodu mrazu, a já tak křičím i když vlastně ani nechci.

Šlo poznat, že jsem byl až moc agresivní, protože se lekl. Navíc vypadal, že ho to asi zasáhlo, a že se tam zhroutí.

'Pfff neměl by být taková citlivka.'

Po chvilce sklonil hlavu a sroko neslyšně řekl: "Promiň"

Chvíli jsem tam stál, ale pak beze slova odešel směrem domů.

Doma jsem se zavřel v pokoji nachystal si na další den podle rozvrhu a přemýšlel.

'Chci se bavit s Kaminarim a Kirishimou? Připadají mi míň otravní než ostatní, ale stejně jsou vtíraví.'

Chvíli jsem přemýšlel až jsem se dostal myšlenkami trochu jinam.

'Možná jsem dneska řekl Kirishimovi vážně něco až moc hnusnýho. Upřímně vypadal, že se každou chvíli rozbrečí... Na druho stranu neměl být tak vlezlý. Omlouvat se mu fakt nebudu. Ne kvůli takové blbosti.'

Po chvíli mě to přestalo bavit tak jsem si vzal mobil a projížděl ig, když mi najednou napsal Denki: (jo chtěli po mně telefonní číslo, ale s tím jsem je poslal někam. Takže jsme si nakonec na sebe dali instagram)

Denki: Ahoj Bakugo. Neřel jsi dneska něco Eijirovi? Vím, že šel někam za tebou a když jsem ho pak potkal, vypadal celkem mimo, nebo možná spíš smutně.

'Eijiro...Eijiro... Aaa už vím. Mluví o Kirishimovi. Tch vždyť se nic vážného nestalo. Když řvu na Dekua, taky se přede mnou hned nezkácí... když nepočítám dnešek... Nemůžu za to, že neumí chodit a bezdůvodně padá.'

Baku: Nic jsem mu neřekl je jen přecitlivělý.
Denki: Fajn pořeš si to sám, ale já znám Kirishimu už dlouho a vím proč se chová, tak jak se chová. Radši si s ním promluv.
Baku: Slíbit ti to nemůžu.

'Teď mám vlastně i potvrzené, že je Kirishima přecitlivělí. Upřímně bych lhal, kdybych řekl, že mě to nezajímá. Nevím, co se tomu trdlu stalo v minulosti, takže mě to trochu zajímá. Možná se ho někdy zeptám.
Na první pohled vypadá celkem silně, ale možná je to jen další slaboch.'

Pak mě přemýšlení začalo nudit, tak jsem si udělal alespoň nějaké jídlo, a pak se šel osprchovat.

Ten večer už se asi nic zvláštního nestalo.

Šel jsem si lehnout okolo 22:00, ale usnul jsem asi až po hodině.
No co.. prostě se stane.

Co mi spíš vadí jsou ty moje za*raný noční můry. Kromě nočních můr se mi totiž nic jiného nezdá, teda pokud už se mi alespoň něco zdá. Začíná mi to vadit

Okayyy. Máme tu další kapitolu. Omlouvám se, že se tam zatím nic moc neděje, a že jsou to kratší kapitoly. Slibuji, že budou delší a kvalitnější.. a taky už ne tak o ničem.. alespoň doufám.