Nové já [ KiriBaku ]

4. Noční můry

Proč je zase ráno?!
Ne to není přesná otázka.

"Proč musí ta malá otravná věc vydávat tak hlasitý zvuk?!"

Zakřičel jsem do polštáře a s námahou vypl budík. Vstal jsem z postele a doploužil se ke skříňi.

Oblékl jsem se, nasnídal, vyčistil jsem si zuby a pokusil jsem se rozčesat si vlasy, což jsem po chvíli vzdal, jelikož jsem usoudil že to není možný.

Chvíli jsem se jen tak poflakoval a nakonec vyrazil do školy.

Nemám to moc daleko. Pěšky je to asi 20 minut. Navíc se dneska učit prý nebudeme. Myslím že jen první dvě hodiny, ale jelikož jsem neposlouchal učitele, nevím proč.

Pohled Kirishimi:

Vstal jsem jako každé ráno. Oblékl jsem se do naší uniformy. Vzal si s sebou i nějaké pohodlné oblečení, jelikož se dnes budeme stěhovat na naše koleje.

Nemusel jsem si s sebou brát všechny předměty, jelikož se budeme učit jen první dvě hodiny. Nakonec jsem si dal snídani a udělal hygienu.

Pak přišla asi ta nejtěžší věc z celé mé ranní rutiny. Česání.
Ne že bych měl tak zacuchané vlasy.
Spíš jde o to, že si každé ráno vyčesávám své přirozené vlasy, které jsou skoro jako u všech lidí u hlavy, nahoru.
Proč? Líbí se mi to tak víc. Nevypadám tak zranitelně a více se podobám svému hrdinskému vrozu.

Když jsem měl hotové i vlasy vydal jsem se na cestu do školy. Kdybych jel autobusem, byl bych tam tak za deset minut, ale jelikož mám dneska ještě času dost, rozhodl jsem se jít pěšky. Za 25 minut jsem došel do školy.

Pohled Bakuga:

Přišel jsem do třídy a sedl jsem si do své lavice. Nejdřív jsem se rozhlédl po třídě, abych se alespoň trochu orientoval, co se vlastně děje. Všichni měli na lavici nachystanou matiku, tak jsem si ji taky nachystal.

Po chvíli jsem si lehl hlavou na lavici, a jen poslouchal o čem se ostatní baví.

Dneska jsem docela unavený, protože jsem moc nespal. Nemohl jsem usnout, a když se mi to konečně povedlo, tak jsem se pořád probouzel a pak zase nemohl usnout.

Cítil jsem že za chvílí usnu, když v tom na mě někdo promluvil. Nejdříve jsem chtěl té osobě co mi narušila spánek rozbít hubu, ale pak jsem podle hlasu poznal o koho jde a otevřel jsem oči.

Pohled Kirishimi:

Přišel jsem do třídy a nachystal si matiku. Moje oči pak zamířily na Bakuga, který ležel na lavici a vypadal, že každou chvíli usne. Vypadal tak klidně. Žádný řev, ani mračení. Vypadal skoro až roztomile. Měl by se přestat mračit a začít se víc usmívat. Bude vypadat líp.

Vydal jsem se směrem k jeho lavici a cestou jsem na sobě cítil pohledy ostatních. Nebylo to moc příjemné, ale jsem na to už zvyklý. Došel jsem až k němu a řekl jsem dobré ráno. On si protřel oči, jako malé dítě a neutrálně na mě hleděl.

Pohled Bakuga:

Vypadal tak pozitivně. Když na mě mluvil a u toho se zubil tím jeho širokým úsměvem. Upřímně nechápu, proč je jednou tak pozitivní, a pak zase úplně zhroucený.

Nechtěl jsem na něj řvát, protože by to u něj asi nebyl dobrý nápad. Nechci aby se kvůli mně zhroutil podruhé.

"Vypadáš ospale. Spal jsi dneska vůbec?"
Řekl s lehkým pobavení v hlase.

"Jasně zě spal, ale ne dostatečně."
Řekl jsem trochu podrážděně.

"Co se stalo tak vážného že, jsi nemohl spát?"

Zeptal se mě na další otázku. Myslím, že se mě takhle ráno ptá až na moc otázek. Z poloviny ještě spím, jak mám asi myslet?

"Noční můry"

Řekl jsem si spíš pro sebe, protože jsem nechtěl, aby si o mně myslel že jsem jako malé dítě.

"Promiň co jsi říkal? Asi jsem ti nerozuměl"

"To je jedno"

Pohled Kirishimi:

Řekl a hned na to zazvonilo. Přišel jsem ke své lavici. Celou matiku jsem přemýšlel, co Bakugo říkal.
"Ha mám to!"

Řekl jsem asi trochu víc nahlas, než jsem chtěl.

"Opravdu? No když jsi tak rychlý v počítání, tak si vypočítej ještě na straně 113 v učebnici příklad 5."

Řekl učitel a můj úsměv byl náhle pryč.

'Ale alespoň vím, co mi Bakugo řekl.
Teda znělo to jako 'noční můry'. Což z vlastních zkušeností vím, že není nic příjemného. Ale jesti je to pravda a Bakugo má doopravdy noční můry, tak by mě hrozně zajímalo o čem. Vím, že jsem otravný a pořád za ním dolízám, ale tohle mě opravdu zajímá.
Až skončí matika a zemák, tak se ho možná zeptám, ale nechci ho nutit. Pokud mi to nebude chcít říct, tak to chápu a respektuju.
Asi to není moc pěkné téma, a navíc kdo by se chtěl svěřovat někomu, jako jsem já. Navíc mě zná necelé dva dny... to není zrovna moc'

Přemýšlel jsem... a až moc jsem se na své myšlenky soustředil. Když můj pochod myšlenek skončil, uvědomil jsem si, že mi trochu slzí oči. Rychle jsem dvakrát zamrkal a začal jsem zase vnímat.

Pohled Bakuga:

Počítal jsem nějaký příklad, když najednou Kirishima vykřikl:
"Ha mám to"

Trochu jsem se lekl. Učitel mu dal nějaký příklad navíc, za vyrušení v hodině. Úsměv mu hned odpadl z tváře. Neotevřel ani tu učebnici a začal nad něčím přemýšlet. Bylo vidět, že nevnímá. Díval se do jednoho bodu na lavici. Na chvíli byla jeho tvář plná lítosti a soucitu. Za chvíli ji však nahradil smutek?

'Nad čím to zase přemýšlí?! Umí vůbec myslet pozitivně?'

Podíval jsem se na něj detailněji a zarazil se. On měl slzy v očích?! Ještě chvíli a začal by brečet.

'Bože... řekni mi, proč je tenhle červenovlásek tak vadnej... vždiť... tohle není přeci normální... ach jo... dochází mi energie'

Pomyslel jsem si a znovu se zaměřil na to, co to pako dělá. Konečně vypadal, jakoby se probral a svoje slzy se pokusil zamrkat.

'Může mi prosím někdo vysvětlit...
Co se mu sakra stalo?! Proč se chová tak divně?! Nebřečel by přece jen z matiky... že ne.
Ale nad čím to pak proboha přemýšlel?! Proč? Prostě proč? Proč vůbec nedává smysl?! To je poprvé, co jsem tak zmatený.
Navíc mám trochu blbej pocit viny. Připadá mi to, jako by se tak divně choval kvůli mým včerejším slovům. Ne, že bych si ho nějak oblíbil, ale když se mu alespoň pokusím omluvit, tak pak nebudu mít pocit, že se takhle chová kvůli mně.
Navíc by mě zajímalo, nad čím to sakra přemýšlí...A hlavně CO SE MU V MINULOSTI STALO, ŽE SE TEĎ CHOVÁ TAK DIVNĚ?!'