Nové já [ KiriBaku ]

23. Nejistota

"COŽE?! Nejsi ty náhodou tak trošku retardovanej?!"

'Vím, že je, ale že až takhle?! Tohle je prostě už moc!'

"P-promiň!!! J-jen jsem s-se zeptal!"

Omlouval se vyděšeně ten malej blbec.

Já byl překvapený, ale zároveň tak vytočený, že jsem měl co dělat, abych ho na místě nezabil.

Půlenec za ním stál a vypadal taky překvapeně... Nebo možná spíš úplně mimo, ale tak vypadá pořád, takže prostě něco mezi tím.

"Proč bych měl sakra chodit s Kirishimou?!"

'Jak?! Jak ho může vůbec napadnout taková blbost?! Vím, že jeho myšlenky jsou retardovaný... ale že až takhle!?!'

"P-protože to t-tak trochu... vážně jenom trochu vypadá."

"Huh?!"

Deku se mě lekl tak, že se schoval za půlence, který vypadal, že se konečně probral a zmateně zamrkal.
Celý to jejich divadýlko působilo vážně komicky.

"Bakugo prosím nekřič tolik"

Promluvil na mě konečně i půlenej.

'Proč říká pořád to samé dokola?!'

"S nikým ses nikdy nebavil... všichni ti vždy vadili a najednou máš nejlepšího kamaráda se kterým trávíš snad víc času, než já s Todorokim. Navíc jste si vážně dost blízcí a někdy se chováte trochu... jak to říct... zvláštně? Nebo spíš... neobvykle?... Prostě až moc blízce na to že jste jen kamarádi... takže to vyvolá lehké podezření, že je mezi vámi něco víc, než jen přátelství."

Dokončil svůj proslov Deku a já byl snad ještě více zmatený. Upřímně se divím, že to ještě jde. V hlavě jsem měl až moc otázek a nevěděl jsem na kterou se zeptat dřív.

"Dobře začnu od začátku..."

Řekl jsem a měl v úmyslu se zeptat na pár věcí, které jsem vyhodnotil za nejdůležitější, abych znal jeho odpověď, protože mě zajímalo jak Dekua mohla napadnout taková blbost.

"JAK JAKO, ŽE JSEM SE S NIKÝM NEBAVIL?! VŽDIŤ JSEM BYL TAK 4× OBLÍBENĚJŠÍ NEŽ TY!"

"Eto..."

Začal Deku dívající se na podlahu a lehce se z nervozity škrábal na spánku.

"Spíš to byl strach, než... oblíbenost"

Už jsem se nadechoval, že ho odpálkuju tím nejlepším argumentem, který kdy ti dva tupci slyšeli, ale nakonec jsem to vyhodnotil tak, že zeptat se něco jiného a tohle nechat plavat bude lepší.

"Za druhé... S Kirishimou netrávím tolik času, jak ty říkáš. Rozhodně míň než vy dva. Vždyť jste na sobě 24/7 nalepení"

Řekl jsem možná víc hnusně, než jsem měl v plánu. Deku na to byl už asi zvyklý, ale půlenej vypadal trošku vytočeněji, než jindy.

Deku už chtěl něco říct, ale já ho nepustil ke slovu.

"Navíc... Co ti jako připadá na mém a Kiriho chování 'neobvyklé', nebo jak jsi to říkal?!"

"Ehm... no... nevím jak to popsat."

"Tak vidíš... když ani-"

"Třeba!"