Nové já [ KiriBaku ]

10. Únos?

Přišli jsme z výletu a šli rovnou na večeři. Seděl jsem s Bakugem, Kaminarim a Serem. Povídali jsme si a smáli se. Byla to vážně sranda.

Potom jsme měli nějakou chvíli volno. Byli jsme s Bakugem u Sera a Kaminariho v chatce. Seděli jsme na posteli a povídali si. Teda až na Bakuga, který byl naštvaný, protože jsem ho sem donutil jít.

Povídal jsem si s klukama. Bakugo seděl za mnou zády ke mně a Denki se Serem naproti mně. Celou dobu byl na mobilu. Nebo alespoň myslím. Přeci jen za sebe nevidím.
Choval se, jako by nás prostě ignoroval. Nikdo z nás to neměl potřebu řešit, a tak jsem se radši bavili mezi sebou.

Něco jsem jim říkal, když si najednou Bakugo opřel záda a hlavu o mě. Nebudu lhát... lekl jsem se. Navíc jsem se zasekl uprostřed věty. Měl jsem malý pocit, že se i trochu červenám, ale to jsem nevěděl na 100%.

Dvakrát jsem zamrkal a začal se zmateně rozhlížet.

"Jsi v pohodě?"

Zeptal se mě Sero. Přestal jsem se svým podivným rozhlížení se a místo toho jsem zastavil svůj zmatený pohled na Serovi s Denkim. Oba se tvářili trochu nechápavě.

"J-jo. Nic mi není."

"Když myslíš"

Řekl Sero a jen pokrčil rameny. Začal něco probírat s Kaminarim. Dost se spolu zakecali, takže alespoň neřešeli mé podivné reakce.

Sám jsem se zrovna moc nechápal
'Vždyť se jen opřel o tvoje záda. Neprožívej to tak. Stejně to on nijak nemyslel, tak z toho nedělej vědu'
Říkal jsem si v hlavě. Stejně mi to nedalo a musel jsem se zeptat.

"Co to děláš?"

Špitl jsem potichu.

"Heh.. co asi"
Řekl poněkud znuděně.

"Jak to mám já asi vědět. Proč si myslíš,
že se tě ptám..."

"Nebaví mě to tady. Navíc mě už bolí záda. Ty jsi byl ten, co nutně potřeboval, abych šel taky, tak si teď nestěžuj"

"Nestěžuju si"
Řekl jsem a pokusil se o otrávený hlas.

Místo toho jsem však ucítil, jak mne pálí tváře.
'Znamená to snad, že se červenám?'

Chvíli jsem pozoroval, jak se spolu zaujatě Denki se Serem baví. Marně jsem zkoušel pochopit co probírají.

Najedou mi však Bakugo silně vrazil loktem do zad.

"Auuuu!"

"Neřvi"
Okřikl mě potichu Bakugo.

"Tak do mě nevrážej. Možná to nevíš ale bolí to."
Odpověděl jsem potichu, abych na nás nestrhl pozornost Denkiho a Sera.

"Slabochu"
Rýpl si do mě a já to radši ignoroval.

"Co jsi chtěl?"

"Jen ti oznámit, že jestli odsud do minuty nevypadnem, tak tě zabiju"

"Vážně tě to tady nebaví co?"

"Ne. Umírám tady"

"Ehm. Moc se omlouvám, ale už budeme muset jít. Za chvíli začíná stezka odvahy a já se ještě musím převlíct."
Promluvil jsem dostatečně nahlas, aby mě všichni slyšeli.

"Dobře, tak zatím čau"
Zamával na nás Denki.

O chvíli později:

"Takže teď nás čeká něco jako stezka odvahy. Konečně se setmělo, takže doufám, že se nebojíte tmy. Na trase vás budou 'strašit' ostatní hrdinové, takže doufám, že nebudete jako nějaké hisrerky. Jo a můžete jít sami, nebo ve dvojcích."
Řekl Aizawa.