Nové já [ KiriBaku ]

25. Jaký typ kluků se ti líbí?

"Co všechno víš?"
Zeptal se a já se zarazil.

'Co když jsem mu vážně něco provedl? Něco strašného a on mi to nechce říct.'
__________________________________

Pohled Bakuga:

'Huh? Proč s někým řešil zrovna tohle? Kdo mu vůbec něco takového řekl? Znamená to, že ho, nebo spíš nás viděla ta žába nebo ta s kulatou hlavou, co leze za Dekuem?

Ale to je blbost. Obě byly myslím na úplně druhé straně místnosti než my. Jenže všichni ostatní byli na mol. Ne? Tak.. jak si to může někdo pamatovat?
A.. proč chce vědět zrovna tohle?

Nechci mu lhát, ale ani mu to nechci říkat.
Heh...
Příjde mi celkem vtipné, že ten večer jsem si říkal jaká sranda by byla, kdybych mu o všem co udělal řekl, a teď? Teď se tomu chci za každou cenu vyhnout.'

"Bakugo?"

Zvedl jsem k němu pohled a pozorně sledoval jeho tvář.

'Zase má trochu červené tváře. Proč? Není mu snad dobře? Měl by ještě odpočívat.'

"Prosím"

"Huh?"

"Chci to vědět. Mám pocit, že jsem ti něco provedl, ale nevím co. Cítím se kvůli tomu hrozně..
Chci se ti omluvit, ale ani nevím za co."

"Nešlo.. nešlo by to probrat třeba zítra?"

"Proč? Stalo se něco?"

"Ani ne"
Řekl jsem tiše. Vím. Pořád vás to asi překvapuje, ale i já umím mluvit potichu.

"Tak proč mi to nechceš říct? To je to vážně tak zlé, že to nechceš ani říct?"
Zeptal se trochu vyděšeně.

"Ne. Samozřejmě že ne. Když jsem ti dneska při cestě na oběd řekl, že jsi skoro nic neudělal, tak jsem to tak i myslel. Nelhal bych ti. Když jsi se opil, byl jsi prostě jako malé dítě.. jen ostatní to všechno vždycky zveličují."
Řekl jsem a lehce se zamračil nad vzpomínkou Dekua a jeho dnešních přednášek.

"Počkej. Co přesně znamená, že jsem se choval jako malé dítě?"

"No.. pořád jsi odmlouval, byl jsi takový nevyzpytatelný a taky.. jsi mě objal.. tedy.. s mým svolením."

"E-eh... promiň"
Řekl skoro provinile.

"V pohodě. Mně to je tak nějak jedno, jen..."
Odmlčel jsem se a ruku si dal na krk přesně tam, kde mě Kiri během večírku kousl.

"Mám pocit, že ostatní to pořád hrozně prožívají. Myslím.. naše přátelství. Jsme přece jen kamarádi ne?"

"Jo. Jasně. Proč bychom nebyli?"

"No..Deku říkal... že... víš co.. to je jedno. Jen.. "
Zasekl jsem se, když jsem si všiml jeho zmateného výrazu.

'Bože co to tady melu...
Nedává to smysl'

"Zapomeň na to"

"Ne ne. Co jsi chtěl říct?"

"No.. Když jsme kamarádi.. můžeme se přeci obejmout bez toho, aby to znamenalo něco víc ne?"

"J-jo."

"Tak proč si o nás někteří myslí nevim co?"

"C-cože?"
Vyjekl a na chvíli se odmlčel.