Nové já [ KiriBaku ]

7. Adapťák

Už je to asi dva týdny od doby, kdy jsme se stěhovali na koleje. Za tu dobu se ze mě a Kirishimi stali asi nejlepší kamarádi. Nebo nevím jak u Kirishimi, ale pro mě je to můj nejlepší kámoš. Je asi jediný, se kterým se bavím.

Výjimečně prohodím pár slov i s Kaminarim, nebo Serem.

No nicméně nám před týdnem Aizawa řekl, že pojedeme na adapťák, abychom se seznámili. Po DVOU TÝDNECH. PROČ TAK POZDĚ!?!
Navíc se jede už zítra ráno a já si potřebuju ještě dobalit věci. Nemůžu si vybrat jaký oblečení! Aaaaaaaa! Proč já?!

Chvíli jsem se rozčiloval, když mi najednou napsal Kirishima.

Kirishima: Jak jde balení? Mám pocit, že i přes tu štěnu slyším, jak se pořád vztekáš
Bakugo: Nemůžu si vybrat oblečení!
Kirishima: To ti jako mám jít pomoct?
Bakugo: Ne díky. Nejsem malé děcko.

Napsal jsem a radši se už na mobil nedíval. Nepotřebuji se zbytečně zlobit nad Kirishimovými poznámkami o tom, jak se chovám.
Radši jsem se vrátil k balení, které už jsem trochu flákal.

Nakonec jsem si všechno zabalil a rozhodl se jít spát.

Někdy v noci jsem se probudil celý zadýchaný a spocený.
"PROČ MUSÍM MÍT POŘÁD TY ZASRANÝ NOČNÍ MŮRY!?"

'Eh já to zakřičel? Asi bych se to měl odnaučit. Mam pocit, že tady platí něco jako noční klid. To bych mohl mít celkem problém.
No nic stejně všichni spí, alespoň v to doufám.'

Po chvilce jsem zase usnul a konečně se trochu vyspal.

Je to fajn být na čerstvém vzduchu. Potřebuji přemýšlet.

'Jsme s Bakugem nejlepší kamarádi, jenže pak je tu jedna malá možnost, která se mi vůbec nelíbí. Za ty dva týdny co jsem trávil čas hlavně sám, nebo s Bakugem se mi možná začal tak trochu líbit. Co mám teď sakra dělat?!'

Z mého přemýšlení mě vytrhl něčí křik.

"PROČ MUSÍM MÍT POŘÁD TY ZASRANÝ NOČNÍ MŮRY!?" Bakugo. Nikdo jiný takhle nekřičí. Jsem na balkóně hned vedle jeho pokoje. I když má zavřená okna, tak jde stejně slyšet.

Podobné věci už se párkrát staly. Bakugo má pořád noční můry. Je mi ho celkem líto. Sice se vždycky zlobí, když se probudí, ale myslím si, že v někde v hlouby duše je vystrašený. Nechci, aby se kvůli něčemu trápil. Vím, že když to říkám já, tak je to trochu ironie, ale takhle to u mě funguje. Pro mě mají ostatní přede mnou prostě přednost.

Potom mě ale přepadly mé tipické večerní retardovaný myšlenky.

'Proč si vlastně říkáme Bakugo a Kirishima? Vždyť Katsuki je tak hezký jméno...
Katsuki... Katsuki. Slyšel by na to vůbec? Oh bože.. chci to zkusit!'
"Kristepane na co zase myslíš. Kdybys mu takhle řekl, byl bys na místě mrtvý."
Zašeptal jsem si pro sebe.

Nakonec jsem usoudil, že už melu až moc velký blbosti. Opustil jsem svůj balkón a krásný výhled na hvězdy a radši se rozešel ke své posteli, kam jsem unaveně zaplul a po chvíli usnul.

________________________________

Probudil jsem se ráno a udělal všechnu ranní rutinu. Vzal jsem si věci a šel před Bakugův pokoj. Domluvili jsme se, že na sebe počkáme. Za chvíli přišel a my se vydali před kolej, kde už byly skoro všichni. Hodně z nich už měli naložené věci a nasedli do autobusu. Šli jsme odložit věci a měli to namířené k autobusu, ale to bych nebyl já, kdybych něco neudělal špatně.