Nové já [ KiriBaku ]

37. 31.12.

Ležel jsem v posteli. Byl jsem celý rozespalý a s pocitem, že jsou tak čtyři hodiny ráno jsem se přetáčel ze strany na stranu snažící se ještě usnout.

'Jsem tak unavený!'
Postěžoval jsem si pro sebe.

'Kolik je vlastně hodin?'

I se zavřenýma očima jsem poznal, že je ještě tma, ale byl prosinec, takže to bylo celkem logické. Bývá tu tma tak do půl osmé, a až pak se začne rozednívat, takže určit ráno čas je trochu složité.

'Měl bych se podívat na čas...
Ale když otevřu oči, tak se až moc probudím!!! Já chci ještě spát!'
Stěžoval jsem si v hlavě jako malé dítě.

'Počkat... dnes je... 31? Takže je... Silvestr?'

"Ha.."

'Počkat!'
Rychle jsem se vymrštil do sedu a hledal mobil.

"Kolik je hodin?! Kolik je hodin?!"
Panikařil jsem a přitom hledal mobil.

Když jsem ho našel, zjistil jsem, že je něco málo před sedmou.

"Dnes máme chystat výzdobu a novoroční oslavu... ale nedomluvili jsme se na tom, kdy se sejdeme."
Přemýšlel jsem nahlas.

"Jestli to ale chceme stihnout, měli bychom začít co nejdříve."
Naplánoval jsem a tak se začal oblékat a chystat, abych později nebyl ten, co zdržuje.

Trochu času mi to přeci jen zabralo, protože jsem strávil asi deset minut sezením na posteli s hlavou opřenou o ruce.

Nechtěl to dávat ostatním najevo a snažil se na to nemyslet, ale ve skutečnosti jsem každým dnem měl horší a horší náladu. Nebyl jsem naštvaný. Jen mi chyběla motivace cokoli dělat.

Když jsem se chystal opustit pokoj, bylo asi půl osmé, když v tom se na chodbě ozval Iidův hlas.

Iida proběhl celou kolej a všem zaklepal na dveře se slovy, že je čas vstávat.

Usmál jsem se pro sebe a vyrazil.

Nicméně úsměv mi moc dlouho nevydržel, protože stejně jako když jsme měli trénink, tak i dnes před mými dveřmi nikdo nestál a nečekal na mě.

Ze zvyku jsem se zastavil, abych na Bakuga počkal, ale hned jak jsem si uvědomil, co dělám, vzdal jsem to a vyrazil na snídani.

'Stejně by nechtěl, abych byl první člověk, kterého poránu uvidí...
Včera... jsem ho skoro vůbec neviděl.'
Přemýšlel jsem u scházení schodů.

'Včera musel být trénink nakonec přerušen, protože se Serovi udělalo nevolno. Byl jsem poslední z Týmu A, kdo doběhl a spolu s Midoriyou a Tokoyamim jediný, koho nechytili. Nechápu jak mohli dostat třeba Yaoyrozu a mě ne... Musela to být jen nějaká náhoda.
Hned po tom, jsme se ale všichni sešli v cíly, kde Aizawa oznámil, že se trénink ruší. Včerejšek byl celkově zvláštní...'

Když jsem došel do společenské místnosti, narazil jsem na Iidu, který zběsile pobíhal sem a tam. Sám pro sebe si něco říkal. Vypadalo to, že plánuje náš dnešní "trest", abychom nazdobili co nejvíce míst, za co nejméně času.

"Kirishimo. Nestůj tam tak a pojď na snídani."
Zavolala na mě Yaoyrozu s úsměvem.

Na to jsem přikývl hlavou a přisedl si k prvním spolužákům, kteří už byli nachystaní.

Postupně přicházeli i ostatní včetně Aizawi, kterého jsem si zpočátku ani nevšiml. Mou pozornost i pohled strhl, až když k němu promluvily holky.

"Pane učiteli. Dobré ráno. Přišel jste na snídani?"
Ptala se Uraraka.

"Dobré ráno. Vlastně jsem vás šel probudit, abyste stíhali výzdobu na Silvestra...ale jak vidím, tak se o to Iida už asi postaral. Jste tu už všichni?"