Nové já [ KiriBaku ]

26. Myšlenky

Jen malé upozornění. Když budu střídat pohled Kiriho a Bakuga, tak tam už nebudu psát "Pohled Kirishimi/ Bakuga".

Myslím si, že když má každý jiný formát písma, tak to tam není potřeba psát.
Ale když půjde o pohled někoho jiného, tak to tam samozřejmě napíšu.

_________________________________

V noci jsem se probudil.
Snažil jsem se co nejdříve znovu usnout, ale měl jsem příliš energie.

Oči se mi sice únavou zavíraly, ale v hlavě jsem měl až moc myšlenek, které jsem si musel trochu přerovnat.

Chvíli jsem jen ležel a zíral na strop, ale netrvalo dlouho, než mě to přestalo bavit.

Vstal jsem tedy z postele, oblékl si nějakou mikinu a odešel ze svého pokoje.

Sešel jsem pomalu schody, abych ještě někde nespadl a zamířil do společenky.

Přišel jsem do velké a poněkud prázdné místnosti a rozhlížel se kolem sebe.

'Vypadá to tady celkem opuštěně. Je nezvyk vidět zrovna tuhle místnost takhle vylidněnou. Jsem tu sám. Překvepivě, když je hluboká noc.
Nestěžuju si.'

Začal jsem se pomalu procházet po celé společence a u toho začal přemýšlet.

'Mám v hlavě zmatek...
Potřebuju si všechno shrnout a urovnat...
Takže... jak jen začít...
Deku'

Pomyslel jsem si a snažil se si vybavit celý náš rozhovor co nejpřesněji.

'S nikým ses nikdy nebavil... všichni ti vždy vadili a najednou máš nejlepšího kamaráda se kterým trávíš snad víc času, než já s Todorokim.'

Problesklo mi hlavou.

'Huh?'

'Normálně nenecháš ostatní aby na tebe jen promluvili natož sáhli, ale s Kirishimou si povídáš pořád. Pořád jste někde spolu. Mám pocit, že Kirishima je snad jediný člověk, který ti nevadí a úplně bez problému se s ním objímáš...

A možná si to ani neuvědomuješ, ale v Kiriho přítomnosti jsi milejší,
a taky.. se někdy.. usmíváš... alespoň trochu'

Vzpomněl jsem si na další útržek z Dekuovích přednášek.

'Je pravda, že jsem se s nikým nebavil tak moc jako s Kirim, ale to je protože na staré škole byli všichni nemožní.
Ale nebylo to zase tak, že bych se nebavil vůbec s nikým.
Je pravda, že nesnáším, když na mě někdo sahá, a taky se nerad usmívám. Nemám jediný důvou se usmívat nebo nechat ostatní na mě sahat..
Jenže..
U Kiriho mi nevadí ani jedno z toho.
Když jsem s ním, tak je mi ukradený jestli se usmívám, nebo jestli mě objímá. Není to tak, že bych se s ním rád usmíval nebo objímal... spíš mi to je tak nějak jedno.'

Jakmile jsem si tohle uvědomil, naštvaně jsem zavrčel.

"Je to, jakobych nějak vyměkl nebo co! Cítím se jako nějaká citlivka!"

Začal jsem rychleji chodit jak idiot nevyzpytatelně po společence div, že jsem do něčeho nevrazil.

"Začínám se chovat jak holka!"
Zavrčel jsem a znovu změnil směr.

'Tohle je tvoje vina Kirishimo Eijiro!'
Pomyslel jsem si podrážděně, když jsem zamračené sledoval svůj odraz v jednom velkém okně.