Nové já [ KiriBaku ]

17. Výlet

Když jsme se všichni sešli v hale, vyrazili jsme směrem do města.
Šli jsme přes park. Byl krásně zasněžený. Nedokázal jsem z něj odtrhnout oči.

"Hej... Kiri?.. Vnímáš?"

Zeptal se mě Bakugo a zamával mi před obličejem.

"Jo promiň. Díval jsem se na tu na tu hezkou přírodu kolem nás."
"Chováš se ještě pořád jako dítě"

Uchechtl se.

"A to se pozná jako jak?!"
"Jsi štěstím bez sebe, když vidíš pouhý sníh. Měl jsi úplně jiskřičky v očích. Prostě jen kvůli sněhu."
"Jen?! Vždiť sníh a celá zima je tak krásná."
"Ty tu zimu fakt prožíváš"

Dál jsem se s ním radši nehádal. Nebudu to řešit. Dnešek si chci užít!!!

Po malé procházce jsme šli do kavárny, kdy jsme chvíli poseděli a povídali si.

Pak jsme zamířili směrem na trhy a po cestě jsme to vzali přes náměstí, kde byl jeden z hlavníh stromečků. Samozřejmě jsme si udělali fotku a zamířili na ty trhy, na kterých jsme se poměrně dost dlouho zsrželi.

Pak už jsme se vydali znovu parkem zpátky na koleje.

Chvíli jsme měli 'rozchod', abychom se mohli převléct do toho vánočního, a pak vyrazíme na takovou předčasnou večeři, aby se všechno stíhalo.

Celkem dost času mi zabaralo najít, kam jsem to oblečení dal a ještě víc, se do něj obléct. Měl jsem v plánu, že si udělám svůj typický účes, ale někdo zaklepal na dveře.

"Je odemčeno. Klidně pojď dál"

Řekl jsem soustředěný u zrcadla, zkoumající svoje vlasy.

"Co to provádíš?"

Zeptal se mě Bakugo, který se opíral o stěnu pokoje a nechápavě se díval na můj výráz.

"Potřebuji si načesat vlasy nahoru a nechci to na večeři mít ošklivý."

Teď vypadal ještě zmateněji.

"Vždyť budeš mít čepici"

'Huh. Pravda.'

"Ale i tak to chci mít dobře"
"Tak si je nech takhle"
"Ale-"
"Ale?"

Povytáhl obočí. On mi to dělá schválně!

"Co na to řeknou ostatní?"
"Nic. Nebudou ti nadávat, za to, že nemáš vyčesaný vlasy. Jsou to možná dementi, ale ne takový."

Na chvíli se odmlčel.

"Podle mě ti ty vlasy nebudou kritizovat, ale spíš chválit. Víc to k tobě sedí.
Em... Podle mě takhle vypadáš líp"

Řekl a díval se do země. Díky bohu, protože jinak by viděl, jak se červenám.

'On mi řekl, že mi to sluší!!! Tenhle den ja tak skvělej!'

"Ehm. Tak fajn."

Řekl jsem a nasadil si čepičku.
Potom jsme vyrazili do společenské místnosti, kde byly nachystané stoly.
Když jsme tu byli všichni, popřáli jsme si veselé Vánoce a dali se do jídla.