Nové já [ KiriBaku ]

24. Co všechno víš?

"Jste si blízcí?"

Odkašlal jsem si, jelikož mě trochu škrábalo v krku.

"Jako kamarádi"

Řekl jsem a znovu zakašlal.

"Vážně?"

"Vážně"

Řekl jsem a napil se vody.

"Chodíte spolu?"

Zeptala se a já měl co dělat, abych se nezadusil.

-----------------------------------------------------------

Málem jsem na ni vyprskl vodu, co jsem měl v puse.

Vykulil jsem na ni oči a snažil se vstřebat její otázku.

Všichni blezkově zmlkli a začali se na mě upřeně dívat. V tu chvíli bylo okolo takové ticho, že jsem měl pocit, jako bych slyšel vlastní tlukot srdce.

Celý den jsem se cítil unaveně a byl trochu mimo, ale myslím, že mě tahle otázka probudila víc než jsem potřeboval.

Vše jsem začal plně vnímat a došlo mi v jaké situaci se zrovna nacházím.

Všichni co seděli nedaleko ode mě si museli všimnout mých lehce načervenalých tváří.

Nedokážu popsat atmosféru, která zde panovala, ale s jistotou můžu říct, že se mi vůbec nelíbila.

Potom mi ale tak nějak došlo, že mlčím už moc dlouho, což by mohlo vypadat, že vymýšlím nějakou výmluvu.

Nechtěl jsem, aby si mysleli něco, co není pravda, takže jsem rychle odpověděl, aniž bych vymyslel, co vlastně řeknu.

"C-cože?! Ne! Jasně že ne! Jak tě to sakra napadlo?! Jsme JEN KAMARÁDI!!!"
Zakřičel jsem.

Bohužel moc sebejistě jsem nezněl.

"Vážně?"
Řekla Mina a povytáhla obočí.

"Protože vypadáte spíš jako pár, než jako... kamarádi"
Řekla a zahihňala se.

'Co má sakra za problém? Když jí řeknu, že jsme kamarádi, tak to znamená, že jsme kamarádi... bože já na to nemám sílu. Jak dlouho jí to budu muset vysvětlovat, než dá pokoj?'

"Nevím na co myslíš, nebo jak jsi na něco takového vůbec přišla, ale když říkám, že jsme jen kamarádi, tak to tak myslím"

Řekl jsem se zatnutými pěstmi a hypnotizoval podlahu.

Čekal jsem, jestli se někdo ideálně kromě Miny ujme slova, ale v celé místnosti panovalo hrobové ticho.

'Cítím se tak trapně! Nevím co mám dělat..'

"Jen jsem se zaptala"
Zamumlala Mina.

"Myslím.. myslím si že bychom měli nechat Kiriho naporoji"

Řekla Yaoyrozu a já jí tisíckrát děkoval.
Většina odešla a zůstaly tu jen Tóru s Minou, které odmítly Yaoyrozuin (omlouvám se, ale nemám nejmenší tušení, jak tohle vyskloňovat a napsat.) nápad, mě nechat napokoji.

'Tyhle dvě fakt zajímá všechno, i když to s nimi nemá nic společného'

"Proč"

Začal jsem mluvit a snažil se nebýt nevrózní.

"Proč si vůbec něco takového myslíš..?"

"Neházej to jen na mě. Nad vašim vztahem přemýšlí skoro celá třída. Já jsem jen sebrala odvahu a zeptala se."