Nové já [ KiriBaku ]

6. Stěhování II. část

Řekl jsem Bakugovi něco o svém dětství. Jsem rád, že to Bakugo vzal dobře a nehnusím se mu. Dokonce mu prý nevadím!

Bylo mi Kirishimi docela líto. Mrzelo mě čím vším si v dětství prošel. Na druhou stranu mě vytáčí, že si myslí, že se mi hnusí, a nebo že mi vadí lgbt!

"Kolik je vlastně hodin?"

"To nevím."
Odpověděl Kirishima a podíval se na mobil.

"Hm. Myslím, že bychom už měli jít, ale být tebou, tak se převleču ze školní uniformy do normálního oblečení, protože jestli budeme nosit věci a zařizovat si pokoj, tak toho moc v uniformě neuděláš."

"Jo. Na tom asi něco je"

Šel jsem jsem ke skříni s oblečením. Vzal jsem si do ruky nějaké, které mi tam zůstalo, prtože jsem si ho nezabalil. Podíval jsem se na Kirishimu.

"Je tohle oblečení přijatelné?"

"Jasný"
Odpověděl jsem trochu zmateně, že se mě ptá.

Díval jsem se na Bakuga, který držel černé kalhoty a černé tílko. Podíval jsem se na mobil, abych zjistil kolik je hodin. Ještě máme chvilku čas.

Podíval jsem se zpět na Bakuga, abych mu řekl kolik je hodin. Stál ke mě zády. Trochu jsem se lekl, protože jsem nečekal, že se začne prostě převlékat, jakobych tady nebyl. Tílko, které si na sebe chtěl obléknout držel zrovna v ruce a měl holý celý hrudník. Pak si oblékl tílko a otočil se na mě.

"Co je?!

"Nic. Jen jsem ti chtěl říct, že za 35 minut máme být před kolejemi."

"Fajn. Potřebuji si ještě převléct kalhoty."
Řekl trochu podrážděně.

Pokýval jsem hlavou a zvedl se z postele.

"Půjdu si už obouvat boty. Počkám na tebe dole"

"Fajn"

Čekal jsem dole na Bakuga a omylem se zamyslel.

'Když nad tím tak přemýšlím, Bakugo má celkem hezký tělo. Sice jsem teď vyděl jen jeho záda, ale jde na něm vidět, že má prostě vysportovanou postavu. Pořád mi hlava nebere, jak moc musel cvičit, aby měl tak moc vypracovaný tělo. Já cvičil snad každej den, ale nikdy to u mě nešlo skoro poznat. Tak jak to sakra udělal on.
Ne, že by se mi nějak líbil. Jen mě udivuje jeho vypracované tělo.
Kdyby se mi někdy někdo líbil a měl tělo, jako Bakugo, tak bych se nezlobil. Hlavně ty ramena. Nevím proč, ale připadají mi prostě dokonalé.'

"Hej! Přestaň!"
Okřikl jsem se a začal se hádat sám se sebou.

'Proč se sakra hádám sám se sebou?! Vždyť to dělají jen divní lidi-
A jo vlastně. Jsem to přeci jen já.'

Konečně se na chodbě objevil Bakugo. Došel ke mně a začal si nazouvat boty.

Musím uznat, že v černém oblečení vypadá docela dobře. Navíc díky tomu, že má tílko jsou vidět jeho namakaný ramena a ruce. Jak už jsem říkal. Ne, že by se mi Bakugo líbil, ale nevadí mi ho takhle vidět.

Obul jsem si boty a vyrazili jsme ke kolejím. Cestou jsme si povídali o různých blbostech. Po dlouhé době jsem se bavil. S Kirishimou je sranda, teda dokud není psychicky na dně. Je snad jediný člověk, kterému nemám chuť rozbít hubu. Ehm teda až na pár vyjímek, kdy je to s ním vážně na zabití.

Došli jsme ke kolejím. Tam nám Aizawa řekl, že máme naše věci na chodbě, kde mají pokoje kluci. Šli jsme podle jeho popisu a narazili na dlouhou chodbu s našimi věcmi.

"Vypadá to, že jsme tady první, takže si můžeme vybrat pokoj!"

Řekl Kirishima nadšeně. Vážně nechápu ty jeho změny nálad.

"Chci mít ten poslední! Nebudu muset mít pak z obou stran nějaký nerdy"

"A co kdybych byl vedle tebe já a vedle mě Denki?!"

"To by asi šlo"

"Super! Díky!"

Pak už jsme si oba šli vybalovat věci a zařizovat náš nový pokoj. Postupem času tu přišli i ostatní. Když už jsme měli všichni všechno hotové, tak nám Aizawa řekl ještě nějaká pravidla a pak už jsme měli volno. Každý si dělal něco svého. Já jsem zrovna posiloval s činkami, ale po nějaké době mě to přestalo bavit, tak jsem se rozhodl, že navštívím Bakuga. Trochu jsem se bál, ale nakonec jsem se vzchopil a zaklepal.

"Vypadni!!!"

"Eeeem... No... To jsem já Kirishima. Můžu jít dál?"

"Emmm. Tak fajn"

Zrovna jsem si četl. Ano umím číst. Když v tom mi uprostřed věty někdo lehce zaklepal na dveře. Přísahám vám, že jsem v životě nebyl tak nas*aný. Měl jsem chuť toho někoho zavraždit. Nakonec se ukázalo, že to je Kirishima, tak jsem jen podrážděně odpověděl 'fajn' a pustil ho dál.

"Ahoj. Copak děláš?"

"Četl jsem si, dokud jsi mě nevyrušil!"

"Ty jsi četl?! Co?"

"To tě nemusí zajímat. Co tady vlastně chceš?!"

"Chtěl jsem tě jen navštívit. Už mě nebavilo být v pokoji"

"Takže jsi šel otravovat mě. Proč zrovna mě?! Mohl jsi jít třeba za Kaminarim."

"Kaminari je teď někde s Jiro, ale jestli ti tak vadím-"

"Tohle je citové vydírání! Fajn můžeš tady být, ale nevím co chceš dělat. Chceš si snad o něčem promluvit?"

"Hmmmm. Nic mě nenapadá"

"Můžeme si povídat, nebo taky zahrát nějakou hru a potom je tu ještě
možnost se podívat na nějakej film."

"Ty tady máš nějaké filmy?!

"Jo na notebooku."

"Je tam i něco jiného něž horory?"

"Proč? Bojíš se?"
Řekl jsem a provokativně nadzvedl obočí

"Ne, ale nemám na ně náladu."

"Prostě se bojíš. chápu"

Řekl a pustil tam něco mezi hororem a dobrodružným filmem. Nebylo to ani tak moc strašidelný, ale přeci jen jsem se párkrát lekl.

"Ha...Srabe"

"Tch...Ty radši nemluv"
Řekl jsem protože jsem zaznamenal, že i Bakugo sebou párkrát trhnul.

Když film skončil, tak jsme si chvíli povídali, ale potom už jsem šel k sobě na pokoj, protože byl pomalu čas se jít připravovat spát.

Hele...nakonec to nebylo zas tak strašný. Sice si dovedu představit i lepší způsob trávení volného času, než sledování filmů, ale nebylo to špatný. No nic je na čase jít spát.

Okay jenom taková krátká informační. V další kapitole se posune děj o pár týdnů dál, protože se ten příběh musí taky někam dostat.
Fajn to je vše. Znovu se omlouvám za gramatické chyby a čauko