Nové já [ KiriBaku ]

19. Vánoční večírek II. část

Když jsme si sedli. No... spíš já si sedl. Kiri si lehl hlavou ke mně a na chvílí usnul.

Neměl jsem co dělat, tak jsem si vytáhl mobil a soustředil se na něj.
Naproti si potom sedli Denki, Sero a Mina. Všichni byli na mol, ale i tak jsem si s nimi trochu povídal.

Najednou jsem cítil, že se Kiriho hlava přesunula z pohovky mně do klína.
Zaraženě jsem se na něj díval, ale on vypadal, že pořád spí.

'Myslím že už mu všechen ten alkohol otupěl mozek. Bude to poprvé, co vidím Kiriho opilého.'

Řekl jsem si v duchu a dál si povídal s ostatními. Když mě dívání se do mobilu přestalo bavit odložil ho a lehce Kiriho začal hladit ve vlasech. Slyšel jsem, jak trochu zavrněl.

'Heh. Připomíná mi kočku.'

Kiri kolem sebe začal lehce mávat rukama.

'Co zase vymýšlí?'

Po chvilce rukama po slepu nahmatal moji druhou ruku, kterou jsem měl zrovna volně položenou podél svého těla a přitiskl si ji k sobě. Začal se mazlit k mé ruce.

'Myslím, že když je opilý, je vážně vtipný, ale na druhou stranu nevím co všechno udělá, což je trochu znepokojivé.'

Věnoval jsem se ostatním, ale Kiri se zase pohl, a to mě donutilo se na něj znovu podívat. Potřeboval jsem kontrolovat, jestli je v pořádku, přeci jen nikdy předtím nepil.

Kiri byl vzhůru. Jeho pohled směřoval k mojí tváři. Mile se na mě usmíval a do čela mu spadlo pár pramínků jeho vlasů.
Upřímně... teď bych ho roztomilým možná nazval.

"Ahoj Katsuki"

Ve tváři mi hrál lehký údiv.
Žádný člověk, kromě mé rodiny mi nikdy neřekl křestním jménem.

Najednou se Kiri posadil.

"Počkej chvíli! Takhle se ti udělá špatně a zamotá hlava! Neměl bys dělat tak rychlé pohyby!"

Kiri se na mě podíval pořád trohu unaveně.

"Máš pravdu"

Řekl vyčerpaně a pomalu si ke mně přisedl. Z lehka si opřel hlavu o mé rameno.

Nechápavě jsem se na něj díval a přemýšlel.

'Je mu špatně? Je smutný? Unavený? Zklamaný? Nedokážu to poznat! Nemám tušení co udělá.'

Kirishima zvedl svoji hlavu, ale nijak se neoddaloval. Byl asi dvacet centimetrů ode mě a hypnotizoval mi tvář.

"Hmmmmm"

Vydal ze sebe a dál mě sledoval.

Nedokážu ten jeho pohled ve tváři popsat. Je jakoby nad něčím přemýšlel, neměl energii, byl unavený a znuděný zároveň. Takový výraz jsem u něj ještě nikdy neviděl.

Rukama se musel opírat o pohovku, aby nespadl.

Navzájem jsme se na sebe dívali a nic neříkali. Kiri potom z nějakého nepochopitelného důvodu sklonil hlavu a sledoval pohovku.

"Co je?"

Zeptal jsem se trochu nervózně.
Kiri ke mně zvedl pohled a trochu nafoukl tváře.

'Nikdy jsem nic ani nikoho roztomilým nenazval. Nesnáším to slovo... ale... zrovna teď.. mi Kiri.. vážně roztomilý připadá. Asi to bude jen tím, že je opilý.'