Nové já [ KiriBaku ]

5. Stěhování I. část

Konečně je konec. Přežil jsem matiku i zeměpis, ale nemám páru, co se bude dít teď. Zeptám se Kirishimi... proč Kirishimi? Protože se ve třídě kromě něj, a pikachua nebavím!

"Emm. Kirishimo? Co se teď vlastně bude dít?"

"Počkej. Ty to nevíš?! Vždyť to učitel říkal!"

"No já ho moc neposlouchal "

"Možná bys mohl začít"

Řekl a vysvětlil mi všechno, co učitel říkal, aneb ohledně stěhování na koleje.

"To je už dneska?!"

"Jo. Kdy asi jindy"

"Nevím, ale já ještě nemám zabalený věci!"

"Jestli chceš, tak ti můžu pomoct, protože já už zabaleno mám."

"Proč to zní tak vyčítavě?!"

"Protože by stačilo jen poslouchat a měl bys to už dávno z krku."

"Eeee"

Neměl jsem co mu na to odpovědět, protože řekl úplnou pravdu. Navíc mě překvapilo, že mi chce dobrovolně pomoct z balením věcí. Na druhou stranu se ho alespoň můžu v klidu zeptat na tu jeho divnou minulost a omluvit se za ten včerejšek.

"Takže k tobě můžu přijít?"

"Fajn můžeš"

"Super! Ale nejdříve se musím stavit domů aby jsem si mohl dát svoje věci už do auta, které za námi přijede pro naše věci. Ještě skočím za Aizawou (tak se jmenuje jejich třídní učitel... pokud to teda někdo neví) mu to říct."

Řekl Kirishima a někam odběhl. Po chvilce se vrátil a řekl mi, že je všechno domluveno. Šli je směrem k domu Kirishimi, kde jsem mu pomohl naložit jeho věci do auta. Pak jsme šli ke mně. Kirishima říkal, že je zvědavý jak vypadá můj pokoj. Odemkl jsem domovní dveře a pustil ho dál. Před mím pokojem jsem se zastavil.

"Opovaž se mi prohrabat a obrátit celý pokoj vzhůru nohama!"

"Neboj. Jsem jen zvědavý. Rád si prohlížím pokoje ostatních"

"Fajn. Tak pojď"

Pohled Kirishimi:

Otevřel dveře a já vstoupil dovnitř. Měl tu uklizeno, což bych do něj zrovna neřekl. Měl celkem běžný pokoj, ale já si vždycky najdu něco zajímavého. Rozhlédl jsem se a moje oči se zasekly u poličky plné pohárů a medailí.

"To jsi všechno vyhrál ty?!"

"Kdo jiný asi. Já žádné sourozence nemám"

"Aha. Za co všechno to je?"

"Něco je ze školních soutěží, něco z dob, kdy jsem hrál na bicí a zbytek je ze soutěží v různých bojových umění."

"Woooow. To je celkem dost slušný"

"Díky"

Začal jsem se znovu rozhlížet a narazil jsem na menší knihovnu. A hele!!! Našel jsem tam fotoalbum!!!

"Hej Kirishimo. Co kdybychom nejdříve zbalili ty věči a pak se rozhlíželi?"

"Eh tak jo"

Trošku jsem se zasmál. Asi jsem se tím prohlížením nechal trochu unést. I když nerad, musel jsem opustit nově objevené fotoalbum a vydat se pomoct Bakugovi s balením věcí.