Nové já [ KiriBaku ]

33. Výjimečný quirk

Tato kapitola je z pohledu Shinsa, ale zároveň tu budou hodně mluvit Kirishima a Kaminari, takže v této kapitole bule malá změna:

Kirishima - normálně
Kaminari - kurzíva
Shinso - tučně
Ostatní - kurzíva
________________________________

Pohled Shinsa:

"Kam teď vlastně vůbec jdeme?"
Ptal jsem se Aizawi bez jakéhokoli zájmu v hlase.

Očekával jsem, že ho znovu uvidím až na zítřejším tréninku se třídou 1A a ne, že se náhle zjeví na mé koleji a odvede mě asi ve čtyři hodiny odpoledne neznámo kam.

"Na kolej mé třídy"
Odpověděl asi tak nadšeně, jak jsem se já ptal.

"Huh..? Proč?"

"Podle tvých dnešních výsledků, které jsem hned po tréninku podal řediteli, máš šanci na změnu oboru. Ještě to není oficiální, ale ředitel tvou žádost o přestupu zatím shledává jako kladnou, takže si myslím, že by bylo dobré znát alespoň jména tvých pravděpodobných budoucích spolužáků."

"Nepotřebuju je znát. Nechci přestoupit kvůli třídě, ale kvůli oboru. Navíc si nějaká pamatuju."

'Popravdě kromě Kirishimi a Kaminariho skoro žádné, ale to Aizawa vědět nemusí.'

"Nezapomínej, že jsem stále učitel, takže bych se být tebou moc odmlouvat nesnažil."

Na to už jsem neměl jak odpovědět, a tak jsem jen mlčky šel po boku Aizawi.

Když jsme došli na místo, začal jsem pochybovat o tom, že budu schopný vstoupit dovnitř a se všemi se bavit.

Na výběr jsem ale bohužel neměl, a proto jsem zaklepal na dveře a vstoupil.

"Hm?...
Shinso?!?"
Ozvala se překvapeně přesně ta holka, jejíž jméno jsem zapomněl.

Stála prakticky naproti mně, jen trochu dál.

Jakmile promluvila, otočili se na mě všichni její spolužáci, kteří se ve společenské místnosti nacházeli.

"Zdravím"
Řekl jsem s rukou na zátylku sledující podlahu.

Byla to pro mě neskutečně trapná situace.

"Nazdárek. Copak tu pohledáváš?"
Ptala se s úsměvem ta růžová holka, se kterou jsem byl v týmu.

"Váš učitel chtěl, abych se s vámi trochu seznámil. Dost pravděpodobně přestoupím do vaší třídy, takže je toho názoru, že bychom se měli navzájem alespoň trochu znát."
Řekl jsem a ukázal na Aizawu nacházejícího se vedle mě.

Ovšem ne moc na dlouho, protože se sebral a bez jediného slova odešel po schodech nahoru k pokojům.

"Kam.. šel?"
Zeptal jsem se, když jsem si přisedl k ostatním.

"Nejspíš za Serem"
Odpověděla vysoká černovláska.

'Kým?'

"To je náš spolužák, který je v tuto chvíli nemocný."
Dodala, když si všimla mého nechápavého pohledu.

Poté se mi všichni představili a něco málo o sobě řekli.

Byl jsem rád, že mě mezi sebe hned přijali, a to jsem ještě ani nepatřil do jejich třídy. I když moje přání jít zpět na svou kolej stále platilo.