Nové já [ KiriBaku ]

41. Večírek

"Hej Kiri. Kirishimo."
Ozval se Denki, jakmile skončil ředitelův proslov.

"Hm?"
Zvedl jsem k němu pohled.

"Jsi v pohodě?"

"Jo. Jasně... jen jsem se zamyslel."

"Jako nad smrtí nebo co."
Rýpal do mě nejspíš za můj výraz.

Ne to jsem jen protočil očima a zeptal se, jaký je v tuto chvíli jeho plán.

"Nevím no... Asi bych se k někomu přidal, pokecal a dal si něco k pití nebo tak... A později, až si někteří řeknou, že už je to tu nebaví, můžeme jít tancovat víš jak."
Řekl jeho plán a nakonci se zasmál.

Osobně bych se někam zašil a počkal na půlnoc, ale nakonec jsem se držel Denkiho, tudíž i jeho plánu.

Zamířili jsme tedy ke stolům s občerstvením a nápoji, kde jsme začali zkoumat, co vše se tu nachází.

Já se opřel o stěnu, kde se výjimečně žádné stoly nenacházely a sledoval Denkiho, jak se prochází podél stolu vedle mě.

Mezitím, co jsem se rozhlížel, co vše se děje, Denki ochutnával nějaké pochutinky a pití.

"Kirishimo! Tohle musíš zkusit!"
Přiběhl ke mně nadšeně.

"Co je to?"
Zeptal jsem se při pohledu na skleničku s nějakou tekutinou.

"Nemám ponětí. Ale je to strašně dobrý!!!"

"Pokud ti to tak chutná, tak to klidně vypij."

"Ty nechceš?"

"Ani ne."

Na to se nachvíli odmlčel a pak prohlásil.

"Víš že je tohle školní akce, takže tu alkohol stejně být nemůže."

"Jo vím. Ale nechci. Nemám chuť."
Odpověděl jsem jednoduše.

'Zkrátka nemám dobré zkušenosti s pitím no.'

Několik následujících minut probíhalo způsobem, že já se opíral o zeď a sledoval nebo poslouchal Denkiho, jak plný života nadšeně skáče od jednoho stolu k druhému, nebo poznává písničky, které zrovna hrály.

Cítil jsem se trochu, jako když rodič hlídá své dítě.

Ale měl jsem radost, že se Denki dost očividně baví. Asi potřebuje být častěji na podobných akcích mezi lidmi.

"Hej hej!!!"
Otočil se na mě zase celý nadšený.

"Podívej. Támhle!!! Vidíš?"
Vyhrk plný energie a ukázal někam do dálky.

Zkoumal jsem každý metr onoho místa, až jsem si všiml, že v rohu jídelny stojí Shinso s pohledem upřeným kamsi do země.

"Myslíš Shinsa?"

"Jo! Přesně. Pojď půjdeme ho pozdravit."
Řekl a chytil mě za zápěstí, aby mě odtáhl za Shinsem.

Celou tu cestu k němu jsem myslel na to, jak má Denki silný stisk. Lhal bych, kdybych řekl, že mi to nevadilo.

Po nějaké době, co jsem se s nikým nějaké moc nebavil, to pro mě bylo docela nečekané a tudíž i nepříjemné.

Nakonec jsem se uklidnil myšlenkou, že je to pouze Denki, a o něco uvoněji došel až k Shinsovi.

"Shinso!"
Promluvil na něj nadšeně Denki a zamával.

"Je. Ahoj"
Řekl Shinso když si ho všiml.