Nové já [ KiriBaku ]

20. Provedl jsem něco?!

Ráno mě vzbudily hlasy z chodby.

Protřel jsem si oči a opatrně ze sebe sundal Kiriho ruku.

Vstal jsem a potichu odešel do svého pokoje.

Do ruky jsem si vzal čisté oblečení, kartáček a zubní pastu a opustil svůj pokoj.

Většina lidí ještě spala, takže když jsem došel do umýváren, nikdo tam nebyl.
Jaké štěstí..

Vysvlékl jsem si oblečení a vlezl do sprchy. Poté se převlékl do čistého oblečení, vyčistil si zuby, umyl si obličej a trochu poupravil vlasy.

Při mém stání naproti zrcadlu a zkoumání vlasů jsem si všiml malého flíčku na mém krku.

"Co to dohajzlu.."

Zamumlal jsem a po flíčku přejel prstem.

'Že by to byl pozůstatek Kiriho kousnutí? Asi to tak být musí, když je tam i jasně viditelný otisk Kiriho zubů.

No ať je to jak chce, vypadá to divně, takže si vezmu nějaké tričko s límcem.

Nechci vědět, nad čím by ostatní přemýšleli, kdyby si toho všimli.'

Při cestě zpátky do pokoje jsem si dával pozor, abych nikoho nepotkal, protože bych pak musel vysvětlovat ten zázrak na krku.

Nějakou dobu jsem se hrabal ve skříni s oblečením, až jsem nakonec našel, co jsem hledal.

Po převlečení trička jsem šel ke svému nočnímu stolku a hledal prášky proti bolesti pro Kiriho až se vzbudí.

'Konečně'

Pomyslel jsem si, když jsem je našel a myslel si, že už jsem udělal vše potřebné..
Stejně jsem musel jít dolů pro skleničku na vodu.

V kuchyni jsem našel Uraraku s Yaoyrozu a Tsuyu, jak chystají jídlo pro ostatní.

Řekly mi, že okolo dvanácté bude oběd, a že co uvařily je tajemství.

Na to jsem jim odpověděl, že mi to je stejně jedno a odešel zpátky ke Kiriho pokoji.

Co nejtišeji jsem otevřel dveře a vstoupil dovnitř.

Položil jsem na stolek vedle něj skleničku s vodou a prášek proti bolesti.

Pak jsem si přitáhl židli ke Kiriho posteli a sedl si.

Chtěl jsem vědět, že je v pohodě a počkat tu s ním dokud se nevzbudí.

Díval jsem se do mobilu, zatímco Kiri spal.

Při každém pohybu co jsem zaznamenal jsem se podíval na Kiriho, jsetli už není vzhůru.

Ale nebyl.

Z rána už bylo dávno dopoledne a ten malej blbec pořád spal.

Ani mě to nepřekvapovalo, když vypil tolik alkoholu naráz.

Něco po jedenácté se na chodbě začali ozývat tiché hlasy a kroky.

Znamenalo to, že ostatním už bylo dobře a vstávali.

A Kiri?

Ten si jen vesele spal dál.

"Ale notak. Přece neprospíš celý den"

Zašeptal jsem a sdeloval spícího Kiriho.

On jakoby mě slyšel a po asi čtvrt hodině tiše sykl bolestí a chytl se jednou rukou za hlavu.