Nové já [ KiriBaku ]

8. Strach z doteků?

Přišel jsem do chatky. Bakugo ležel na posteli v jeho spacím oblečení a díval se do mobilu.

"Myslel jsem že už budeš spát."
Řekl jsem trochu překvapeně.

"Když řeknu, že jdu do chatky, tak to neznamená, že jdu spát."

Bakugo odložil mobil a podíval se na mě.

"Jsi nějakej vyplašenej. Stalo se něco?"

"Ne. Jen mi nabízeli alkohol. Tak jsem
odešel."

"To je všechno?"
Řekl jsem a pozvedl obočí.

Než přišel Kirishima, měl jsem spoustu času na přemýšlení. Zkoušel jsem přijít na to, proč se Kirishima pořád něčeho bojí. Došel jsem k jedné domněnce.

'Když byl Kirishima mladší, stalo se něco, z čeho si nese trauma do teď. Teď nastává problém. Co se mu stalo.

Zkoušel jsem na to přijít už od toho dne, kdy mi Kirishima pomáhal s balením na koleje. Pozoroval jsem ho v různých situacích, jak reaguje.

Proč jsem to všechno dělal? Protože by mi to Kirishima nikdy neřekl!

Nejčastější negativní reakce u něj je hlavně u... doteků? Asi se to tak dá nazvat.
Pokaždé sebou Kirishima trhnul, když se ho někdo dotkl. Nemyslím tím ale například jen poklepání na rameno. To se spíš lekl, protože to nečekal... blbec.
Chci už konečně vědět všechno, co se mu v dětství stalo a chci si potvrdit myšlenku. Ale nechci Kirishimovi nějak ubližovat.'

"J-jo všechno."

'Jasně. Proto koktá. Myslím že je Kirishima nervózní. Nevím jestli jsem mu náhodou zase něco neudělal, ale nic mě nenapadá. Spíš to musí být něco, co se stalo teď. Mohlo to být to něco, čeho se bojí? Jenže já nevím, co je to, čeho se bojí! Tohle už mě začíná s*át! Chci to už konečně zjistit!'

Celou dobu jsem seděl na posteli a přemýšlel. Pak mě ale napadl ten nejdivnější a nejdebilnější nápad, co mě vůbec napadnout mohl.

Kirishima mě celou dobu sledoval, a když zaznanenal, že jsem se zvedl z postele, trochu znejistěl. Rozešel jsem se směrem k němu. Vypadalo to asi trochu divně, jelikož jsem u toho neřekl ani jedno slovo.

Stál jsem přímo před Kirishimou, který vypadal ještě víc zmateně a možná i trošku vyděšeně.

'To se mě jako vážně bojí? Proboha proč? Vždyť jsem mu nic neudělal. Ani jsem se ho nedotkl. Teda... zatím ne.'

"B-bakugo?"
Prolomil najednou ticho jeho roztřesený hlas.

Neodpověděl jsem.
Nemám z téhle situace dobrý pocit, ale.. já byl ten, co tohle šílenství vymyslel.

"C-co se děje? P-proč nic neříkáš?"
Kirishimův hlas zněl vyděšeně, zmateně a zoufale zároveň.

Jeho oči zmateně a vyděšeně kmitaly po mé tváři.
Snažil se zjistit, co se děje, jenže na to nemohl přijít...
Proto byl celou dobu Kirishima tak nejistý.

Celou dobu hypnotizoval mou tvář zatímco já přišpendlil svůj pohled na lehce zaprášenou pohlahu. Nerad se dívám na jeho obličej, když v něm převládají negativní emoce, ale.. když se budu celou dobu dívat do země, tak nikdy nezjistím jak na tohle reaguje.

Už nějakou dobu se nic nedělo. Já stál v těsné blízkozti Kirishimi, který vypadal ještě víc zoufale, (nebo jak to mám popsat.) než předtím.