Nové já [ KiriBaku ]

21. Kde je Sero?

Pohled Sera:

'Zima...

Proč je mi zima?...

Kde.. kde to jsem?'

Chtěl jsem se pohnout, posadit se, nebo se rozhlédnout kolem sebe, ale nedokázal jsem to. Mé tělo neposlouchalo.
Cítíl jsem hroznou zimu, ale nevěděl jsem proč...

'Musím otevřít oči!'

Nešlo to...

Celé mé tělo mě bolelo a třáslo se, třeštěla mi hlava, až jsem si myslel že mi praskne, a k tomu jsem měl hroznou křeč v břiše.

Všechno tohle mě dohromady hrozně bolelo. Víc než jsem si myslel, že bude možné.

Ležel jsem tam asi 10 minut, když jsem v dálce slyšel hlasy.

'Někdo tam je?!'

To mě donutilo zkusit znovu otevřít oči.

Pomalu jsem začal otevírat oči, do kterých mi hned vniklo nepříjemné světlo. Nechal jsem je lehce pootevřené a čekal, až si na světlo zvyknou.
Poté jsem je pomalu otevřel úplně.

Hned, jak se mi to povedlo jsem cítil hroznou únavu. Musel jsem vynaložit spoustu síly, abych nechal své oči otevřené.

Díval jsem se na zimní oblohu, ze které začas spadla vločka.

Lehce jsem pootočil hlavu.
Ležel jsem na nějakém chodníku, který byl stejně jako já, celý od sněhu.
Pomalu jsem se rozhlížel kolem sebe.

'Já jsem ve školním parku?
...
Co tady dělám?!
Co se včera stalo, že jsem tady?!
Kolik je hodin?
To jsem tu byl celou noc?
A co když mě tu najde nějaký učitel?! Musím se zvednout a vrátit se na kolej!!! Ale... celé mé tělo je hrozně zesláblé!!!'

Pokusil jsem se posadit. Pomalu jsem zvedl své roztřesené ruce a zapřel se jimi o zem. Opřel jsem se o ně a sedl si. Bohužel ne na dlouho, protože se mé ruce hned podlomily a já spadl zpátky na studený chodník.

Sylk jsem bolestí schoulil se do klubíčka, protože mi pak byla o trochu menší zima.

Tiskl jsem si ruce k hrudi a pozoroval malé omrzliny, které se nacházely po celém mém těle.

Nechtěl jsem si to přiznat, ale byl jsem bezmocný. Byla mi hrozná zima, ztrácel jsem vědomí a cit v prstech, po celém těle jsem měl omzliny a alkohol, co jsem včera vypil tomu moc nepomáhal.

Nedokázal jsem se skoro vůbec pohnout. Musel jsem doufat, že mě najde někdo, kdo mi pomůže a nebude to učitel.
Tomu bych důvod, jak jsem se dostal do téhle situace vysvětlovat těžko.

Přeci jen ještě nejsme plnoletí a pily jsme nemalé množství alkoholu.

Ležel jsem bezmocně na zasněžené zemi a poslouchal nějaké hlasy v dálce. Jediné štěstí bylo, že ani jeden nezněl jako učitel.

"Prosím... jsem.. tady"

Zamumlal jsem vyčerpaně a podlehl únavě.
______________________________________

Po nějaké době jsem se znovu probral.
Znovu jsem pomalu otevřel oči a sledoval zem a pár keříků před sebou.

Znovu jsem slyšel hlasy. Tentokrát o něco blíž. Bylo to, jakoby po parku chodilo několik lidí.