PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

2.

Kapky vody dopadají na můj obličej a nahé tělo, mísí se spolu s mými slzami, tak jako pokaždé, když konečně odejde a nechá mě tu samotného.

Sedím schoulený na zemi ve sprše a snažím se rozdýchat další nával žluči z žaludku. Pokaždé když je se mnou hotový, tak skončím s hlavou v záchodě a zvracím.

Potom se jdu osprchovat a snažím se ze sebe smýt všechen ten pot a smrad který po sobě zanechá.
Doslova si dřu kůži, někdy nedokážu přestat a vytvoří se mi na pokožce malé krvavé škrábance.

Stydím se za sebe a nejraději bych svůj život ukončil, jenže je tu velké ALE....

Co se změní?

Nic, jen se všechno zhorší a odnesou to jiní.

Je to přesně tři týdny co mě opustil můj jedinný kamarád.

Ukončil svůj život, utekl do bezpečí a nechal mě tu samotného.

Taky bych nejraději utekl, jenže nemůžu.

Musím hrát svou roli, abych ochránil svou sestřičku a mámu.

Nemůžu je zde nechat. On by je zničil.

Všechno to začalo před 5 lety, kdy zemřel můj bratr Han.

Byl prvorozený a můj táta do něj vkládal veškeré své naděje.

Já jsem pro něj nebyl dost dobrý.

Vyčítal mi, že se nechovám jako kluk, že jsem moct zženštilý a slaboch.

A to jen proto, že jsem nesnášel násilý a vše se vždy snažil řešit v klidu, narozdíl od mého bratra, který byl rváč po otci.

Nikdy jsem si nevybíjel zlost na slabších a snažil se být ke každému přátelský.

Ale hlavní důvod byl, že jsem miloval tanec a zpěv.

Chodil jsem na taneční kurzy a učil se různé styly tanců.

Navštěvoval jsem hudební školu a zpíval ve sboru.

Podle mého otce pořádný chlap nezpívá ve sboru a neučí se balet.

Otec vlastnil největší autobazar v Soulu a pořád mluvil o tom jak Han jednoho dne po něm vše převezme.

Brával ho sebou do práce a všechno ho učil.

Já byl jen o tři roky mladší a když jsem chtěl jít taky, tak mě odbyl, že bych je jenom zdržoval a že by mě to stejně nebavilo.

Jak to mohl vědět? Chtěl jsem vědět co celý den v práci dělá, zajímalo mě to.

Když se brácha vždycky vrátil, tak se mi vysmíval a chlubil se, že ho má táta radši než mě.

Mrzelo mě to a hodně nocí jsem kvůli tomu probrečel.

Máma mě ujišťovala, že nás má oba stejně rád, ale já věděl, že to tak není.

Když bylo Hanovi 20let, tak zemřel.

Byla to nehoda, vracel se s klukama v noci z baru.

Šli po chodníku a za nimi po silnici jela motorka.

Řidič jel hodně rychle a před zatáčkou prudce zabrzdil, jenže dostal smyk a spadl.

Motorka se hned nezastavila, i když už ležela na boku, tak se stále pohybovala a vletěla na chodník po kterém šel Han.

Nešlo tomu zabránit.

Han byl na místě mrtvý a další dva kluci sice přežili, ale jeden přišel o nohu a ten druhý skončil ochrnutý na vozíku.

Otce to zničilo, všechny jeho plány a naděje najednou zmizely.

A já jako bych pro něj neexistoval.

Máma mu pořad dokola opakovala, že mají ještě mě, ale na to ji vždy odpověděl, že jsem měl zemřít já a ne Han. Že by to bylo lepší.

Otec začal pít a domů chodil až v noci.

Nělikrát mě vzbudil křik, když se domáhal na mámě sexu a ona odporovala.

Pokaždé když jsem ji chtěl ochránit, tak mi řekla, že je to v pořádku, že mám jít spát.

Za rok po Hanově smrti se narodila Hari.

Myslel jsem, že se otec zklidní a bude rád za dceru, ale bohužel se tak nestalo.

Dokonce si našel milenku a doma trávil stále méně času.

Když bylo Hari 6 měsíců tak prodělala dětskou obrnu a zůstala ochrnutá od pasu dolů.

Tehdy od nás otec odešel natrvalo.

S mámou se nerozvedl, ale posílal peníze na provoz domu a alimenty na Hari.

Já jsem začal chodit do práce, abych mámě trochu pomohl.

Ve volném čase, jsem pomáhal s Hari a dál tancoval a zpíval.

Nechtěl jsem se toho vzdát.

Když tancuju tak zapomínám na vše a nechávám se pouze unášet hudbou.

Když Hari oslavila druhé narozeniny tak nastala další změna v našem životě.

Otec zemřel na infarkt ve chvíli, když si to v posteli rozdával s nějakou kurvou.

Myslel jsem si, že když nebyli rodiče rozvedení, tak vše po otci zdědíme a budeme se mít dobře, ale opak byl pravdou.

Sice jsme zdědili, majetek a autobazar po otci, ale zároveň jsme se dozvěděli, že otec autobazar zadlužil a na náš dům si dělá zálusk exekutor.

Autobazar nám zabavila banka a dům exekutor, navíc nás začali kontaktovat různí věřitelé, kterým otec dlužil peníze.

Naše situace byla zoufalá.

Odstěhovali jsme se do malého bytu, můj plat sotva pokryl měsíční náklady a mámina mateřská padla na věci a léky pro Hari. Dluhy jsme neměli z čeho splácet a úroky narůstaly.

V Soulu se právě konal konkurz na superstar, rozhodl jsem se že to zkusím.

Hlavní výhra, kromě smlouvy s nahrávací společností, byla i tučná částka, která by nám pomohla zaplatit všechny dluhy po otci a ještě by nám něco zbylo.

Máma mě v tom podpořila a tak jsem se do soutěže přihlásil.

Nevyhrál jsem, skončil jsem jako druhý.

Byl jsem zklamaný, ale ten kluk Kim Taehyung byl prostě lepší, zasloužil si vyhrát.

Ale moje zklamání netrvalo dlouho.

Po soutěži mě oslovil jeden manažer z Big Hitu a nabídl mi, že mě chce zastupovat a že mi pomůže stát se zpěvákem a tanečníkem.

Prý mě sledoval po celou dobu soutěže a věří, že ze mě udělá hvězdu.

Uvěřil jsem mu.

Jenže jsem byl v rozpacích, když se dám na pěveckou dráhu, tak už mámě nepomůžu a bude na vše sama.

Tehdy jsem se manažerovi se vším svěřil, protože jsem mu věřil.

Zaplatil všechny naše dluhy s tím, že mu je budu splácet ze svých honorářů.

Mámě sehnal práci a pro Hari sehnal místo ve stacionáři, kde se scházeli všechny postižené děti.

Hari tam byla spokojená, měla kolem sebe kamarády.
Máma mohla klidně chodit do práce a já se mohl začít soustředit na to co mě baví.

Všechno se to konečně začalo obracet k lepšímu a já si dovolil doufat ve šťastný konec.

Jenže to jsem netušil, že jsem právě podepsal smlouvu s ďáblem.