PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

46.

Než jsme jeli na policejní stanici, tak mi ještě doktor ošetřil tržnou ránu na hlavě.

Naštěstí to bylo jen povrchové zranění, takže jsem to nemusel jet sešít.

Na policii jsem už byl dvě hodiny a každá další minuta byla pro mě utrpení.

Bolela mě hlava a pořád jsem musel myslet na Jimina.

Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku, že žije.

Každou chvíli jsem se díval na telefon a čekal na zprávu od pana Banga.

Pan Kang vedl výslech a já musel popsat
vše co se odehrálo od okamžiku, kdy jsem vešel k Hyun Soonovi do pokoje až po tu chvíli než začala nahrávat kamera.

Kladl mi i různé další otázky i přesto, že znal odpovědi, musel před ostatními hrát, že to slyší poprvé.

U výslechu byl i jeho šéf a ještě jeden kolega.

Ze začátku si mysleli, že se jedná o nějaký blbý vtip, nevěřili mi a byli na straně Hyun Soona, ale když jim pan Kang pustil video, tak jen lapali po dechu a zakrývali si ústa.

Navíc když zjistili, že jejich kolega v tom jede s ním, tak začali zuřit.

Poslali pro něj, aby se k tomu vyjádřil, ale nemohli ho najít, vytratil se a nikdo nevěděl kam a telefon měl samozřejmě vypnutý.

To všechny přesvědčilo, že je v tom opravdu namočený.

Vyhlásili po něm pátrání.

Bohužel ta střelba v hotelu a to že tam naběhlo ozbrojené komando nezůstalo utajeno.

V momentě se to rozkřiklo a novináři byli všude.

Před policejní stanicí, před hotelem i před nemocnicí.

Byla to pro ně nečekaná senzace, postřelený Jimin a Hyun Soon v poutech.

Kluci se o tom dozvěděli hned po vysílání v rádiu.

Staf se postaral o všechny naše věci, takže kluci jeli rovnou do Dormu.

Když mi konečně zazvonil telefon, tak jsem ho vzal a bylo mi jedno, že výslech ještě neskončil.

Zapnu hlasitý odposlech , aby to slyšeli všichni.

" Pane Bangu jak je Jiminovi?" Zeptám se a se zatajeným dechem čekám na odpověď.

" Právě ho dooperovali, kulka naštěstí nezasáhla žádný orgán, ale ztratil hodně krve."

" Je stabilizovaný a leží na JIPce, podle doktora to zvládne, ale samozřejmě rozhodující budou následující hodiny."

" Jungkooku vím, že ho chceš vidět a jít za ním, ale nepustí tě k němu, ani mě nepustili, vrať se za klukama do Dormu."

" Zítra ti zavolám," řekne a já pomalu vydechnu.

" Dobře," řeknu a on mi položí telefon.

" No myslím, že už jsme s výslechem u konce, takže tě zavezu," prohlásí pan Kang a ostatní s ním souhlasí.

Naštěstí má pan Kang auto v podzemních garážích pod policejní stanicí, takže můžu v klidu nasednout do auta.

Auto má tónovaná skla, takže já z auta ven vidím, ale okolí nevidí do auta.

Když vyjedeme na ulici, tak novináři netuší kdo sedí v autě.

Je jich tam snad stovka, hrnou se k autu, ale v tu chvíli z hlavního vchodu vyleze šéf policie, takže se v momentě otočí a rozběhnou se k němu.