PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

25.--2.část

Otevřu skříň a zaposlouchám se, slyším jak nahlas vzlyká ve sprše.

Vyjdu opatrně ze skříně a namířím si to ke koupelně, ale uprostřed pokoje se zarazím.

Co mu ale řeknu, přiznat, že jsem všechno viděl, asi nebude teď moc vhodné, proto se otočím a s těžkým srdcem dojdu ke dveřím od pokoje.

Potichu je otevřu a podívám se jestli tam nikdo není.

Vzduch je čistý, vyjdu z pokoje, ale najednou se mi zvedne žaludek, tentokrát to nerozdýchám, už je mi jedno, že bouchnu dveřmi.

Doběhnu taktak na záchod a vyzvracím se.

Sednu si na zem vedle záchodu a chytnu  se za hlavu, asi mi vybouchne.

Tu bolest kterou cítím jsem nikdy nezažil, mám neskutečnou zlost a nejraději bych něco rozmlátil.

Už chápu proč ti kluci spáchali sebevraždu, oni jen chtěli utéct před tou zrůdou.

Jediný Jimin to zatím nevzdal, ale jak dlouho to ještě vydrží.

Stoupnu si a opláchnu si obličej a podívám se do zrcadla.

Vybaví se mi obrázek Jiminova těla a v momentě to ve mně vře.

Musím pryč, potřebuju si pročistit hlavu a promyslet si co udělám.

Projdu kolem kuchyně a všimnu si na stole smlouvy, chytnu ji a chystám se jí roztrhnout, ale zarazím se.

Hyun Soon by si mohl myslet, že to udělal Jimin.

Položím ji na stůl a vyjdu ven.

Dám si sluchátka do uší a rozběhnu se.

Najednou se zastavím a napíšu panu Kangovi zprávu a pošlu mu natočené video a fotku dopisu od Taemina.

Potom se znovu rozběhnu.

Celou dobu nad tím vším přemýšlím.

Za prvé musím dostat Hyun Soona od Jimina alespoň na chvíli.

Za druhé musím ochránit mou mámu.

Za třetí musím ochránit Jiminovu mámu a sestřičku Hari.

Za čtvrté a to je pro mě nejdůležitější, musím ochránit Jimina a postarat se o něj.

Do teď ochraňoval všechny kolem sebe a je čas mu to vrátit a ochránit jeho.

Po hodině a půl dobíhám zpět k dormu, když mi zazvoní telefon.

" Pane Kangu?"

" Sedím v autě na konci ulice, přijdi sem prosím," řekne.

" Hned jsem tam," odpovím.

Doběhnu k autu a otevřou se dveře.

Vlezu dovnitř a tam sedí nejen pan Kang, ale i šéf Big Hitu, pan Bang.

" Jungkooku to video jsem ukázal panu Bangovi a oba jsme zděšení, to co provádí Jiminovi je nelidské a musíme to zarazit."

" Ale musíme získat Jiminovu výpověď, bez ní ho nedostaneme, to video je sice dobrý důkaz, ale bylo natočeno bez povolení, takže u soudu neprojde."

" Pokud Jimin nepodá na Hyun Soona žalobu, tak s tím nic neuděláme."

" Musíš ho přesvědčit, že mu chceme pomoct," řekne mi pan Kang.

" Ale pokud se bude Hyun Soon kolem něj vyskytovat, tak mi nic neřekne, bude se bát."

" Navíc chrání svou rodinu a bojí se o ně," poznamenám.

" O Hyun Soona se postarám, pošlu ho na 14 dní do Ameriky s ostatními manažery budou tam připravovat pro vás zázemí, abyste tam mohli za dva měsíce vystoupit, nebude mít tak podezdření.

" Budeš mít 14 dní na to přesvědčit Jimina a podle toho videa to asi nebude problém, zřejmě tě má hodně rád," prohlásí pan Bang.

Trochu se začervenám.

" O svou mámu se neboj, postaráme se o to aby se ji nic nestalo, stejně tak ochráníme i Jiminovu mámu a sestru."

" Jungkooku, je to na tobě, postarej se mi o Jimina, chudák toho musel už tolik vytrpět," poprosí mě pan Bang.

" Nebojte, postarám se o něj," slíbím.

Rozloučím se, vylezu z auta a vydám se do dormu.

Kluci už jsou doma.

" Tady ho máme, kde jsi byl?" Zeptá se Tae.

" Byl jsem si zaběhat, proč?" Zeptám se.

" Jenom jsme chtěli vědět jestli nevíš co je s Jiminem?"

Najednou se ve mě všechno sevře, ale snažím se říct co nejklidněji.

" Nevím, co je mu?"

" No leží v posteli a říkal ať k němu nechodíme, že mu není dobře a že si není jistý jestli nechytl nějakou virózu a že nás nechce nakazit, v lékárně mu dali nějaké léky," odpoví Jin.

" Aha, to je klidně možné, řádí různé jednodenní chřipky, tak si dva dny poleží a třeba pak už bude v pohodě," řeknu.

" Jo to je fakt a Jimin je dobrej, takže když  nebude dva dny na tréninku, tak se nic nestane a potom to lehce dožene," prohlásí Namjoon.

" To je pravda, jdu si dát sprchu," oznámím.

Po cestě do koupelny si vezmu z pokoje pyžamo.

Osprchovaný se vrátím do kuchyně,  vezmu si jídlo z ledničky a ohřeju si ho.

Kluci se dívají na nějaký film.

Sednu si i s jídlem ke stolu a dívám se na tu smlouvu před sebou.

" Už jsi ji četl?" Díval jsem se na ni a je pro tebe dost výhodná," řekne najednou Namjoon.

V momentě mě přejde chuť, chce se mi znovu zvracet, jen co si na toho hajzla  vzpomenu.

" Nepodepíšu to, pan Bang mi doporučil někoho jiného," odpovím.

" Promiň nějak mě přešla chuť, půjdu si lehnout," prohlásím a zvednu se od stolu a jídlo dám zpět do ledničky.

Namjoon se na mě překvapeně dívá, ale nic neřekne.

Po hodině do pokoje vejde Tae, dělám, že spím, nechce se mi s ním mluvit.

Lehne si a za chvíli už chrápe.

Další dvě hodiny se převaluju a nemůžu usnout.

Pořád myslím na Jimina a přemýšlím nad tím jestli je v pořádku.

Kolem druhé ráno se rozhodnu, že ho půjdu zkontrolovat.

Potichu vyjdu z pokoje a vydám se do toho Jiminova.

Opatrně otevřu dveře a potichu je za sebou zavřu.

Jimin leží v posteli schoulený v klubíčku, je slyšet jeho klidný dech.

Vlezu k němu do postele a zezadu ho opatrně obejmu.

Zavrtí se a přitiskne se blíž ke mně.

Chytne se mé ruky, proplete si se mnou prsty a najednou zašeptá " Kookie".

Myslím si že se probudil, ale on spí dál.

Dám mu pusu na tvář a nadechnu se jeho vůně.

" Jiminie, moc se omlouvám, všechno mě to mrzí."

" Už ti nikdy neublíží, postarám se o to aby pykal za to co ti udělal."

" Miluju tě Jiminie," zašeptám a zavřu oči.