Zavedu Taeho do našeho společného pokoje.
Je pěkný, ale jedna věc mi vadí a to je ta, že je zde jen jedna postel.
Velká manželská postel.
Představa, že v ní budu spát s Taem se mi moc nelíbí.
Nikdy jsem s nikým nesdílel jednu postel.
Vždy jsem měl postel jen sám pro sebe.
Jsem v tomhle trochu sobec, vždycky všechno bylo jen moje a možná proto že nemám sourozence tak nejsem zvyklý se dělit.
Ještě, že mám samostatnou skříň, představa, že by si Tae vzal moje oblečení.
Nechci to ani domýšlet.
Vybalím si věci a kufr hodím na skříň.
Tae už je taky hotový.
" Dal bych si něco k jídlu, co ty?" Zeptám se ho.
" Jo, taky bych si něco dal," řekne a položí si ruku na břicho.
Vejdeme do kuchyně a jsem zklamaný, protože už tam není Jimin, ale u sporáku stojí Jin.
" Máte hlad?" Zeptá se.
" Jo to máme," odpovíme společně.
" Právě jsem začal, tak si zatím vemte něco malého, než něco připravím," prohlásí Jin a my se s Taem vrhneme k lince a začneme si prohlížet zásoby.
Vybereme nějaké křupky, sice na najezení nic moc, ale když bude potom pořadné jídlo, tak to prozatím stačí.
Jin nás ale nenechá jen tak odejít.
Hned nás totiž oba zaměstná.
Loupeme cibuli, česnek, krájíme zelí, papriku, atd. prostě cokoliv co zrovna potřebuje.
Povídáme si u toho.
Jin se mě ptá na moje dětství, na rodinu a já vyprávím.
Vůbec si přitom nevšimnu, že přišel Jimin a sedí u stolu a pozoruje mě.
Zjistím to až když po něm Tae hodí cibuli, kterou Jimin chytne dřiv než do něj narazí.
" Hej neseď tam tak a pojď se taky zapojit, můžeš mě vystřídat, už jsem unavený," prohlásí a hřbetem ruky si utře jakože pot z čela a začne dělat ksichty a hrát, že se vysílením brzo zhroutí.
Začneme se tomu divadlu co předvádí smát.
Jenže Taemu najednou začnou téct slzy.
Tím jak si přejel rukou od cibule v blízkosti očí, tak ho teď začali pálit a slzet.
Jimin mu řekne ať si jde umýt ruce, a vypláchnout oči, že to za něj dodělá.
Když se potom vrátí, tak si sedne na místo, kde před tím seděl Jimin, do ruky si vezme sáček s křupkama a s úsměvem nás pozoruje.
" Ty jsi to udělal schválně, nechtělo se ti makat!" Řeknu mu.
" Vůbec ne, ale když jsem si našel za sebe náhradu, tak už to zvládnete beze mě," odpoví a začne se houpat na židli.
Podívám se na Jimina a ten na mě.
Očima mu naznačím ať vezme cibuli a hodi ji po něm.
Vezme ji do ruky, já vezmu paličku česneku a rukou naznačím odpočet 3,2,1...
" Hej Tae chytej," zařvu a oba zároveň po něm hodíme cibuli a česnek.
Seběhlo se to hrozně rychle.
V tu chvíli když jsem zařval a hodili jsme to po něm tak byl zhoupnutý a židle držela jen na dvouch nohách.
Taeho nohy byly taky ve vzduchu a v jedné ruce držel pytlík s křupkama a druhou ruku měl danou uvnitř pytlíku.
Neměl šanci to zvládnout.
Křupky odhodil a snažil se chytnou letící cibuli a česnek, jenže tím jak se pohnul, tak ztratil rovnováhu a židle se převrátila do zadu a Tae spadl.
Ozvala se rána.
Já, Jimin a Jin jsme se k němu rozběhli, ale v momentálně když jsme ho viděli rozpláclého na zemi mezi těma křupkama, tak jsme se začali smát.
Ostatní vyběhli šokovaně z pokojů, co se děje.
Když uviděli Taeho tak se začali taky smát.
Tae se vyškrábal na nohy a podíval se nejdříve na mě a pak na Jimina.
" Tak na vás dva si budu dávat pozor!" Řekne.
Plácneme si s Jiminem a vrátíme se zpátky ke krájení.
Tae to všechno uklidí, ale nezapomene u toho brblat a po očku nás pozorovat.
Když je jídlo hotové tak si všichni sedneme ke stolu a pustíme se do jídla.
Tae si sedne trucovitě na druhou stranu stolu, co nejdál ode mě a Jimina.
Ještě chvíli si hraje na uraženého, ale když už máme všichni nacpaná břicha tak už je v pohodě a směje se s námi.
Po jídle Hobi, Yoongi a RM začnou umývat nádobí a já s Jiminem, Taem a Jinem zůstaneme sedět u stolu a povídáme si o všem možném.
Najednou se Namjoon otočí zeptá se mě:
" A máš už Jungkooku nějakého manažera?"
" Zatím ne, pan Bang říkal, že mi nějakého sežene," odpovím.
" Tak to by ti Jimin mohl domluvit u Hyun Soona, je nejlepší co se týče nováčků."
" Díky němu to hodně lidí dotáhlo daleko," řekne Namjoon.
" Tak to v žádném případě! Hyun Soon ho zastupovat nebude!" Zařve Jimin a stoupne si.
Všichni se na něj podíváme a jsme v šoku, proč je najednou tak naštvaný.
" Proč by ho nemohl zastupovat?"
" Pomůže mu, tak jako pomohl tobě."
" Já, ale nechci aby mu s čímkoliv pomáhal," řekne nasraně a odejde do svého pokoje.
Nechápu to, před chvílí byl tak usměvavý a milý a během vteřiny je tak naštvaný a zlý.
ČTEŠ
PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]
FanfictionMladý detektiv Jeon Jungkook nesnáší svou práci, dělá ji jen proto že si to přál jeho otec, který byl také policista. Navíc je díky své orientaci diskriminován a nikdo s ním nechce pracovat. Když už je k někomu přidělen, tak dostáva jen úkoly které...