PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

28.

Ke konci filmu si všimnu, že Jungkook usnul.

Vypnu počítač a opatrně vstanu, hlava mu spadne na polštář, myslím si že ho to probudí, ale on spí dál.

Musí být hodně unavený.

Vezmu notebook a odnesu ho na stůl.

Vrátím se do postele a lehnu si čelem k Jungookovi.

Nechce se mi ho budit, chtěl bych aby tu se mnou zůstal.

Jenže si nejsem jistý, jestli mu to třeba nebude vadit.

Váhám co mám udělat.

Když on ale tak krásně spinká a když je tady se mnou tak se cítím v bezpečí.

" Budu sobec a nechám si ho u sebe," rozhodnu se.

Dívám se na něj a mám nutkání se ho dotknou a pohladit ho po tváři.

Jenže se bojím, že ho tím probudím.

Je tak krásný, že nakonec stejně neodolám a konečky prstů přejedu od spánku až k jeho čelisti.

Pohne hlavou a zamumlá:

" Jimin-shii, ochráním tě, už ti nikdo nikdy neublíží."

Ucuknu rukou, protože se leknu a jsem překvapený.
Jak může vědět, že mi někdo ubližuje?

" Nemůže to vědět, nikdo to neví, asi se mu něco zdá," uklidním se.

" Ale na druhou stranu, by bylo krásné mít takového rytíře, který by mě chránil."

" To by se mi líbilo, ale to se nestane," povzdechnu si.

Oči mi sklouznou na ty jeho rty, už vím jak jsou jemné a jak chutnají, tak rád bych je znovu ochutnal, ale nemám odvahu se jich dotknout.

Nemůžu usnout, když je zde se mnou, rozptyluje mě jeho blízkost a moje myšlenky začínají být nečisté.

Otočím se na záda.

" Třeba kdybych mu dal malinkatou pusinku, tak bych potom už usnul," pomyslím si.

" Jenže co když ho probudím a on se naštve a odejde? To zde potom budu sám." Uvažuju.

" Ale co když se neprobudí a já budu mít jak pusinku tak i jeho v posteli?"

" Proč musím být takový nerozhodný srab?"

" Jimine, už si konečně ujasni co chceš?" Mluvím k sobě.

Rozhodnu se to risknout, co můžu ztratit?

" Jungkooka?" Ozve se mi v hlavě.

Otočím se zpět na bok a pozoruju ho.

Mozek mi říká nedělej to, ale srdce mi radí ať už se konečně přisaju k těm neodolatelným rtům.

Nakonec poslechnu srdce.

Opatrně se přiblížím k jeho rtům a pak se jich lehce dotknu těmi svými.

To co se stane potom, ale nečekám.

Jungkookova ruka mě obejme a opatrně si mě přitáhne k sobě blíž.

Nerozpojí naše rty, právě naopak, začne mě jemně líbat a já se přidám.

Jeho polibky jsou tak něžné, až se mi štěstím točí hlava.

Lehce zavzdychám a on mi vsune jazyk do úst a polaská ten můj.

Potom se najednou odtáhne a řekne: