PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

8.

Nikdy jsem snad nebyl nervóznější, jako právě dnes.

Poprvé se mám sejít s klukama ze skupiny ke které od teď patřím.

Podepsal jsem smlouvu, stejně jako ostatní, aby to nebylo nikomu podezřelé.

Celý týden jsem měl hodiny tance s naším choreografem a hodiny zpěvu.

Pan Bang to domluvil, abych se trochu dostal do formy a necítil se tak v nevýhodě oproti ostatním.

Nebo spíš chtěl vědět jak na tom jsem a jestli to opravdu zvládnu.

Mám oproti klukům výhodu v tom, že písně které budeme coverovat už znám.

Týden se je už učím a začínám už trochu zvládat kroky.

Akorát mi pan Bang zapomněl říct jednu podstatnou věc a to tu, že jednu z písní budu zpívat jen já a ostatní se mnou budou pouze tančit.
Bude to píseň Rainism od RAIN.

Tu píseň vybrali schválně pro mě, abych se předvedl a získal si tak fanoušky.

Ostatní kluci jsou už známí, ale já jsem zatím nikdo.

Napřed mě to sice trochu vyděsilo, ale na druhou stranu to beru jako výzvu.

S panem Kangem jsem domluvený, že pokud něco podstatného zjistím tak se ozvu, jinak ho budu informovat vždy na konci týdne.

Kromě tréninků tance a zpěvu, si mě vzali na starost i stylisti a kadeřnice.

Změnili mi barvu vlasů a trochu mě ostříhali.

Nafotil jsem několik fotek, které budou použity pro reklamní účely skupiny.

Nikdy jsem netušil, jak focení může být náročné, ale když jsem viděl svoje fotky, tak jsem byl překvapený jak dobře na nich vypadám.

Jako bych se díval na jiného člověka.

Před tím než jsem se měl sejít s kluky, mě chtěl pan Bang vidět.

Chtěl mě trochu povzbudit a zeptat se, jestli jsem připravený.

Ujistil jsem ho, že udělám vše proto abych ho nezklamal.

Na chvíli si odskočil a nechal mě v kanceláři samotného.

Stoupnul jsem si k oknu a kochal se výhledem na město.

Pan Bang měl kancelář asi v osmém patře.

Podíval jsem se dolů na ulici a zrovna tam zastavilo u chodníku auto.

Napřed vystoupil jeden muž od spolujezdce a ze zadních dveří druhý.

I když jsem ho z té výšky nemohl rozeznat, věděl jsem, že je to Jimin.

Poznal jsem ho podle jeho chůze.

Možná to zní divně, ale za poslední týden se ze mě stál odborník na Park Jimina, vím o něm všechno, teda všechno co je o něm psané na internetu.

Stejně jako já, má jen mámu, ale narozdíl ode mě má ještě sestřičku Hari.

Jimin zmizí v budově a pan Bang vstoupí do kanceláře, aby mi oznámil, že nastal čas mě seznámit se zbytkem skupiny.

Před zasedací místností už čeká vrchní manažer, choreograf a učitel tance.

Přivítám se s nimi a potom vejdeme do místnosti.

Kluci už tam sedí a čekají na nás.

Jimina si všimnu okamžitě, ale sklopím hlavu, aby mi neviděl do obličeje.

" Co když si naše setkání nebude pamatovat?" Pomyslím si.

To by mě hodně mrzelo, protože já na něj od té chvíle nedokážu zapomenout.

Přestože mám sklopenou hlavu, tak si koutkem oka všimnu, jak mě celkem zaujatě sjíždí pohledem.

V duchu se musím usmát.

" Takže moje upnuté rifle, bílé tričko a kožená bunda zabraly," pomyslím si.

Dokonce si skousne spodní ret.

Když mě pan Bang vyzve abych k němu přešel a představí mě, usměju se a na všechny se podívám.

Jako poslední se podívám na Jimina a podle jeho výrazu soudím, že mě 100% poznal.

Zahřeje mě to u srdíčka.

Se všemi si postupně podám ruku a seznámím se, když dojde řada na Jimina, tak je stále trochu v šoku.

Když jeho drobná ruka stiskne tu mou, tak dostanu ránu, ale nejen já Jimin doslova ucukne a zakoktá své jméno.

Nevím proč, ale příjde mi to roztomilé.

Nedám najevo, že si ho pamatuju a on vypadá trochu zklamaně.

Sedneme si a pan Bang nás začne seznamovat s harmonogramem.

Všechno to už znám na zpaměť, tak jen dělám, že ho poslouchám, ale ve skutečnosti koutkem oka sleduju, jak se na mě Jimin pořád dívá.

Když schůzka skončí, tak tam s klukama zůstaneme sami.

Kluci se ke mě hned vrhnou a začnou mě zpovídat, kromě Jimina, ten zůstane sedět opodál a jen nás pozoruje.

Chtěl bych jít za ním, ale nechci aby to vypadalo divně, že se o něj nějak víc zajímám.

Tae má spoustu otázek a první co ho zajímá je to, jestli budu s ním na pokoji.

Trochu mě tím zaskočí, myslel jsem, že budeme mít samostatné pokoje.

RM mi hned vysvětlí že v dormu jsou 3 pokoje po dvou a jeden pokoj pro jednoho.

Ten ale už má zamluvený Jimin. Chtěl to tak jeho manažer.

" Třeba v noci chrápe," zašeptá Suga a všichni se rozesmějem.

Najednou se Jimin zvedne a rozhodně se odejít.

Omluvím se klukům a vydám se za ním, jestě nechci aby odešel, ale trochu to nedomyslím.

Co mu mám říct? Kluci nás s velkým zájmem pozorují!

Vzpomenu si na tu mikinu.

Chytnu ho opatrně za ruku a řeknu:

" Jimine počkej."

Otočí se na mě překvapeně.

" Dlužím ti prachy za tu mikinu, kolik to dělá? Zeptám se.

Sice se to snaží skrýt, ale vidím na něm, že má radost, že si naše první setkání také pamatuju.

" Ta mikina vyčistit nešla, musel jsem ji vyhodit," odpoví.

" Aha, tak to mě mrzí, hele pokud si budeš chtít koupit novou tak řekni a já ji zaplatím, byla to moje vina," řeknu.

" Dobře, dám ti vědět," řekne a lehce se usměje.

Co teď, nejraději bych se ho zeptal jestli nechce někam zajít na kafe, ale kluci hltají každé naše slovo a nechci na sebe moc upozorňovat.

Ač nerad musím se s ním pro dnešek rozloučit.

" No nebudu tě zdržovat, byl jsi na odchodu, tak zatím čau, uvidíme se zítra," řeknu a než se otočím tak zahlédnu jeho zklamání, které se mihne v jeho obličeji.

Musím se hodně přemáhat abych si to nerozmyslel.

Sotva dojdu zpátky ke klukům tak jen zaslechnu jak se zavřely dveře.

Otočím se a Jimin je pryč.

Asi půl hodiny si s klukama povídám a potom se rozhodnu už taky jít, nějak nemám náladu na jejich otázky, vymluvím se na to, že si ještě musím sbalit zbytek věcí a ještě něco vyřídit.

V penzionu si dobalím věci a rozhodnu se pustit si na Netflixu film.

Zapnu notebook a na monitoru se mi objeví moje nová tapeta, pokud budu na pokoji s Taem, tak ji budu muset změnit, protože by mohl mít spoustu otázek.