PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

1.

Při prvním zazvonění budíku ani neotevřu oči a jen poslepu nahmatám telefon a vypnu ho.

Jenže po deseti minutách se ten příšerný zvuk ozve znovu.

S velkým přemáháním otevřu své oči.

Musím vstávat do práce. Do práce, kterou nesnáším, ale dělám ji jen proto, že jsem dal slib svému otci, když umíral.

Myslel jsem, že to bude v pohodě, vždyť jako malý jsme si často s klukama hráli na policajty a zloděje.

Bude to v podstatě stejný, sem tam chytnu nějakého zlodějíčka, dám pár pokut za špatné parkování a po osmi odpracovaných hodinách půjdu domů.

Tuhle hru jsme s klukama dokázali hrát hodiny a když už se nám nechtělo, tak jsme prostě přestali a dělali něco jiného.

Pokaždé když vejdu do kanceláře policejního oddělení tak tu hru chci ukončit hned po prvních pěti minutách.

Jenže tohle není hra.

Tohle je prostě zlej sen, ze kterého se chci probudit, ale nejde to.

Rozdíl mezi mnou a mým tátou je v tom, že on tuhle práci miloval, od malička chtěl být policistou a jeho sen se mu splnil.

Mým snem bylo stát se slavným zpěvákem a tanečníkem, stát na pódiu v záři světel a užívat si potlesk a křik svých fanoušků.

Jenže ten se rozplynul ve chvíli, kdy mě na smrtelné posteli otec požadal, abych nastoupil na policejní akademii a stal se jako on policistou.

Do teď nechápu proč jsem mu to slíbil, ale už to nejde vzít zpátky.

Svoje sliby plním a proto jsem teď neštastný a nemůžu s tím nic dělat, protože bych ho zradil a to já nechci.

Když jsem po škole nastoupil k policii, tak to bylo celkem fajn, všichni byli pozorní a přátelští, náš Major se znal s mým tátou, takže nade mnou držel ochrannou ruku.

Jenže při firemním večírku se mi snažil kapitán vnutit svou dceru a já udělal dvě chyby které se už nedaly změnit.

Ta první byla, že jsem se začal smát jenom při pohledu na její fotku a měl jsem tu drzost se zeptat jestli si dělá srandu. (Podotýkám, že jsem byl opilý.)

A ta druhá byla, že jsem jako omluvu přiznal, že jsem gay a že mě ženy nezajímají.

Od toho večera mám v práci peklo.

Všichni si ze mě dělají poskoka, uráží mě, provádí mi různé naschvály a žertíčky.

Nikdo se mnou nechce pracovat v týmu a když už jsem k někomu přidělen, tak mě nechají dělat jen podřadnou práci a k žádnému opravdovému případu mě nepustí.

Jako třeba včera.

Přišel ke mně kolega jestli bych mu před poradou  pomohl vytáhnout nějaké věci z auta.

Nepřipadalo mi to nijak podezřelé tak jsem šel.

Vynosili jsme věci a nakonec mě požádal abych vlezl na zadní sedadlo, že mu pod přední sedadlo spadla složka s papíry.

Ve chvíli kdy jsem vlezl do auta tak zabouchnul dveře a zamčel.

Vzhledem k tomu, že auto je elektronicky ovládané, neměl jsem šanci se dostat ven. Ani okna nešli otevřít.

Ten hajzl mě napálil, provokativně mi zamával, pak se otočil k budově a šel dovnitř.

Všiml jsem si jak ostatní kolegové jsou vyklonění z okna a smějí se.