PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

6.

Do Soulu jsem dorazil o den dříve, chtěl jsem si trochu projít město, abych se zde trochu zorientoval.

Vždycky jsem zde byl jen s rodiči a nebo se školou.

Ale sám nikdy.

Týden budu ubytovaný v jednom penzionu a pak se přesunu za kluky do dormu, ve kterém budeme společně bydlet.

Dám si věci na pokoj a hned vyrazím do ulic.

Zajdu se někam najíst a hlavně chci omrknout kde sídlí Big Hit.

S pomocí navigace v mobilu ho najdu lehce.

Jsem překvapený, budova je obrovská.

Nevěřícně se na ni dívám a snažím se odhadnout kolik má asi pater a přitom se nedívám na cestu.

Najednou do někoho vrazím, káva kterou držím v ruce vychrstne a polije moje oblíbené tričko, ale nejen to, polije i mikinu toho dotyčného do kterého jsem právě vrazil.

" Do háje," vykřiknu, když vidím jeho bílou mikinu, která má teď na sobě flek od mého kafe.

" Strašně moc se omlouvám, je to moje chyba, nedíval jsem se na cestu," vysoukám ze sebe.

" No to jsem si všiml, to je fakt bezva, tu kávu z toho nedostanu," prohlásí kluk do kterého jsem vrazil.

" Vážně mě to moc mrzí, dám vám svoje číslo a zaplatím čistírnu," řeknu a poprve se odvážím zvednou hlavu a podívat se tomu klukovi do obličeje.

Udělá to samé.

Jsem jak v tranzu, dívají se na mě ty nejkrásnější modré oči, které jsem kdy viděl.

Nedokážu se od nich odtrhnout, najednou jako by všechno kolem přestalo existovat.

Na hrudi ucítím takový zvláštní hřejivý pocit, tohle jsem ještě nikdy nezažil.

On se mi taky dívá upřeně do očí a vypadá stejně zaujatě jako já.

Oba mlčíme a jen se na sebe díváme.

" Co se to zde děje!" Zaslechnu za sebou.

Dojde k nám nějaký muž a vypadá naštvaně.

Ten kluk se vzpamatuje a prohlásí:

" Nic jen malá nehoda."

" Do prdele, ještě že se budeš převlékat, jdeme!"

" Příště si dávej větší pozor," řekne ten kluk, otočí se a odejde směrem k autu do kterého nasedne a odjede.

Než stačím zareagovat tak je pryč.

Tričko mám mokré a proto vejdu do nejbližšího obchodu a koupím si nové.

Zbytek dne se toulám po městě, zajdu si zacvičit do posilovny a večer když padnu do postele a zavřu oči, tak první co se mi vybaví jsou ty modré oči, které nedokážu dostat z hlavy.

Druhý den ráno mám schůzku s panem Kangem a ředitelem Big Hitu.

Sešli jsme se v jedné restauraci kde byl zarezervovaný soukromí salónek.

Překvapilo mě to, proč nejsme na policejní stanici, ale pan Kang mi to hned vysvětlí.

" Jungkooku, tahle naše akce musí zůstat utajená, čím méně lidí o tom bude vědět tím lépe."

" Bohužel mám podezření, že v tom nějakým způsobem má prsty i někdo od nás z policejního oddělení, proto o tom vím jen já, ty, můj šéf, tvůj šéf v Busanu a tady pan Bang.