PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

4.

To, že mě tu nic nedrží, nebyla tak docela pravda.

Byla tu moje máma, která si beze mně bude muset poradit v tanečním studiu sama.

A hlavně tu byl Bam, vždyť je to ještě štěně a zrovna jsem ho začal cvičit.

Nechtěl jsem být bez něj.

Pan Kang mi dal 5 dní na to abych si pořešil svoje věci a přijel do Soulu.

Vzhledem k tomu, že jsem neměl v plánu se do této kanceláře vracet, tak jsem si začal balit svoje věci.

Kolegové kolem mě kroužili, ale nikdo se mě nezeptal, jen mě tiše pozorovali.

Najednou se objevil kapitán a začal se do mě navážet.

" No tak to je teda bezva, buzny mají přednost, před zkušenějšími policisty."

" Co musels mu ho vykouřit, aby ti dal tu práci, nebo oba?" Provokoval.

" Víš na jednu stranu jsem rád, že už se na tebe nebudu muset dívat, je mi z tebe zle," řekne.

Věci už mám sbalené a chystám se k odchodu.

Stoupnu si proti němu a řeknu:

" A mě je zase zle z vás, jste odpornej, smrdí vám z huby a mohl byste občas používat deodorat, potíte se jak prase a stejně tak smrdíte."

Úplně zrudne a vykřikne:

" Cos to řekl ty hajzle!!!"

" Že vám smrdí z huby a že celkově smrdíte potem. Všichni o tom mluví, když tu nejste, ale nikdo se vám to neodváží říct do očí."

Nastane naprosté ticho, rozhlédne se po místnosti,  ale všichni mají sklopené oči a bojí se na něj podívat.

" Vypadni!!!" Zařve.

" Velmi rád," řeknu a rozejdu se ke dveřím.

Než je ale otevřu tak na mě zařve:

" A už se nevracej buzno!"

" To nemám v plánu, debile! Odpovím a ukážu na něj fakáč.

Nechápu proč jsem to udělal, ale najednou se mi ulevilo a cítil jsem se skvěle.

Odpoledne jsem šel za mámou do studia a všechno jí řekl.

Měl jsem strach z toho, že bude naštvaná, že jí zde nechám samotnou a že se ještě bude muset postarat o Bama, ale překvapila mě.

Byla nadšená.

" Jungkooku, tohle je tvoje šance a ty ji musíš využít. Já to zde zvládnu a o Bama se ti samozřejmě postarám. Nemusíš mít strach," řekne mi.

" Mami, ale budeš na vše sama a já tě nechci tak zatěžovat," prohlásím.

" Nebudu sama, dnes byl za mnou Sam a ptal se jestli nepotřebuju pomoc."

" Bude rád, říkal že mu tanec chybí, navíc příjde na jiné myšlenky," odpoví mi máma.

Sam Wood byl tanečník a kolega mojí mámy, tančili spolu v divadle.

Byl to američan a do Koreje se přistěhoval se svou ženou, před 20 lety.

S rodiči se kamarádili a často spolu chodili ven, nebo jsme pořádali společné výlety a večeře.

Nemohli mít děti, tak dárečky zasypávaly alespoň mě. Měl jsem je rád.

Emma zemřela před rokem, měla leukémii.