PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

22.

Když jsem požádal Jungkooka jestli můžu jít s nimi na bowling tak jsem netušil, že ho budu i hrát.

Neměl jsem to v plánu, chtěl jsem jen být pryč pokud by přišel Hyun Soon.

Ve chvíli kdy Tae vymyslel ten úžasný plán jsem už začal trochu propadat panice.

Nikdy jsem bowling nehrál, takže mi bylo jasné, že ať už  budu s kýmkoliv v týmu tak máme prohru jasnou.

Jediné co mě ale těšilo, bylo to, že tu byl vrchní manažer a kameramani.

Pokud by se zde Hyun Soon objevil, tak by mě nemohl odtáhnout.

Když jsem si vylosoval stejné číslo jako Jungkook tak jsem byl rád, ale zároveň jsem se cítil hrozně.

Bude mě nenávidět když prohrajeme.

Vím, že nerad prohrává.

Říkal to v tom pořadu ve kterém jsme nedávno vystupovali.

Ptali se nás na naše špatné vlastnosti, tak to tam zmínil.

Viděl jsem mu na očích tu změnu, když zjistil, že jsem bowling nikdy nehrál.

Napřed byl rád, že jsme spolu, ale pak už tolik nadšený nebyl.

Ze začátku mi to sem tam i šlo, ale potom se tam objevil Hyun Soon a bylo vidět jak je naštvaný.

Hned šel za manažerem a ptal se co to má znamenat, že to nebylo v plánu.

Ten mu vysvětlil, že to vymyslel Tae a že mu to příjde jako super nápad ukázat fanouškům, jak se spolu bavíme.

Pokud to bude mít na internetu úspěch, tak bychom mohli natočit další.

Jeho přítomnost mi nedělala dobře a také se to podepsalo na mojí hře.

Moc jsem se snažil, ale prostě mi to nešlo, jen díky Jungkookovi jsme se trochu drželi a nasbírali nějaké body, ale i tak jsme byli poslední.

Nikdy jsem nebyl tak nervózní jako ve chvíli, kdy mi zbývali poslední dva hody.

Všichni se na mě dívali a i když Jungkook věděl, že prohráváme stejně se usmíval a povzbuzoval mě.

Hyun Soon se nakonec sebral a odešel, asi pochopil, že dnes nic nebude.

Ulevilo se mi, když jsem zahlédl jeho záda na odchodu z herny.

Najednou mi Jungkook poslal  vzdušný polibek, bylo to od něj odvážné gesto, všude byly kamery, navíc nečekal jsem, že by něco takového vůbec udělal.

Ale pomohlo mi to, najednou jsem se cítil klidný a nervozita byla pryč.

Jakmile jsem poprvé shodil všechny kuželky, tak jsem se jen nechápavě podíval na Jungkooka.

Měl takovou radost.

Když jsem hodil podruhé, tak jsem se na to nemohl dívat.

Otočil jsem se a zakryl si oči.

Doufám že trefím alespoň něco.

" Dobře Jiminie!!!" Zařve a já se podívám na spadlé kuželky.

" To není možné, jak jsem to dokázal," pomyslím si.

" Máš ještě jeden hod ten to rozhodne," řekne Jungkook.

" I kdybys teď minul, tak pro mě jsi vítěz," prohlásí.

Ani netuší, co pro mě ty jeho slova znamenají.

Tae už se netváří tak nadšeně jako před chvílí.

Naposledy hodím kouli.

Tentokrát jde koule křivě ale do koryta nespadne, srazí dvě kuželky a třetí se kymácí.

" No tak spadni!" Zakřičí Jungkook a ta kuželka spadne.

Všichni co tam stojí vykřiknou radostí.

Jungkook mě popadne do náruče a zatočí se se mnou.

" Vyhráli jsme!!!" Křičí " A to díky tobě."

O jediný bod jsme porazili Taeho a Namjoona.

" Nemůžu tomu uvěřit," směju se.

Kluci nám upřímně pogratulují a když příjde řada na Taeho tak se na mě  podívá a řekne:

" Nevěřím ti, že jsi to nikdy nehrál, určitě jsi lhal a celou dobu jsi to jen hrál, že to neumíš," řekne trucovitě.

" Tae vážně jsem to dnes hrál poprvé, věř mi, " řeknu.

Tae si jen pro sebe zabrblá " stejně ti nevěřím" a odejde si sednout ke stolu.

Přidáme se k němu a objednáme si jídlo a pití.

Manažer donese pro mě a Jungkooka šampaňské jako cenu za výhru.

Hned ho rozděláme a připijeme si na naše vítězství.

Donesou nám jídlo, které jsme si objednali, ale já si dám jen trochu polévky vůbec  nemám hlad.

I když jsem teď šťastný z toho, že jsme vyhráli, pořád se nemůžu zbavit pocitu, že mi ten dnešek u Hyun Soona jen tak neprojde.

Piju šampaňské a díky tomu, že nejsem moc najedený, tak mi postupně stoupne do hlavy a po hodině se se mnou všechno točí.

Jungkook si všimne, že už jsem přiopilý tak mě i v sedě podpírá, ať nespadnu ze židle.

Jakmile kluci dojí tak už musíme zpátky na hotel, ráno budeme vstávat na další focení a potom se vracíme do Soulu.

Pokusím se vstát, ale zatočí se mi hlava a já spadnu na Jungkooka.

Ten s tím zřejmě počítal, protože mě chytne.

Jednou rukou mě podepře a přidrží mě, potom se rozejde i se mnou k hotelu.

Kluci jdou před námi a mají slušný náskok, protože já jdu velice pomalu a každých pár kroků se zastavuji.

Jungkook najednou řekne:

" Takhle to nepůjde, to bysme tam nikdy nedošli."

Zvedne mě a přehodí si mě přes rameno.

Začnu trochu protestovat a snažím se dostat dolů, ale plácne mě přes zadek a řekne:

" Jestli nepřestaneš, tak tě tady nechám a půjdu sám!"

To mě přesvědčí a přestanu se bránit.

Nechci tu zůstat sám.

Když vejdeme do pokoje, tak je Tae v koupelně.
Jungkook mě položí rovnou do postele.

Sundá mi boty, rifle a zakryje mě peřinou.

Jsem úplně mimo a dělá mi problém zaostřit jak se se mnou všechno točí.

Jungkook chce odejít, ale chytnu ho za ruku a přitáhnu k sobě.

Je asi 10 cm od mého obličeje a čeká co udělám.

Dívám se mu do očí a nakonec řeknu:

" Jungkookie......už ti někdo řekl, že máš ty nejkrásnější oči na světě?"

Usměje se a řekne:

" To mi ještě nikdo neřekl, ale popravdě já jsem jiného názoru, protože pro mě jsou nejkrásnější oči na světě ty tvoje."

" Opravdu?" Zeptám se potěšeně.

" Opravdu, od první chvíle co jsem je uviděl, tak na ně nedokážu přestat myslet," řekne.

" Jungkookie..... Já... tě... miluju," zamumlám a v tu chvíli usnu.