PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

17.

Uplynul týden od našeho vystoupení.

Internet je plný našich fotek a videí.

Ležím v posteli a projíždím si je stále dokola a pročítám komentáře.

Hlavně ty kde jsou záběry  na Jungkooka.

Kdybych nevěděl, že takto vystupoval poprvé, myslel bych si, že je to už ostřílený profesionál.

Vypadal neskutečně skvěle a na pódiu se choval jako doma.

Byl sebevědomý a jeho hlas a tanec byl dokonalý.

Dívám se na něj pořád dokola a nemůžu přestat.

Vím, že jsem ho ztratil a nikdy nebude můj, ale i tak se mučím pohledem na něj.

Nevěřil jsem, že se to někdy stane, ale zamiloval jsem se.

Miluju ho tak moc až mě bolí srdce.

Chtěl bych mu to říct, ale vím že by mě neposlouchal.

Vyhýbá se mi.

Pokaždé když vejdu do místnosti, kde se právě nachází, tak odejde.

Jako by nechtěl se mnou dýchat stejný vzduch.

Zkoušel jsem s ním mluvit, ale neposlouchal, vždy mi dal najevo, že nechce nic slyšet, proto jsem to po pár dnech vzdal.

Stejně by mi nevěřil.

Uplně ho slyším jak říká:

" Pokud je to pravda a on tě nutí, dělat všechny ty věci, tak proč nejdeš na policii?"

Popravdě, na policii mi nepomůžou a jak to vím?

Byl jsem tam.

Jednou Hyun Soon  Taemina zřídil tak, že jsem měl strach že to nepřežije.

Šel jsem na policii a tam jsem to řekl jednomu policistovi, řekl že se o to postará.

Za 10 minut si pro mě přijel naštvaný Hyun Soon a odvezl mě.

Ten policajt byl jeho známý, moje žaloba skončila v koši.

Hyun Soon mě tentokrát nepotrestal fyzicky, ale o to víc to bolelo.

Druhý den mi volala mamka, že je s Hari málem srazilo auto.

Najelo úmyslně na chodník a těsně před nimi zastavilo a sjelo zpět na silnici a odjelo.

To video mi ještě ten den pustil Hyun Soon se slovy: " Ještě jednou půjdeš na policii, tak to auto příště nezastaví."

Jsem chycen v pasti a nevím jak z ní ven.

Zaslechnu, že se kluci vrátili z nákupu, tak se jdu podívat, co dobrého přivezli.

Vejdu do kuchyně a na stole zahlédnu tašky s jídlem.

Nakouknu do nich a uvidím banánové mléko, to jsem nepil leta, hned si ho pro sebe ukořistím.

Jin šel nejspíš zaparkovat a nikdo jiný tu není.

Otevřou se dveře a Jungkook vyjde ze svého pokoje.

V ruce drží nějaké papíry.

Když zahlédne tašky s jídlem tak se k nim hned vrhne.

Začne se v nich přehrabovat, ale zřejmě nenajde to co hledá.

" Kde je moje banánové mléko?" Zeptá se.

" Myslíš tohle?" Odpovím a ukážu mu lahvičku.

Podívá se na mě překvapeně, zřejmě si mě před tím nevšiml.

" Dej mi ho, je moje!" Řekne.

" Jdeš pozdě, už jsem si ho vzal já," odpovím.

" Řekl jsem, že to mléko je moje," začne Jungkook zvyšovat hlas.

" Nikde zde nevidím tvoje jméno," začnu otáček lahvičkou a prohlížet si ji.

" Varuju tě, dej mi ho!" Začne už být naštvaný.

" Nebo co? Zbiješ mě?"

" Počkej podívám se jestli není tvoje jméno uvnitř," provokuju ho a začnu lahvičku otvírat.

Dívá se na mě dost vražedně a já si říkám jestli jsem to už nepřehnal.

Jenže najednou se usměje a řekne:

" Před chvílí mi přišla od Hyun Soona smlouva, chce mě zastupovat."

" Sice je to jen předběžný návrh, ale uvažuju že to podepíšu."

V tu chvíli vidím rudě.

" Dej sem tu smlouvu, nedovolím ti ji podepsat!" Řeknu důrazně.

" Ty mi nemáš co poroučet, můžu si dělat co chci," odpoví.

" To se teda pleteš, udělám cokoliv abych tomu zabránil!" Řvu na něj.

" To že s ním šukáš, ti nedává právo rozhodovat o tom koho bude a nebude zastupovat." Zasyčí na mě.

" Vůbec netušíš o čem mluvíš!"

" Myslím si, že to vím moc dobře."

" Podle mě jen žárlíš, na mě a žárlil jsi i na Taemina."

" Když ho začal zastupovat, tak ti nebyl konkurencí, ale ve chvíli, kdy získal cenu ti začal dýchat na záda."

" Musel jsi ho slušně šikanovat, když  raději spáchal sebevraždu, aby měl od tebe klid, ale já se nenechám," prohlásí a já v tu chvíli ztratím hlavu.

Otevřu lahvičku s banánovým mlékem a vychrstnu mu ji do obličeje se slovy:

" Tady máš to tvoje mléko,"

Než stačí zareagovat, tak popadnu smlouvu, roztrhám ji a uteču do svého pokoje.

Ta slova o tom, že můžu za Taeminovu smrt, jsem slyšel už tolikrát, ale nikdy to nebolelo tak, jako když to vyslovil Jungkook.

Naštěstí za sebou stihnu zamčít, protože jinak by Jungkook vběhl za mnou.

Začne bouchat na dveře ať okamžitě otevřu.

Kluci se začnou sbíhat z vedlejších pokojů a diví se co se děje.

Stojím za dveřmi a čekám jestli ty dveře vyrazí.

Namjoon mu začne domlouvat, ať se uklidní a odvede ho pryč.

Sednu si na postel a cítím se hrozně.

Neměl jsem ho provokovat, takhle tu smlouvu určitě podepíše, jenom proto aby mě naštval.

Co mám teď dělat?

Musím se mu omluvit, ale jak? Když mě neposlouchá.

Najednou mě něco napadne.

Počkám až všichni zalezou do svých pokojů a nenápadně odejdu z domu.

Ve večerce, která je kousek od našeho dormu koupím 5 lahviček banánového mléka.

Vrátím se domů a na každou z nich napíšu omluvu.

Vyjdu z pokoje a odnesu je k Jungkookově pokoji.

Chci je dát na zem před dveře a zaklepat, jenže to už nestihnu.

Zaslechnu jak Jungkook za dveřmi promluví na Taeho, že si jde pro vodu.

Pustím tašku na zem a rychle utíkám do svého pokoje.

Za 10 minut mi příjde sms:

" Taky se omlouvám, neměl jsem to s tím Taeminem říkat."😞

" Děkuju za to mléko."🙂