PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

15.

Od toho dne co mě Jungkook poprvé políbil a drželi jsme se za ruku jsem se cítil šťastný.

Jungkook mě dělal šťastným. Stačil jen letmý pohled, dotek, úsměv a moje srdce bilo jak o život.

Byly to drobnosti, někdo by mohl tvrdit, že to nestojí za řeč, ale pro mě to znamenalo všechno.

Tři dny před vystoupením jsme už zkoušeli v divadle, odkud bude probíhat žívé vysílání pořadu ve kterém máme vystupovat.

Zrovna jsme měli přestávku, když k nám do šatny vešel Hyun Soon.

Tae s Jungkookem zrovna měli na plno puštěné Linkin Park a parodovali Chestera Benningtona.

Byla to vážně sranda, všichni jsme se tomu smáli. Úplně mě už od smíchu bolelo břicho a brečel jsem.

" Vidím, že je zde veselo," prohlásí a podívá se na mě.

Hned jsem věděl, že to není dobrý.

Mělo mě napadnout, že mě nenechá dlouho volně dýchat. Popravdě mě překvapilo, že za tu dobu co jsem se odstěhoval do dormu, se neukázal.

Vůbec mi nechyběl, takže jsem se o něj nezajímal a nijak jsem ho nekontaktoval.

" Jimine, potřebuju s tebou mluvit," řekne.

" Ale mě se to teď nehodí, za chvíli bude pokračovat zkouška," začnu odporovat.

" To stihneš, neboj," řekne důrazně a je mi jasné, že moje chování jen tak nepřejde.

Začnu se pomalu zvedat a než k němu dojdu, tak se zaměří na Jungkooka.

" Jungkooku ještě jsem neměl příležitost se s tebou seznámit, jsem Jiminův manažer Hyun Soon," řekne a natáhne k němu ruku.

Jungkook mu s ní potřese.

" Máš už manažera? Pokud bys nikoho nesehnal, tak se o tebe mile rád postarám," řekne a mě v tu chvíli ztuhne krev v žilách.

Je mi jasné jak by se o něj postaral, stejně jako o mně.

V momentě jsem vytočený.

" Nechtěl jsi náhodou se mnou mluvit!" Zařvu na Hyun Soona a ten sebou trhne.

Všichni na mě hledí s otevřenou pusou a nechápou, proč jsem na něj takový.

" Jo jdeme," řekne a podívá se na mě pohledem " Tak tohle si ještě odskáčeš."

Sotva vyjdeme z místnosti tak mě drapne za ruku a stiskne ji.

" Můžeš mi laskavě vysvětlit co to mělo znamenat?"

" Trochu jsi zdivočel za tu dobu co jsme se neviděli," řekne naštvaně.

Zatáhne mě do místnosti hned vedle záchodů.

A jen co se za námi zavřou dveře, tak mě praští pěstí do břicha.

Proletí mnou ostrá bolest.

Měl jsem to čekat.

Do obličeje mě nepraští, protože by se to nedalo zakrýt a spousta lidí by měla otázky.

" Na kolena!" Zařve.

" Co?" Řeknu a podívám se na něj šokovaně.

" Na kolena! Proč myslíš, že jsem přišel!"

" Už dlouho mi ho nikdo nevykouřil, tak dělej, potřebuju ze sebe dostat to napětí," prohlásí.

" To nemyslíš vážně? Jsme uprostřed zkoušky a může sem kdokoliv přijít!" Bráním se.

" Řekl jsem, že potřebuju, abys mě vykouřil, tak dělej, moje koule brzo prasknou jestli se brzo neudělám," zvýší hlas a tváří se fakt nasraně.

" Tak si ho máš vyhonit nebo si zajít do bordelu," odpovím.

Drapne mě za vlasy a donutí mě si kleknout, v momentě mám slzy v očích jak to tahání bolí.

" Nepotřebuju si ho honit sám, ani si platit děvky v bordelu, protože mám tebe."

"Takže teď mi kurva, konečně rozepni ty kalhoty a dělej."

" Pokud si dobře pamatuju tak Hari bude mít brzo narozeniny, takže pokud to neuděláš, tak by se jich taky nemusela dožít, nebo tvoje máma," prohlásí.

Celý se klepu, tohle nemůže být pravda.

Cítím se strašně, jako bych Jungkooka podváděl a přitom spolu ani nechodíme.

Začnu mu rozepínat kalhoty a přitom mi tečou slzy po tváři.

Vytáhnu jeho odporné přirození z kalhot a dám si ho do pusy.

Musím se hodně přemáhat, abych se hned nepozvracel.

Nedokážu se vůbec hýbat, ale tomu nevadí, chytne mě pevně za hlavu začne do mé pusy přirážet sám.

Zavřu oči a čekám kdy to skončí.

Vzdychá na celou místnost a když se konečně udělá.

Tak otevřu oči.

Mou pozornost upoutají pootevřené dveře ve kterých stojí šokovaný Jungkook.

Okamžitě dveře znovu zavře.

" Do hajzlu, tohle se nemělo stát," proletí mi hlavou.

Hyun Soon si Jungkooka nevšiml, teď když už dosáhl svého, si schová svoje nádobíčko.

" Nechápu, proč musíš vzdorovat, stejně vždycky uděláš co chci já," prohlásí a uspokojený vyjde z místnosti.

Zvedne se mi žaludek, jako vždycky.

Rozběhnu se na záchod, ale přes slzy skoro nevidím na cestu.

Taktak to stihnu a vyzvracím se do záchodové mísy.

Sednu si na zem a sevřu svou hlavu v rukou.

Vůbec netuším jak tohle Jungkookovi vysvětlím.

Zvednu se a opláchnu si obličej, napiju se vody a snažím se vypláchnout pusu, abych se zbavil té odporné chuti.

Vyjdu ze záchodů a první na koho narazím je Jungkook.

Má kamenou tvář a jeho oči jsou plné zloby a bolesti.

" Už to chápu, proč jsi nechtěl, aby mě tvůj manažer zastupoval."

" Netušil jsem, že jsi pro slávu ochotný udělat cokoliv."

" Uvěřil jsem, že jsi jiný než ostatní říkají, ale moje chyba."

" Myslel jsem, že cítíš to samé co já, že by mohlo mezi námi být něco víc, ale teď vím, že se mi to jen zdálo."

" Ale můžeš být klidný, i kdyby mě Hyun Soon zastupoval, tak šukat s ním k vůli slávě nebudu, není můj typ," prohlásí a odejde směrem k jevišti.

Dívám se za ním a nezmůžu se na jediné slovo. Moje srdce se teď právě rozpadlo na tisíc kousků.

Nezastavím ho, stejně by mě neposlouchal a už vůbec by mi nevěřil.

I když bych teď nejraději jel domů a brečel do polštáře,  tak nemůžu, máme zkoušku.

Proto se s velkým odstupem vydám za ním na jeviště.