PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

27.

Probudím se a chvíli netuším kde jsem, na krku ucítím dech a uvědomím si, že ležím u Jimina v posteli.

Když jsem ho byl v noci zkontrolovat, tak jsem nečekal, že mi bude ležet v náruči a že sám vedle něj usnu.

Jimin je přitisknutý k mému boku, má přezemě přehozenou nohu a ruku má položenou na mém hrudníku.

Dělal jsem to velice nerad, ale opatrně jsem se z jeho sevření vysoukal a potichu odešel.

Nevím jak bych to vysvětloval, kdyby se probudil v mém náručí a hlavně, kdyby nás takhle někdo z kluků našel.

Spát se mi už nechce, takže co teď?

Napadne mě, že bych mohl Jiminovi uvařit kuřecí polévku, máma mi ji vždycky vařila, když mi nebylo dobře.

Jimin je zesláblý, jednak mu už bylo předtím zle a pak ho ještě dorazil ten hajzl.

Pustím se do vaření a než vstanou ostatní tak mám hotovo.

Jsou překvapení, že vařím, ale když jim vysvětlím, že je to pro Jimina, tak se mnou souhlasí, že je to super nápad.

Jdu se podívat jestli se už probudil.

Zaklepu a nakouknu do pokoje.

Je schoulený v posteli a vykukuje mu jen část obličeje.

" Už ses probudil, to je dobře."

" Jak se cítíš? Jin říkal, že ti není dobře?" Zeptám se.

" Nic moc, bolí mě hlava a celkově mi není dobře," odpoví.

" Po tom co jsi včera zažil se nedivím," pomyslím si.

" Uvařil jsem ti kuřecí polévku, tu mi máma vaří když jsem nemocný," řeknu mu.

" Nemám hlad," prohlásí a je mi jasné, že lže.

" Jiminie, musíš se najíst, tělo potřebuje energii aby se mohlo uzdravit, nechci abys ještě víc onemocněl, včera večer jsi nejedl, takže musíš mít hlad," řeknu mu a odejdu.

V kuchyni si nachystám podnos a do misky naberu polévku, přiložím lžíci a odnesu to Jiminovi.

Postavím podnos na stůl a čekám, až si Jimin sedne.

Ten ale pořád leží schovaný pod peřinou.

" Jiminie sedni si ať ti ten podnos můžu dát do postele," řeknu mu.

" To je dobrý nech to na stole, já si ji pak vezmu," odpoví.

" To víš, že jo, nikam nejdu, chci mít jistotu, že to sníš," pomyslím si.

" Neodejdu dokud tu polévku nesníš," řeknu a napadne mě malá lest, třeba to zabere.

" Tu smlouvu s Hyun Soonem nepodepíšu, pan Bang mi dohodil někoho jiného," prohlásím.

" Opravdu!" Vykřikne radostí a sedne si v posteli.

Peřina spadne a odkryje jeho obličej.

Zamračím se, modřina na jeho obličeji hraje všemi barvami, musí ho to bolet.

Nezeptám se jak k ní přišel, protože to bohužel vím moc dobře, ale jen řeknu:

" Výborně už sedíš, tady máš tu polévku," položím mu podnos do klína.

Jimin si vezme lžíci a začne pomalu jíst.

Sednu si na postel a pozoruju ho.

" Je moc dobrá, jsi vážně dobrý kuchař," pochválím mě  a já se usměju.