PLEASE TRUST ME [ P.JM 💛&💜 J.JK ]

51.

Když ráno otevřu oči, tak stále držím Jungkookovu ruku.

Potřebuju si odskočit, tak ji opatrně pustím, ale v tu chvíli se Jungkook probudí.

" Kam jdeš?" Zeptá se.

" Hned jsem zpátky, jen potřebuju na záchod," uklidním ho.

Jen přikývne.

Když se vrátím, tak leží na zádech a dívá se do stropu.

Přejdu k jeho posteli a sednu si na kraj.

Pohladím ho po jeho tváři, chudáček, má obličej celý domlácený a hraje všemi barvami.

Nahnu se k němu a dám mu pusu.

" V jednu chvíli jsem si myslel, že jste mrtví, bylo to strašné, ta představa, že bych tu zůstal sám..." nedokážu to ani dopovědět a začnou mi téct slzy.

" Jiminie, hrozně jsem se bál, když jsme se blížili ke konci mostu, myslel jsem, že už je konec, ale najednou jsem si uvědomil, že nemůžeme zemřít, že nás potřebuješ, doteď nechápu, že jsme to zvládli a přežili to," řekne Jungkook.

Do pokoje vejde sestra a zkontroluje nám teplotu a donese nám snídani.

Při vizitě Jungkookovi doktor oznámí, že může odpoledne jít domů.

" A co já pane doktore?  Taky chci jít domů," prohlásím.

Doktor se na mě podívá a řekne:

" Vlastně proč ne, pokud vám nebude vadit chodit každý den na převazy sem do nemocnice, tak klidně můžete domů.

Dopoledne za námi přišla máma i s Hari.

To jak jsem byl šťastný se nedalo popsat, byli až na pár modřin a oděrek v pořádku.

Máma z toho všeho byla pořád v šoku a Hari mi popisovala, jak je Jungkook zachránil a že si připadala jak ve filmu a že se fakt moc bála.

Odpoledne, těsně před naším odchodem přišel pan Kang.

" Jungkooku, díky tobě už je ve vězení i Yoon Seok a Jimin si konečně může na chvíli vydechnout, díky tobě jsou v pořádku.

" Jenže kdybych je nevezl, tak by se jim nemuselo nic stát, Yoon Seok se mě chtěl evidentně zbavit a tím, že jsem vezl Jiminovu mámu a Hari, tak jsem je vystavil nebezpečí," řekne naštvaně Jungkook.

" No, po pravdě, to že jsi je vezl právě ty jim zachránilo život," řekne pan Kang.

" Cože? To asi nechápu, málem jsme umřeli," prohlásí.

" Když jsem Yoon Seoka vyslíchal, tak mi řekl, že Jiminovu mámu i s Hari sledoval už když jeli do nemocnice."

" Věděl, že pojedou taxíkem i zpátky domů."

" Čekal před nemocnicí celou tu dobu, ovšem jeho plán jsi změnil ty, když jsi se rozhodl, že je odvezeš," vysvětlí pan Kang.

" Co...co měl v plánu udělat?" Zeptám se vyděšeně.

" Chtěl sledovat tvou mámu i s Hari zpátky domů a potom za nimi jít a vetřít se do bytu jako policista, který pracuje na tvém případu."

" Jimine, chtěl je v tom bytě zastřelit," řekne a já vykřiknu " Ne" a chytnu Jungkooka za ruku.

" Pak měl v plánu, počkat si na Jungkooka a také ho zabít."

" Tím, že je měl všechny v jednom autě, tak změnil plán, naskytla se mu možnost zabít je všechny naráz, chtěl je vytlačit z dálnice  a shodit z toho srázu, bylo mu jasné že by to nepřežili."

" Ale nepočítal s tím, že je Jungkook dobrý řidič a navíc cvičený policajt, to mu totiž nikdo neřekl, byl velice překvapený když to zjistil."

" Jednal na pokyn Hyun Soona, řekl nám že ho kontaktoval přes jednoho strážného a nařídil mu, ať vás zabije. Chtěl aby Jimin zůstal sám a trpěl."

" Toho strážného jsme už vypátrali a bude potrestaný," řekne pan Kang.

Nemůžu tomu uvěřit, úplně mi běhá mráz po zádech, když poslouchám co se mohlo stát.

" Momentálně Hyun Soon neví, že jste tu nehodu přežili, je v izolaci a nemá přístup k informacím.

Jeho právník zatím také netuší jak na tom jste.

" Zatím všem médiím tvrdíme, že se k dané situaci nebudeme vyjadřovat."

" A nemocnice také nesmí podávat informace."

" Potřebuju, aby si Hyun Soon pár dní myslel, že se mu jeho plán podařil."

Odvezeme vás teď všechny na odlehlé místo, kde vás pár dní bude hlídat policiie a kde vás neuvidí média.

" Ale já budu muset jezdit na převaz," prohlásím.

" To se hodí, budeme tě vozit, oblečeš si něco černého a budeš se tvářit jako že truchlíš."

" Zahrajeme pro média a Hyun Soona malé divadlo," prohlásí.

" No snad to zvládnu, neumím se moc přetvařovat," řeknu.

" Jiminie, to zvládneš nasadíš kamenný výraz a černé brýle a s nikým nebudeš mluvit," prohlásí Jungkook.

Z nemocnice jsme odjížděli každý zvlášť, já s panem Kangem odpoutáme pozornost a vyjdeme hlavním vchodem k autu a mezitím Jungkook, moje máma a Hari nasednou do jiného auta, připraveného u zadního vchodu a společně s několika policisty odjedou na utajené místo.

Musím do Dormu pro nějaké věci.

Naštěstí zde nikdo z novinářů neotravuje, takže vejdu dovnitř a rychle sbalím nějaké oblečení pro mě a pak sbalím věci i Jungkookovi.

Budeme tam jen pár dní, takže vezmu jen něco.

Po cestě se ještě stavíme u mojí mámy doma, napsala mi seznam co potřebuje pro sebe a pro Hari.

Všechno to s panem Kangem naskládáme do tašky a chystáme se odejít, když si vzpomenu na Kookieho.

Králíček visí na balkoně a je už suchý.

Dám ho do batůžku a přibalím Hari ještě tablet s nabíječkou a pastelky se skicákem.

Při odchodu se na chodbě potkáme se sousedkou.

Hned jak mě uvidí tak se začne vyptávat na mámu a Hari.

Jsem tak zaskočený, že nevím co říct.

Pan Kang naštěstí zareaguje:

" Nezlobte se, ale momentálně je to velmi špatné a pan Park o tom nechce mluvit."

" Jistě omlouvám se," odpoví sousedka a my můžeme odejít.

Když nasednu do auta, tak si oddechnu, jsem vyčerpaný a začne mě brutálně bolet bok.

Když dorazíme k domu ve kterém budeme trávit následujících pár dní, tak si ho ani neprohlédnu, zeptám se jen na svůj pokoj.

Jungkook mě do něj hned zavede.

Ani se nevysleču a hned si lehnu do postele.

Jungkook si opatrně lehne ke mně.

" Jiminie, je ti hodně zle? Nemám zavolat doktora?" Zeptá se.

" Ne, jen jsem unavený a potřebuju si odpočinout," řeknu a zavřu oči.

" Tak já tě tu nechám spát," prohlásí a začne se zvedat.

Chytnu ho za ruku a zašeptám:

" Zůstaň tu se mnou, prosím."

" Dobře," řekne a lehne si zpátky.

" Klidně spi Jiminie, jsem tu s tebou," zašeptá a dá mi pusu na tvář.