5. Kapitola

261 12 1
                                    

Dream Pov:
George je na těch záchodech nějak dlouho. Zeptám se jestli nemůžu jít na záchod a učitel mi to samozřejmě povolí. Opustím třídu a jdu rovnou na záchod. Otevřu dveře a... si děla PRDEL! Vidím jak George je nalepenej na zdi a ten kretén ho tam líbá a rozepíná poklopec od džín. Rychle jdu za nima a dám tomu Johnovi pořádnou pěst.

„Vypadni od něj!" Hrozně na něj zařvu. Už zvonilo naštěstí a po chvilce přijdou kluci a drží Johna. Karl pak rychle odejde pro učitele. Já se snažím vzbudit George. Křičím na něj, ale nereaguje. Po chvilce ho vezmu do náruče a vyjdu ven ze záchodů. Všichni na nás koukaj, ale to je mi jedno. Po chvíli se ukáže učitel s ředitelem. Ten požádá Johna ať jde s nim do ředitelny. George si vezme školní psycholog.

Po hodině psycholog vyjde z jeho pracovny a ním George. George jen kouká do blba a já si povídám s psychologem.

„Bohužel mi nic neřekl"  řekne mi.

„Aha dobře... no a jak to teď bude s nim?" Zeptám se ho.

„Jelikož se ho snažil někdo snažil znásilnit tak budeme mít každý pondělí, středu a pátek sezení. Radši bych ho objednal i k terapeutovi. Vážně si toho hodně zažil. Napsal jsem mu na papír nějaký prášky tak je prosím pak jděte zajít koupit. Neznáte někoho známého, jeho rodiče nebo někoho jiného s kým by jsme se mohli spojit?" Zeptal se mě pán.

„Ne bohužel ne. Jeho rodina na něj doslova kašle" odpovím mu.

„Dobře. Pokavad chcete můžete mít omluvenku a zůstat s Georgem pár dní doma." Řekne mi. Ani nad ničím nepřemýšlím a hned odpovím.

„Ano moc děkuju" samozřejmě přijmu.

„Dobře, nashledanou" rozloučí se.

„Nashledanou"

George má na sobě jen nějakou deku. Sundám si mikinu a dám ji Georgovi. Mám triko nebojte se. Pomůžu mu chodit a jdeme směrem k autu. Pomůžeme mu si sednout a jedeme domů. Chudák... věděl jsem že se dnes něco stane.

Když jsme přijeli domů, s Georgem jsme šli rovnou do pokoje. Když jsme si lehlo do postele objal jsem George tak aby ležel na mé hrudi a po chvilce se rozbrečel.

„Shhh Georgi to bude v pořádku" snažil jsem se ho uklidnit, ale rozbrečel se ještě víc. Po zhruba hodině usnul a kluci přišli do pokoje.

„Tak co jak mu je?" Zeptal se Sapnap.

„Blbě. Tohle si on nezaslouží. Hajzl ten John. Přísahám že až ho uvidím tak ho zabiju" řekl jsem.

„Rád pomůžu" ozval se Karl.

„Zlato prosimtě. Vždyť ty by si sotva ublížil mouše" řekl Sapnap. Karl po něm hodil vražednej pohled. Pomalu jsem vstal z postele a šel s klukama dolů do kuchyně.

Tak po půl hodině někdo šel ze schodů. Byl to George. Proboha spal vůbec?

„Georgi co tu děláš? Proč nespíš" zeptal jsem se jo.

„Nemohl jsem usnout. Noční můra" řekl. Chudák. Šel jsem k němu a odvedl na gauč, tam jsem ho položil a lehl si s ním.

„Sape podáš mi deku prosím?" Zeptal jsem se Sape. Ten kývnul a rovnou vzal dvě deky. Jednu nám podal a pak si lehl taky vedle nás i s Karlem (Ten gauč je rozložený jen pro info) a přikryli se. Já vzal taky deku a přikryl sebe a George. Kluci tam pustili Young Royals a koukali jsme na to. George po chvíli usnul, tak jsem si ho dal blíž k sobě.

„Kluci my budeme spat tady jestli nevadí" řekl jsem, protože jsem chtěl, aby už odsud vypadli, protože se tu začali muckat. Oni kývli a odešli do pokoje. Já jsem se více naklonil k Georgovi a dal mu pusu na čelo a usnul jsem.

Tak tady máte další kapitolu! Slíbila jsem vám že bude dnes tak tady ji máte

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Tak tady máte další kapitolu! Slíbila jsem vám že bude dnes tak tady ji máte. Jelikož jedu teď do Polska do lázních nevím jestli budu aktivní. Budu se snažit psát co nejvíc. Hlavně večer budu psát, takže se nějak nebojte. Ahoj a přeju hezky prázdniny jestli je taky máte! <33

You were my hope~//DNFKde žijí příběhy. Začni objevovat