(15+ scénky ve Fanfikci :DD) Mladý George Davidson má velice těžký život... rodiče mu ubližují, ve škole ho šikanují, nemá žádné kamarády a ještě k tomu se sebepoškozuje. Na škole je ale přeci jenom jeden kluk co George přitahuje... ale on ho šikanu...
George Pov: Vešli jsme do školy... jak já to tu nesnáším. Hned na mě padli pohledy všech studentů. Dream mi stiskl ruku a já mu ještě víc. Lidi mě propichovali pohledem, protože si myslí že jsem si to vše vymyslel. To o Johnovi.
Konečně se dostanu do třídy přes tu plnou chodbu s sednu si do lavice. Naštěstí sedím s Dreamem, takže jsem v klidu.
Máme zrovna Chemii a musím říct že ta učitelka mě nesnáší. Hodně mě nesnáší. Po chvilce na mě padne únava a já si opřu hlavu o Dreamovo rameno a pomalu usínám. Z toho mě, ale vyruší učitelka.
„Pane Davidsone! Můžete mi laskavě zopakovat co jsem právě teď řekla?" Kurva. Nedával jsem pozor. Kouknu se na Dreama a pak na kluky, ale ty mi těžko pomůžou.
„Ummm j-já... omlouvám se, ale nedával jsem pozor" řeknu s omluvným výrazem a ona se pouze zamračí.
„Máte za 5 za práci v hodině a budete po škole." Řekne úplně v klidu. Ale já mám dnes terapii.
„O-Omlouvám se ale... dnes m-mám terapii" řeknu tišeji a ona ke mě přijde trochu blíž.
„Beztak si všechno vymýšlíte. Jste jen obyčejný lhář, nic víc" nad touhle větou se zvednu a odcházím ven he třídy. Cestou na toalety slyším někoho zamnou, ale to doslova ignoruju.
Když dojdu na toalety tak slyším zabouchnout zamnou dveře. Prudce se otočím a tam vidim stát Dreama. Přiblíží se ke mě a já trochu odstoupím. Ta vůně... miluji jeho vůni. Miluji ho. Nejradši bych si to dnešní ráno zopakoval.
„V pohodě?" Vyruší mě Dream z mích vzpomínek.
„V pohodě... to slovo ani neznám Dreame! Ta učitelka mě normálně mučí! Nesnáším ji! Je to debilní kráva co si zaslouží chcípnout!" Zakřičím na něj a trochu se uklidním. Potřeboval jsem se vyřvat. Je mi ale líto že na něj jsem se vyřval. Dream si tohle nezaslouží...
„Promiň... radši teda půjdu do třídy" řekl mi s lítostí Dream. Kurva, tohle jsem podělal. Dream zavře dveře a už jsem v místnosti sám. Zavřu se v kabince a začnu brečet. Vytáhnu si žiletku, kterou mám vzadu v kapse u kalhot a začnu si pomalu řezat zápěstí. No tak Georgi... víš jak to minule dopadlo. Tentokrát to nepřežiješ. Chcípni Georgi! Zasloužíš si to. Tyhle hlasy pořád slyším ve své hlavě a pak se už dořežu. Vylezu z kabinky a dám si ruku pod studenou vodu. Zaštípe to, ale jen na chvilku. Konečně přestane krvácet a já si ji omotám obvazem. Jsem najednou hrozně slabý že se musím opřít i o stěnu a pomalu sjíždím dolů a začnu brečet. Vím že brečením nic nevyřeším, ale já si proste nedokážu pomoct.
Po chvíli slyším otevírat dveře a rychle se na ně kouknu.
„Georgi panebože co se stalo jsi v pořádku?" Zeptá se starostlivě Karl. Pouze kývnu v souhlas, ale nahrnou se mi další slzy do očí a obejmu Karla. Doslova mu brečím do ramene. Proč furt bulím? Jsem k ničemu...
„Lepší?" Zeptá se starostlivě Karl.
„Mhm" mhmnu a po chvíli se úplně uklidním a odejdu ven z toalety. Hodím si věci do skříňky a odejdu na další hodinu.
„Konečně domů!" Zakřičí Sapnap a zasmějeme se. Po tom co se stalo s Dreamem jsem s ním už nemluvil... snad se nezlobí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahojj tady je nová kapitola snad se vám líbila a je sice trošičku kratší, ale nevadí. Dobrou!
