32. Kapitola

129 7 0
                                    

Dream Pov:
Nesl jsem ho lesem zpět k autu a doufal, že se cestou tam probudí. Když jsem došel k autu tak Karl rychle vyběhl a začal se ptát co se stalo. Vložil jsem ho do auta a řekl Sapovi ať rychle jede do nemocnice.

Přijeli jsme k nemocnici a já s nim hned vešel dovnitř. Když nás doktoři viděli, tak se za námi rozeběhli a Gogyho jsem položil na nějaké lůžko a oni ho odvezli někam.

Byl jsem v čekárně s klukama a čekal co řekne doktor. Konečně po chvilce přišel a šel směrem ke mě.

„Pan Davidson měl štěstí. Ještě 2 hodiny a byl by mrtvý. Rovnou si ho tady necháme na ten čtvrtek, aby jsme mu udělali tu operaci a pak po měsíci bude moct domů" tak dlouho bez něj být nemůžu...
„Ale nebojte se. Můžete s ním tady zůstat, jelikož jste jeho přítel tak sestřička vám připravila i postel" Ještě dořekl.

„Ano dobře, děkuji. A... jen jsem vám chtěl říct, že má poruchu příjmu potravy tak kdyby nejedl tak se omlouvám" ještě mu oznámím a on lehce vykulí oči.

„Oh... dobře, děkuji za informaci. Nashledanou, ještě se uvidíme" potřásali jsme si rukou a já se vydal do jeho pokoje. Ležel tam bezbranně na té posteli a byly k němu připojeny různé přístroje. Kašlu na to, že mi tam ustlali postel. Lehnu si k němu a s ním budu. Pomalu jsem si k němu lehl a on se ve spánku na mě přitiskl a obejmul mě. Usmál jsem se a položil si hlavu na tu jeho a po chvíli usnul.

George Pov:
Cítil jsem zátěží na mé hlavě tak jsem hlavu zvedl a spatřil spícího Dreama. Kouknul jsem se kolem sebe a zjistil jsem že jsem v nemocnici. Začal jsem panikařit co se stalo a jak jsem se sem dostal. Prudce jsem vstal a znova jsem chytil panický záchvat. Nemohl jsem dýchat a motala se mi hlava. Dreama to vzbudilo a hned se ke mě rozeběhl. Podlomily se mi nohy a já spadl na Dreama. On mě ovšem chytil.

„Klid Gogy klid... shhh v pořádku ano? Nádech a výdech. Dýchej zlato" hladil mě po zádech a po vlasech a koukl se mi do očí. Pomalu jsem se začal uklidňovat a konečně jsem mohl dýchat. Obejmul jsem ho a pak se odtáhl. On mě políbil a šel semnou zpět si lehnout do postele. Nalepil jsem se na něj a už ho nikdy nechtěl pustit, ale zase bych chtěl vysvětlení...

„Víš... ta holka se jmenuje Hayley. Chodil jsem s ní přes dva roky no a pak jsem zjistil že mě podvádí. Fakt jsem ji miloval strašně moc no a pak mi to Sapnap řekl... naštval jsem se a tak jsme se spolu pohádali. Pak jsem ji řekl že se s ní rozcházím a ona pak teda odešla a další den ve škole říkala že to ona se semnou rozešla. Aby si nikdo nemyslel o ní, že to ona je slaboch. A pak jsem zjistil že se odstěhovala. No a včera jsem zjistil, že je zpět ve městě a že se chce semnou setkat. Tak jsem šel tedy a pak když si přišel tak se na mě vrhla a začala mě líbat. Nevím proč jsem spolupracoval. Moc mě to mrzí... moc moc moc moc moc moc moc-" chtěl pokračovat, ale v tu chvíli jsem se přilepil na jeho rty a políbil ho.

„Je ti odpuštěno" zašeptal jsem mu do ucha a připravil jsem se ke spánku. Naposledy jsem ho ještě políbil a pak šel si lehnout.

 Naposledy jsem ho ještě políbil a pak šel si lehnout

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

(Jsou v nemocnici ano 👁🫦👁)

Takže tady máte pokračování!!!!! Ty krasoooo už druhá kapitola za den! Už si připravuju i další kapitolu, kterou hodlám vydat ještě dnes! Takže se těšte a zatím ahojjjjj :DD.

-Hvězdičku ⭐️✨
-Words: 622

You were my hope~//DNFKde žijí příběhy. Začni objevovat