(15+ scénky ve Fanfikci :DD) Mladý George Davidson má velice těžký život... rodiče mu ubližují, ve škole ho šikanují, nemá žádné kamarády a ještě k tomu se sebepoškozuje. Na škole je ale přeci jenom jeden kluk co George přitahuje... ale on ho šikanu...
Dream Pov: Ten člověk fakt není normální. Tohle udělat vlastnímu synovi. Fakt ho nesnáším... chudák George... právě ho objímám a on mi brečí do mé hrudi. Fakt nemám rád když brečí. Utěšovali jsme ho společně s klukama a po chvíli začala hodina. Všichni se divili proč George brečí a pak uviděli jeho obličej a nejspíš jim došlo že ho někdo zmlátil.
„Shhh Georgi budeš v pohodě ano. Pojď si sednout" povím mu a jdeme si spolu sednout do lavice. Položím mu ruku na stehno a lehce zmáčknu. On se trošku zčervená, ale líbí se mu to. Domů už ho jít fakt nenechám. Už to fakt riskovat nebudu. Všiml jsem si i toho že kulhá... že by? Ne to snad ne...
„Nemysli prosím nad tím co se mi stalo... prosím..." najednou se ozve George a usměju se.
———————————————————————————————————————
„Konečně po škole!" Zakřičí Sapnap přes celou chodbu že to snad slyšel i ředitel.
„Řvi ještě hlasitěji a budeš tady ještě o dvě hodiny déle, zlato~" řekne Karl a Sapnap se na konci zčervená a vlepí Karlovi pusu. Mají tak nádherný vztah... dal jsem Georgovi ruku kolem jeho ramen a on se lehce zčervenal.
„Dreame... ale musím jít hned domů... promiň..." oznámí mi a zamračím se.
„Tak na to zapomeň. Už neudělám tu stejnou chybu, aby ti zase ublížili" fakt to už nedovolím.
„A-Ale-" skočím mu do věty.
„Žádný ale Georgi ano? Já fakt o tebe nechci přít" usměje se lehce a kývne.
Dojdeme konečně domů a jdeme rovnou do kuchyně kde Karl se Sapem jdou dělat palačinky. Trvá jim to asi 2 hodiny, protože se jim skoro nic nevede a Karl užírá těsto.
„Kaaarleeee nejez to těsto furt! Bude ti špatně a nechci být s tebou doma pak" nad té větou se Karl urazí a odejde k sobě do pokoje.
„Jo no jo, je ti už líp?" Zeptám se George. Ten se na mě koukne a opře si hlavu a mé rameno.
„Moc ne..." hlesne a pohladím ho po vlasech. Jako by pomalu usínal. Pořád nechápu jak někdo muže usnout ve stoje. Vezmu ho do náruči, což ho z polospánku probudí a trochu se lekne. Zasměju se potichu a dojdu k 'nám' do ložnice, kde ho položím na postel a přikryju dekou. Chytnu ho za ruku a on sykne.
„Georgi?..." vyhrnu mu rukáv a vidím znova ty rány...
„Proč?! Georgi! Vždyť ty víš že ti to ubližuje! Nesmíš to dělat prostě ne!" Zakřičím. Možná jsem to přehnal... protože začne brečet.
„Přestaň na mě křičet jako bych byl nějaká tvoje děvka!" Oplatí mi George. To si on myslí? Že si o něm myslím že je děvka? Ví vůbec jak moc ho miluju?
„Gogy promiň..." omluvím se mu a sednu si k němu do postele a obejmu ho. Začne mi brečet do ramene, což mi rve srdce. Rozbrečel jsem ho... jsem strašný přítel.
„V pohodě... jen to už nedělej prosím... nekřič už na mě..." kývnu hlavou a položím ho aby si lehl.
„Udělám ti čaj ano?" Řeknu a odcházím dolů do kuchyně mu udělat čaj. Karl už tam v pohodě sedí na lince a cpe se palačinkami. Sapnap mu pak ukousne půlku což Karla naštve a plácne ho přes hlavu palačinkou. Zasmějeme se všichni a jdu mu udělat ten čaj.
„Tak co jak je na tom?" Zeptá se Sap. Pokrčím rameny a postavím vodu na čaj. Dám do hrníčku sáček s čajem a čekám než se mi uvaří voda.
„Snad zítra už bude v pohodě. Teplotu už nemá tak dobrý. Nebo má ale jen 37°C" řeknu mu a kývne.
„Vezmu si pár palačinek" oznámím a dojdu si pro talíř a naberu si 7 palačinek. No co, mám hlad. Zaleju hrnek s čajem vodou a vše položím na tác a jdu zpět k Georgovi. Položím tác vedle a podám mu hrnek s čajem. Srkne a sykne.
„Pálí!!" Zakřičí a zasměju se.
„Ty trdlo pojď sem" obejmu ho a políbím. Vezmu si palačinku a strčím mu jí do pusy. Takhle do něj narvu ještě 2 palačinky a zbytek sním. Lehnu si vedle něj a usměju se, protože má jednu t mích mikin. Ale přeci jenom něco vidím na jeho stehnech. Strhnu z nás deku a George trochu povyskočí.
„Co to je?" Zeptám se. Měl na nohou samé modřiny.
„Svlékni si tu mikinu." Nakynu mu.
„D-Dreame prosím n-ne" vykoktá ze sebe.
„Dreame přede mnou se stydět nemusíš. Já jsem taky kluk a nahého jsem tě už viděl~" nad posledním slovem zrudne, ale mikinu si pořád nesundavá. Jdu blíž k němu a sundám mu mikinu. Má... po celém těle modřiny... vždyť... chudák...
„Gogy... to tvůj otec?" Zeptám se a on kývne.
„A-A John taky..." zašeptá a obejmu ho.
„To je mi líto" zašeptám mu do ucha. Objímat jeho nahé tělo je božské. Teda boxerky má. Bohužel~
Pak si znova lehneme a objetí spolu usneme.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj! Tady nová kapča! Moc se omlouvám že zase jsem dlouho nevydala, ale neměla jsem čas. Dobrou a těšte se na pokračování!!!!
