(15+ scénky ve Fanfikci :DD) Mladý George Davidson má velice těžký život... rodiče mu ubližují, ve škole ho šikanují, nemá žádné kamarády a ještě k tomu se sebepoškozuje. Na škole je ale přeci jenom jeden kluk co George přitahuje... ale on ho šikanu...
George Pov: Probudil jsem se vedle Dreame a pousmál jsem se. Cinkla mi Smska (Pardon teď nevím jak to napsat) tak jsem si vzal mobil do ruky a tam viděl zprávu od táty...
Ty malej bastarde okamžitě přijď domů nebo si mě nepřej! Máš celkem dost velkej problém ty spratku. Jestli si řekl někomu co ti doba děláme tak se postarám o to, aby si chcípl!
Já... ne nic jsem nikomu neřekl přísahám... a dobře... přijdu po škole Fajn.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Sakra. Šel jsem rychle do koupelny a tam začal vzlykat. Radši jsem se zamknul, aby mě nikdo takhle neviděl. Vyhrnul jsem si rukávy a našel v šuplíku žiletku. Vzal jsem si ji a přiložil k ruce. Mám to udělat? Je to dobrý nápad? Co když to zjisti Dream? Co když budu mít velký problém? Dokola jsem se sám sebe ptal až nakonec jsem to nevydržel a začal se řezat. Rány byly hrozně hluboké. Zatraceně s tím jsem nepočítal...
Někdo začal ťukat na dveře a já se lekl. Byl to nejspíš Dream.
„Georgi jsi v pohodě?" Ozval se Dream.
„J-Já... j-jo nic mi n-nen-není..." ozval jsem se po chvilce. Celkem dost jsem koktal, ale to je mi teď jedno.
„Jsi si jistý? Georgi prosím otevři" koukl jsem se na svoje rány a začal jsem brečet ještě víc. Dream to zaslechl a začal bouchat do dveří.
„Georgi prosím otevři! Pomůžu to neboj se..." začal jsem se trochu přibližovat ke dveřím. Celé ruce mi krvácely z toho jak byly hluboké.
„S-Slibuješ že to nikomu nerekneš?..." zeptal jsem se po chvilce.
„Ano slibuju! Prosím otevři" věřím mu. Odemykal jsem pomalu dveře a odstoupil. On vešel dovnitř a zděsil se.
„G-Georgi... co si to udělal... kluci!!!" Zakřičel Dream na Karla a Nicka. SAKRA! Proč si je zavolal?!
Po chvíli jsem viděl rozmazaně a pak jen černota. Toť vše co si pamatuju.
Dream Pov: George začal pomalu padat a ztrácet vědomí. Rychle jsem ho chytnul a vzal si ho do náruče a kluci hned přiběhli.
„Co se kurva stalo?!" Zakřičel Sap. Karl se pouze Koukal na George a začal někomu volat, nejspíš do špitálu.
„Prostě jsem v-vstal a slyšel někoho brečet v koupelně, t-tak jsem přišel ke koupelně a-a bylo zamknuto tak jsem se zeptal George co se děje a aby mi otevřel a po chvíli mi prostě otevřel a já viděl v tomhle stavu akorát když byl ještě při vědomí a pak omdlel" řekl jsem a už jsem začal slzet. Držel jsem pořád George v bezvědomí.
Slyšel jsem sanitku tak jsme rychle vyběhli ven a tam si ho převzali.
„Chcete jet s námi pane?" Zeptal se mě záchranář a já kývl. Sedl jsem si v sanitce a záchranář něco dělal Georgovi a já tam jen seděl.
„Nedýchá! Až řeknu tři zapněte to!" Zakřičel záchranář na toho druhého záchranáře. Já začal brečet ještě víc a pak se zase ozval záchranář.
„Dobrý... dýchá" řekl a dal mu nějakou tu věc aby mohl líp dýchat. Ulevilo se mi a dorazili do špitálu. Tam ho odvezli na pokoj a něco mu tak dělali. Já čekal venku na chodbě a z brečení jsem ani nemohl dýchat.
Pak přišel doktor a šel směrem zamnou.
„Přežije. Skoro jsme ho ztratili, ale je v pořádku. Je vzhůru, ale měl by jít za chvíli spát. Pokavad chcete, můžete ho jít navštívit" řekl mi doktor a já na nic nečekal a šel prostě za ním na pokoj. George tam ležel a měl kolem sebe několik strojů a jehly v žílách.
„D-Dr-Dre..." snažil se něco říct, ale nemohl.
„Pšššt... to bude v pořádku Gogy jsem tu s tebou a už tě neopustím..." řekl jsem mu se slzami a chytl ho za ruku.
„M-Mil-uju ťe..." řekl potichu a po chvíli usnul. Políbil jsem mu ruku a chvíli tam byl ještě s nim než přišli kluci.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj moc se omlouvám že dlouho jsem nevydala novou kapitolu, ale měla jsem dost školy. Jsem ráda když přijdu domů a mužů si na chvíli odpočinout. Další kapitolu by mohla být do neděle nebo do soboty ještě uvidím, možná i dřív, ale to ještě nevím. Zatím ahoj a mějte se!
