25. Kapitola

161 11 4
                                    

George Pov:

Všichni jsme se pozdravili a šli si sednout do obýváku na gauč. Dream rovnou začal otevírat první flašku a pak přišla na řadu druhá i třetí. Já jsem skoro nic nevypil takže jsem vnímal celkem dost dobře.

„TaK cO kLuCi N-NechCetE jíT do VýřiVky?" Ozval se opilý Sapnap a my teda kývli. Sakra... moje jizvy... s tím nic stejně nenadělám... asi. Šel jsem tedy nahoru do pokoje a začal se převlékat do plavek. Po chvilce přišel i Dream.

„Hej proč si vůbec nepil?" Už má taky něco napito, ale ne jak Sapnap.

„Nechci být opilí jako vy. Někdo střízlivý být musí" Řekl jsem arogantním tonem.

„Ježíši ty máš teda náladu" Obrátil oči v sloup a sundal si triko.

„Mám normální náladu tak nevím co zase řešíš! Přestaň se chovat jako John když pokaždý přišel domů opilý a sváděl všechno na mě!" Už jsem po něm vyjel a on se naštval že mi vlepil facku. Vím že je opilý, ale...

„S tím dementem mě nesrovnávej a nebudeš semnou tak mluvit" Měl jsem slzy v očích a už jsem odcházel z pokoje, ale on se pak ještě ozval.

„Promiň-"Povzdychl jsem si a šel směrem ven ke klukům do vířivky. Udělal jsem to rychle, aby si nevšimli mích jizev.

„No konečněěě. Kde je Dream?" Zeptal se Karl. Povzdychl jsem si a odpověděl.

„Nejspíš nepřijde. Je-... Je. Unavený" Řekl jsem nakonec a Karl kývl.

Nakonec kluci už odešli dovnitř, protože jim byla zima, takže jsem tu zůstal jen já a BBH. Oprava: Opilý BBH.

„Taaaaaak Georgieee co budeme dělat??" Zeptal se a začal se přibližovat.

„Umm co máš na mysli?" Zeptal jsem se a on položil svou ruku na mé stehno. (Ti co mají rádi BBH tak se moc omlouvám! Neberte to zle jen jsem prostě nevěděla koho tam mám dát a prostě mě napadl BBH)

❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗

Začal svou ruku dávat k mému citlivému místu a začal mě líbat.

„N-Ne prosím nech toho!" Snažil jsem se křičet, ale nemohl jsem. Líbal mě po celém mém těle a pak znova na mé rty. Přidal i jazyk a pak mě prudce otočil. Dělal si cestičku k mým plavkám a pak mi plavku trochu sundal. Jednou rukou mi ho honil a druhou po mě pořád někde šahal. Začal jsem brečet celkem dost hlasitě. Je to stejný jako doma s Johnem...-. Vsunul ho do mě a začal sebou pohybovat dozadu a dopředu. Když tohle děláme s Dreamem tak je to příjemný, ale tohle sakra bolí. Zrychloval a zrychloval a tím pádem jsem brečel více. Najednou se otevřeli dveře zevnitř a vyšel Dream.

❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗❗

Hned sem přiběhl, když mě viděl a Badovi dal pěstí. Hned přešel ke mě a vzal mě do náručí (už má zase plavky na svém místě jop? :DD). Nesl mě přes obývák, kde byly kluci a hned se začali ptát.

„Georgi co se děje?! Co se stalo?" Zeptal se Karl, ale já neodpověděl, stejně jako Dream. Vešli jsme do pokoje a on mě položil na postel. Někam ještě odběhl tak jsem si mezitím nandal tepláky a mikinu. Dream hned ke mě přišel a lehl si ke mě. Já si lehl blíž k němu a objímal ho, přitom jsem mu brečel do hrudi.

„Shh Georgi... neboj... bude to v pořádku... moc se omlouvám. Kdybych  tam byl tak by se ti nic nestalo a moc se ti omlouvám za to že jsem tě uhodil. Prosím odpusť mi. A neboj. O Badovi jje postaráno" Trochu jsem se nad tím posledním slovem zděsil, ale neřešil jsem to.

„Neomlouvej se za to co se mi stalo... a odpuštěno... Jen mě už nikdy nemlať" Zašeptal jsem mu do hrudi.

„Slibuju" Zašeptal mi na zpět a pak jsme spokojeně usnuli. Teda mě se spalo příšerně...-

Znova jsem brečel, protože se mi vše odehrávalo znova a znova. Pak ale přišel John i s mým otcem s páskem, kterým mě začal mlátit.

Prudce jsem si sedl a začal křičet a brečet. Dream ihned vstal a objímal mě. Kluci ihned přiběhli do pokoje a zmateně se na nás dívali. Tedy až na Bada. Nevím kde on je.

„Dostane se z toho?" Zeptá se Karl Dreama a on řekne že neví. Nejspíš to Dream řekl klukům. Badd asi už odjel díky bohu. Jak mi to mohl udělat... můj kamarád. Pomalu jsem se začal uklidňovat a dýchat normálně. Prudce jsem vstal a vešel do koupelny. Slyšel jsem kluky slyšet jak něco říkají, ale ignoroval jsem to. Pak někdo začal ťukat na dveře a když se pak dotyčný ozval hned jsem poznal že je to Dream.

„Georgi prosím otevři ty dveře" Já znova brečel a schumlal se u stěny v rohu do klubíčka. Teď je na to správná doba Georgi. Vezmi tu žiletku. Zní to lákavě co. Dělej Georgi. Popadnu žiletku a začnu si znova dělat ty řezné rány na rukou a nohou (pardon jestli je to špatně vyskloňovaný, ale nic ode mě neočekávejte. Z češtiny mám 2-3🌚). Odhodím žiletku a kouknu ke stropu.

„Ať už to skončí prosím" zašeptal jsem si spíše pro sebe a Dream se prorazí dveřmi a rychle ke mě přiběhne jako Karl.

„G-Georgi co si to udělal..." Karlovi se začali lesknout oči. Dream věděl že jsem se už řezal, al tohle jsem fakt možná trochu přehnal.

„Můžeš vstát?" Zeptá se Dream a kývnu i když vím že ne. Podá mi ruku abych se podepřel a když vstanu a udělám krok, nohy se mi opět podlomí. Vezme mě tedy do náruče a odnese do pokoje, kde jsou všechny kluci. Nádhera. Všechny pohledy spadnou na nás a stanou se vystrašený.

„Přines mi obvaz Sape" Sap kývl a přinesl obvaz z koupelny. Dream mi začal zavazovat rány a pak se rozloučil s kluky a oni odešli do pokoje. Dream si lehl zpět vedle mě a v objetí jsme usnuli.

Ahoj!! Už jste si mysleli že nic nevydám že? Tady máte delší kapitolu a omlouvám se že ji vydáván takhle pozdě

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Ahoj!! Už jste si mysleli že nic nevydám že? Tady máte delší kapitolu a omlouvám se že ji vydáván takhle pozdě. Zítra nejspíš vyjde další kapitola tak se těšte:DD Zatím dobrou, hezky se vyspěte a ahojda :D

-Hvěěězdička? (Nepovinný)
-Words: 1000

You were my hope~//DNFKde žijí příběhy. Začni objevovat