(15+ scénky ve Fanfikci :DD) Mladý George Davidson má velice těžký život... rodiče mu ubližují, ve škole ho šikanují, nemá žádné kamarády a ještě k tomu se sebepoškozuje. Na škole je ale přeci jenom jeden kluk co George přitahuje... ale on ho šikanu...
George Pov: Je jen půlka hodiny a já se snad unudím k smrti. Dream tam něco počítá a já absolutně nevím jak to udělat.
„Dreame?" Zašeptal jsem na Dreama aby se na mě otočil.
„Ano?"
„Vysvětlíš mi to??" Kývnul a nahnul se více ke mě. I když mi to vysvětlil pořádně tak tomu i tak nerozumím. K čemu to k životu potřebuju?
„Doma ti to vysvětlím" kývnu a poslouchám zbytek hodin učitelku.
Konečně konec hodiny, ale teď máme tělák. Snad nejhorší hodina... teda ještě chemie... . Odcházím k tělocvičně s Dreamem, Sapnapem a Karlem a ještě s pár lidmi a jdeme do šaten. Nechci se tu převlékat. Jen tam stojím a čekám až všichni odejdou, ale Dream, Sapnap a Karl mě pozorují a čekají na mě.
„M-Můžete jít prosím?..." zeptám se a Karl se Sapnapem kývnou, ale Dream tu furt je.
„Dreame?... můžeš jít prosím?" On ke mě přijde a chytne mě za ruce.
„Gogy neboj se. A navíc jsem tě už viděl bez oblečení~" zaflirtuje semnou a já zrudnu. Vysvlékne mou mikinu a pak i tričko. Koukne se na mé velké modřiny po mém 'vyhublém' těle a zesmutní.
„To je dobrý... prostě běž. Prosím" nakonec tedy kývne a já se začnu převlékat. Fuj máš odporný tělo. Jsi mega hnusnej. Jak s tebou muže Dream vydržet? Stejně tě za chvíli nechá. Nikoho si nenajdeš! Fakt tvoje tělo je směšný. Myslíš si že máš nějaké pravé kamarády? Ne. Jen si s tebou hrají. Už dost!
Vešel jsem do tělocvičny a hráli jsme vybiku. Nemám to rád. Zrovna míč měl Wilbur takže se hned zaměřil na mě. Hodil po mě silou míč a trefil mě do břicha. Skymácel jsem se na zem a držel se za břicho. Dream s kluky hned zamnou přiběhli a zeptali se ještě jsem v pohodě. Kývl jsem a šel si sednout na lavičku. Začala mě hrozně bolet hlava, ale ignorovala jsem to. Wilbura hned vybil Dream tak jsem šel do hry. Wilbur se na mě vražedně podíval, ale ignoroval jsem to. Zase mě hrozně začala bolet hlava, takže jsem se za ní chytl a pak jsem viděl pouze jenom černě.
Dream Pov: V klidu jsem hrál a všiml jsem si že George začíná padat. Rychle jsem k němu přiběhl a chytnul ho. Učitel hned k nám přiběhl a zavolal sanitku.
TIME SKIP
Držel jsem George za ruku v nemocnici a čekal co řekne doktor.
„Georgi... nesmí se ti nic stát... nepřežiju to jestli odejdeš..." dal jsem mu polibek a jeho suché a bledé rty. Celý je úplně bez barvy.
Doktor konečně přijde a já hned vstanu. Přijdu k němu a on se na mě smutně podívá.
„Pane Johansone mám špatné zprávy... zjistili jsme že váš přítel má rakovinu (je jedno jakou ano?)" já hned ztuhnu a začnu brečet. Ne. To není možný! On nemůže zemřít. Nemůže mě opustit!
„Ale dobrá zpráva je ta že ji můžeme vyléčit" hned se mi změnila nálada a doktora obejmul.
„Řekněte mi že bude v pořádku!" On kývl a já se hned rozeběhl k Gogymu.
Kluci po škole hned do nemocnice přišli a já jim hned vše řekl. Karl začal brečet a Sapnap ho uklidňoval. Taky bych teď takhle chtěl objímat a uklidňovat Gogyho.
„Ale doktoři to můžou vyléčit" Karl pak obejmul mě a šel zpět k Sapnapovi. (Každý píše jak je těžký ty jména skloňovat a přitom mi to přijde lehký:DD).
Držel jsem Gogyho ruku a čekal než se vzbudí.
Po chvíli otevřel oči a obejmul jsem ho hned. Dal jsem mu procítěný polibek a chytl ho za ruku. Nesmí zemřít.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Jsou v nemocnici ;) )
Takžeeee tady nová kapitola, tentokrát je kratší tak se tedy omlouvám, ale píšu ji ve škole😂 zrovna akorát mám hodinu a mám chemii nice. Dnes ještě budu psat 23 kapitolu, ale nevím jestli jí ještě dnes vydám ale nejspíš ano. No nic mějte se a ahoj:DD
