George Pov:
Hned jsem se začal koukat kolem sebe a hned mi to došlo. Jsem v nemocnici. Nic si nepamatuju. Poslední to jak jsem se převlékl v šatnách a pak jsem šel do tělocvičny a potom už mám jen černo. Dream se na mě usmíval a přitom mu tekla slza.„Dreamie proč brečíš a proč tu jsem?" Dream sklopil hlavu a hned mu zmizel úsměv.
„Víš... o těláku si omdlel, tak jsme volali sanitku no a když doktor přišel do pokoje řekl že máš..." nedořekl to a začal brečet.
„C-Co?" Dream se zhluboka nadechl a dořekl to.
„Ž-Že máš rakovinu..." hned se mi nahrnuli slzy do očí a špatně se mi dýchalo.
„Ale dá se to léčit. Neboj se... nádech, výdech, nádech a výdech" pomalu jsem se začal uklidňovat, ale slzy v očích jsem stále měl.
„T-Takže ne-umřu?" Zeptal jsem se koktavě a on kývnul na ne. Obejmul jsem ho těžce a hned se odtáhl. Nahnul se ke mě a políbil mě. Po chvíli přišel doktor a my se hned odtáhli.
„Takže pane Davidsone, vy klidně můžete jít domů, ale jakkoliv se váš stav zhorší tak ihned jeďte do nemocnice ano?" My kývnuli a začal odpojovat ten stroj ode mě. Já se oblékl a s Dreamovo pomocí jsem si sedl do auta a jeli domů.
Doma jsem vešel do Dreamova pokoje, tedy teď do našeho a kluci hned přišli zamnou. Ptali se na ty věci jako jak se cítím a tak. Po výslechu jak u soudu jsem konečně usnul a cítil jsem jak si mě někdo přitáhl do obětí.
Dream Pov:
Ráno jsem otevřel oči a Gogy pořád spal. Byl jsem za to rád, protože jsem si myslel že bude mít znova noční můry, ale byl v pohodě. Připravil jsem mu snídani a vešel do ložnice. Gogy byl už vzhůru a s rozespalými oči se na mě podíval.„Dobré ráno princezničko" on lehce zčervenal a já mu položil tác se snídaní na postel. Chvíli to jen pozoroval a pak začal jíst. Sice snědl pouze jen půlku, ale byl jsem rád že aspoň něco snědl. Začali jsme se oblékat do školy a pak jsme vyrazili.
„Gogy kdyby něco tak mi řekni a pojedem domů ano?" Kývl a přijeli jsme před školu. Doufám že bude v pohodě...
O hodině si Gogy začal upravovat vlasy a najednou si jich pár vyndal. Začala mu téct slza a pak začal úplně brečet. Všechny pohledy spadli na nás a jen utěšoval Gogyho.
„Pane Johansne mohl by jste ho odvést na toalety prosím?" Kývnul jsem a šel s Gogym na toalety. (xD chvíli tomu říkám že jdou na záchody pak do kabinek a teď na toalety:'D pořád to měním. Neva no:DD) Gogymu trochu padali vlasy a já si vzpomněl že mám v batohu čepici. Vyndal jsem ji a nasadil Gogymu.
„D-Dreame?" Mhmnul jsem.
„Dorostou mi někdy vlasy a budeš mě mít nadále rád i když budu bez vlasů?" Zeptal se a naběhli mu slzy do očí. Obejmul jsem ho a čichal vůni jeho vlasů.
„Ovšem Gogy, že ti narostou. A jistě že tě budu mít rád i když nebudeš mít vlásky. Ne já tě nebudu mít rád. Budu tě milovat. Jsi to nejlepší v mém životě a udělám pro tebe cokoliv" stiskl mě více a takhle jsme se tam objímali než zazvonilo.
Heh jste si mysleli že už nic nevydám že? Hele nwm jaký mám jako období, ale ráno jsem byla úplně v pohodě i odpoledne a najednou ve 4-5 mi začne být hrozně špatně, takže teď tady umírám se zimnicí a nejspíš i teplotou -.-. Nice a zítra musím do školy no. Rodiče říkají že nepůjdu ale já musím! A jako škrábe mě v krku takže nice. Hele mějte se hezky a ne že taky onemocníte:D. Dobrou mwa :3
-hvězdička??
-Words: 634
ČTEŠ
You were my hope~//DNF
Storie d'amore(15+ scénky ve Fanfikci :DD) Mladý George Davidson má velice těžký život... rodiče mu ubližují, ve škole ho šikanují, nemá žádné kamarády a ještě k tomu se sebepoškozuje. Na škole je ale přeci jenom jeden kluk co George přitahuje... ale on ho šikanu...