(15+ scénky ve Fanfikci :DD) Mladý George Davidson má velice těžký život... rodiče mu ubližují, ve škole ho šikanují, nemá žádné kamarády a ještě k tomu se sebepoškozuje. Na škole je ale přeci jenom jeden kluk co George přitahuje... ale on ho šikanu...
Dream Pov: Georgova psychika se o hodně zhoršila... nevím jestli mu dokážu pomoct. S klukama se snažíme mu nějak vyhovět, ale pokaždé má protivnou náladu. Už opět se zavřel v koupelně. Bojím se o něj a to hodně.
„Georgi prosím otevři..." ten měsíc přestal jíst. Myslel jsem, že bude už vše v pořádku, jedl už byl v pohodě, nestresoval se, ale teď? Už nevím co dělat. George konečně odemkl dveře od koupelny a já vstoupil. Opět tu byla všude krev a George brečel u zdi v rohu.
„Gogy..." přišel jsem k němu a obejmul jsem ho. Už jsem hledal pár psychiatrických nemocnicí. Jednu jsem dokonce i našel, byla i hezká ta budova, ale nejsem si jistý, že George bude souhlasit.
„Já už takhle dál nemůžu Dreame... u-už to nezvládám... chci to ukončit" brečel mi do hrudi a já obětí více stiskl.
„Nemysli takhle Gogy... prosím. Potřebuji tě... víš... našel jsem něco nebo spíš někoho, kdo by ti mohl pomoct, ale pokavad nechceš tu pomoc tak tě budu podporovat..." dořekl jsem a on se mi koukl do očí. Jeho oči už nevypadali tak bezstarostně, ani šťastně. Byly plné bolesti a utrpení. Tohle není ten George kterého jsem miloval a který byl dříve ještě šťastný. Proč zrovna on? On si to nezaslouží. Nezaslouží si takový život plný utrpení, bolesti a smutku. Vzal jsem ho do náruče a odnesl do ložnice na postel. Obvázal jsem mu rány a odešel za Sapem a Karlem.
„Dobře jdeme vyhodit všechny ostré věci co máme a šuplík kde jsou nože dáme na zámek" řekl jsem klukům a oni se na sebe podívali a pak opět na mě.
„Vážně Dreame? Fakt si myslíš, že když všechno vyhodíme tak se to vyřeší? On potřebuje pomoc sakra! Vždyť se koukni jaký je psychopat! Pořád se jen řeže a ubližuje sobě i tobě. Už to absolutně nezvládáš. Fakt jde vidět že ti jde taky na nervy" už jsem to nevydržel a dal mu pěstí. On mi pěst taky obětoval a tak jsem ho přirazil ke zdi.
„Nechte toho!" Zařval Karl a omylem jsem mu dal pěstí. On spadl k zemi a já se pouze na něj koukal
„Karle jsi v pohodě?! Si už děláš prdel ne?! Mého přítele do toho nezatahuj!" Odstrčil mě a Sapnap Karla zvedl a odvedl někam.
„Dreame...?" Otočil jsem se a tam stál unavený George. Vydechl jsem. Sapnap má pravdu... už to nezvládám...
„Víš přemýšlel jsem o tom jak si mi říkal. Možná bych to mohl zkusit" já jsem se trochu pousmál a šel jsem ho obejmout. Jsem rád že to chce aspoň zkusit...
„Dobře. Dnes tam zavolám, ale kdyby sis to rozmyslel tak nemusíš tam jít a-" nedořekl jsem to a on mi skočil to řeči.
„Dreame dobrý... já to zvládnu" usmál jsem se a lehl si s nim na postel u mě v pokoji. Kéž by už bylo po všem...
TIME SKIP
Byly jsme v autě a jeli do té léčebny... George už se z toho nervuje 2 hodiny. Jo je celkem daleko ta léčebna. Viděl jsem jak Georgovi teče jedna slza z oka. Zastavil jsem někde u benzínky a natočil se na něj. Kluci se na mě podiveně podívali, ale pak pochopily a odešli si něco koupit.
„Gogy... bude to v pořádku ano? Neplač prosimtě" obejmul jsem ho a to začal brečet naplno. Je mi to moc líto, že tam musí jít, ale je to pro jeho dobro.
„Nebude to v pořádku nic nebude v pořádku. Nechci tě opustit. Miluju tě strašně moc a jestli odejdeš a já tam zůstanu sám tak to nezvládnu" řekl i s brekem a já se trochu oddálil.
„Gogy... hned jak budeš alespoň o něco na tom líp, tak si tě vezmu zpět, koupím ti cokoliv, klidně i loď nebo něco jiného a budu tě milovat. Pro tebe bych klidně zemřel, ale jediné co chci je to aby si byl v pořádku a netrápil se. Miluji tě tak strašně moc. Nedokážeš si představit jak moc a vše bude v pořádku. Pak budeme opět jen ty a já" (Omg teď mi to připadá jako Flowers from 1970... úplně to navazuje na to že s Dreamem taky moc dlouho nebyl 'you said yourself, Flowers from 1970 couldn't survive that long' Omg brečím. Btw teď jsem na klavíru xD) On se rozbrečel ještě více a na to jsem se rozbrečel lež...
Je to tu. Přijeli jsme před tu budovu. George se zhluboka nadechl a vyšel z auta. Vzal jsem mu kufry a odešli jsme dovnitř té budovy, kde jsme se ohlásily a Georgovi pak ukázali pokoj. Byl na pokoji s nějakým Punzem. Taky to měl dříve prý těžký v životě, ale ne tak jako George. Už jsme měli odcházet, ale George se mě nechtěl pustit.
„Ne, ne, ne. Nenechávej mě tu prosím... nepřežiju to tu bez tebe..." brečel mi do ramene a já ho objímal. Nechci ho tu nechat, fakt že ne, ale jinak to nejde...vše je už vyřízené a zaplacené.
„Bude to v pořádku... miluji tě a přísahám že tě budu každý den navštěvovat... miluji tě... má květinko..." políbil jsem ho a pak jsem se z našeho polibku odtáhl. Karl obejmul George a Sapnap pak taky... Karl se už taky rozbrečel a brečel Sapnapovi do hrudi. Už jsme byly na odchodu a já jsem ještě pořád slyšel jeho brek a jak křičí mé jméno. Trhalo mi to srdce... nedokážu to bez něj...
Přijeli jsme domů a já hned šel k sobě do pokoje a Koukal jsem se po té prázdnotě. S Georgem by jsme se koukali na film teď a měl by tu rozházené celé oblečení a byly by jsme šťastní... chybíš mi...
Rozbrečel jsem se na posteli a křičel jsem do polštáře.
O MĚSÍC POZDĚJI
George Pov: Už je to měsíc... a Dream tu byl pouze dvakrát... kde jsou ta slova budu tě navštěhovat každý den? Má psychika na tom není nejlíp. Dali mě na samotku, protože jsem udělal scénu v jídelně. Každý den se koukám pouze do zdi a přemýšlím jakou sebevraždu spáchám a nebo přemýšlím o tom jestli se pro mě Dream vůbec vrátí. Pár lidí se semnou snažilo skamarádit. Někteří ve stejném věku jako jsem já. Ale já je vždy od sebe odehnal...
Dreame proč ses na mě vykašlal...? Je to kvůli mě? Udělal jsem něco špatně? Chybíš mi tak kde jsi... už to tu nezvládám, prosím Dreame... potřebuji tě... Slíbil si mi, že jsem s tebou v bezpečí a že mě vždy ochráníš. Tak kde jsou ta slova? Miloval jsem tě... byl jsi můj jediný důvod k žití...
Provázal jsem někde ke stropu provaz a stoupl jsem si na židli. Omotal jsem si provaz kolem krku a zhluboka se nadechl.
„Byl si má naděje... je mi to líto.. všechno... pamatuj si že tě miluju..." shodil jsem židli a už vidim pouze černo.
~Byls má naděje...
Probudil jsem se a viděl před sebou postavu, která se podobala Dreamovi.
„Dreame...?" Optal jsem se osoby a ta osoba se na mě otočila.
„Kdo je Dream?" ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nebudu lhát... normálně jsem se rozbrečela... proč jsem to zase vymyslela. Jak já se nesnáším za tuhle kapitolu😭 plus musím ještě udělat část dvě... :(
!!!!!!! Ten kdo tenhle konec nepochopil tak to znamená, že George se prostě probudil, ale ve svém snu a prostě že žije nový život ale s DreamemXD. Prostě George umřel a teď žije ve svém spánku nový život. !!!!!!!!!
