6. Kapitola

243 12 1
                                    

George Pov:
Vzbudil jsem se na gauči vedle Dreama. Byl jsem hodně rozespalý, tak že jsem si ani nevšiml že spím na jeho hrudi. Za všechno mužů já... neměl jsem utíkat z domova.

Šel jsem do koupelny a tam jsem našel žiletku. Začal jsem si pomalu dělat řezný rány na rukou. Jelikož jsem je měl celkem zahojený tak jsem si je zase zničil. Slyšel jsem jak se otevírají dveře. SAKRA NEZAMKL JSEM! Byl to Dream. Žiletku jsem rychle odhodil pryč a zakryl si ruce rukávem.

„Georgi co tu... Georgi proč ti kape z ruky krev?!" Nic jsem neodpověděl.

„Georgi..." chtěl se mě dotknout, ale cukl jsem se sebou.

Trochu jsem začal padat a on mě chytl. Vzal mě do náruče a položil na gauč.

„Hej Georgi jsi v pořádku?" Neměl jsem sílu odpovědět, ale kývl jsme že ne. On mi vyhrnul rukáv od mikiny a viděl ty řezný rány. Zděsil se.

„Georgi co to kurva?!" Začal trochu křičet a to jsem se lekl. Tekla mi slza po tváři a on si jí všiml a šel ke mě blíž.

„Georgi já... promiň nechtěl jsem tě vyděsit" snažil se omluvit.

„Tak nekřič" řekl jsem. Vím že za to nemůže, prostě se o mě bojí a já se chovám jak kretén. Šel ke mě a objal mě. Dal mi pusu na čelo. Počkat. Tohle ještě nikdy neudělal, ale... líbilo se mi to. Pomalu jsem mu usnul v náruči.

Dream Pov:
Nechtěl jsem George vyděsit... snad mi odpustí. Počkat on mi usnul v náruči? Koukl jsem se na něj a on už spal. Vzal jsem ho a odnesl nahoru ke mě do pokoje. Položil jsem ho do postele a chtěl jsem odejít, ale chytl mojí ruku.

„Prosím neodcházej" zašeptal. Já se pousmál a lehl si vedle něj.

„Dobrou Gogy" řekl jsem a on se lehce zčervenal a usnuli jsme.

George Pov:
Vzbudil jsem se sám. Kde je Dream? Slyším někoho zakřičet v kuchyni. Zděsím se. Stoupnu si a pomalu jdu na chodbu. Cítím jak mě někdo strčil do zad a já spadl ze schodů dolů. Když jsem otevřel oči viděl jsem černotu. Zkusil jsem jít dál, ale v tu chvíli mě někdo chytl za krk a opřel mě o něco. Zvedl mě za krk nahoru a škrtil mě. Byl to jen černý stín. Zavřel jsem rychle oči a pomalu vzlykal. Jeho hlas zněl jako Dream.

„Gogy otevři oči prosím" řekl mi. Ne, ne, ne. Jeho hlas se začal pomalu měnit v hlas Johna

„Otevři ty zkurvený oči!" Zakřičel na mě.

„Otevři ty oči děvko!!!" Zařval ještě hlasitěji a já pomalu přestávál dýchat.

„N-Ne"" pořád jsem to doslova opakoval, ale nějak jsem si nepomohl.

„Georgi vzbuď se! Georgi otevři oči prosím!!" Někdo na mě křičel. Byl to Dream? Ne to určitě je John.

„Georgi!" Zakřičel hlasitěji. Sebral jsem všechnu odvahu a otevřel oči. Odstrčil jsem Johna. Otevřel jsem oči a začal zrychleně dýchat.

 Otevřel jsem oči a začal zrychleně dýchat

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Tady máte pokračování jak jsem slíbila. Moc se omlouvám že tahle kapitola je hodně krátká ale nebojte se příští bude delší! Dobrou noc a ještě jednou, užijte si prázdniny😂❤️

You were my hope~//DNFKde žijí příběhy. Začni objevovat