Biatlon: Závod pokračuje

6. Plán pomsty

Ve čtvrtek odpoledne jsem došla k názoru, že o mé přítomnosti už asi ví celý svěťák. Nevím, jestli to zapříčinil dopolední trénink mužů, u kterého jsem asistovala na střelnici, nebo odpolední sprint žen, kde jsem si u trati poněkud neprozřetelně stoupla vedle Johannese. Díky tomu si mě totiž všimnul doslova každý.

Když kolem nás během svého prvního kola projížděla Dorothea Wierer, překvapeně na mě vykulila oči. Když kolem nás projížděla ve druhém kole, zařvala na mě "Ahoj Klær!". Když se blížil moment, kdy kolem nás měla projet v kole třetím, odklidila jsem se do příkopu, protože jsem měla strach, že by se zastavila na kus řeči.

Jenom během zpáteční cesty na stadion mě pozdravilo devět lidí, z toho pět jsem absolutně nepoznávala. Nutno podotknout, že Johannese z těch devíti zaregistrovali tři.

"Se z tebe stává celebrita, co?" prohodil Johannes škodolibě, když viděl můj upřímně zoufalý výraz.

"Vysvětli mi, odkud mě všichni znají, proboha!" zaúpěla jsem. "Očekávala bych, že takhle budou reagovat na tebe!"

"Já jsem okoukaný zboží. Ty seš zbrusu nová a máš zajímavý příběh, který spoustu lidí fascinuje."

Jen jsem vytřeštila oči. "Jak jako - fascinuje? Vždyť to nikdo neví, teda neměl by to vědět!"

Johannes se dal do smíchu. "Neví? Prosím tě, vždyť se tady ve svěťáku znáš se spoustou lidí! A kromě toho to bylo na začátku sezóny i přetřásáno na všech možných stránkách: dvě zajímavá nová jména ve světě biatlonu - Anamarija Lampič a Klær Beranová!"

"Když už, tak aspoň Klára," opravila jsem ho. O Anamarii jsem slyšela. Bývalá slovinská hvězda v běhu na lyžích, která se rozhodla přejít k biatlonu. Dokonce se mnou minulý týden závodila v Idre, ale tváří v tvář jsme se ještě nepotkaly. Co jsem věděla, na lyžích byla v každém závodě nejrychlejší, ale limitovala ji hodně špatná střelba.

Teď mě ale zajímalo něco jiného než Anamarija. "Čím jsem já pro někoho zajímavá? U Lampič je to jasné, na lyžích toho vyhrála hromadu, ale co jsem já? Bývalá servismanka, která letos v létě začala trénovat."

"Nejseš ty natvrdlá?" povzdechl si Johannes. "Právě to na tom lidi fascinuje! V celé historii biatlonu se ještě nic podobného nestalo!"

"Těší mě, že si mě všichni budou pamatovat jako Tu, kterou přestalo bavit obskakovat závodníky, a proto se stala jednou z nich," ušklíbla jsem se ironicky.

Johannes se prudce nadechl, ale nakonec si to rozmyslel a nic neřekl. Nejspíš to se mnou vzdal.

Mlčky jsme došli na stadion, kde jsem ze všeho nejdřív našla Markétu a pogratulovala jí k nečekanému druhému místu. Dnes si navzdory ne zrovna nejlepší trati vedla skvěle - český tým tak mohl být po dlouhé době opět spokojen.

«»

Navečer svolal Johannes další poradu a tentokrát už pouze v úzkém kruhu. Já, Ingrid a Tarjei jsme zvědavě - a možná trochu se strachem - vyčkávali, s čím přijde. Nebylo pochyb, že má něco v plánu.

"Takže," začal Johannes, "jak už jsem se možná před některými z vás zmínil, Siegfried si už delší dobu koleduje o pomstu."

"Ten, kdo si momentálně o něco koleduje, jsi ty," zabručela Ingrid.

"Asi tak," podpořila jsem ji ihned. "Neblázni, Siegfried nás může všechny čtyři nechat do konce sezóny čistit celému týmu boty."

"To ať si zkusí! Vetleho zablácený škrpály pulírovat odmítám. V jednom kuse se válejí za dveřmi a já o ně zakopávám."