Biatlon: Závod pokračuje

55. Nebezpečný slib

Jonas Vingegaard, jeden z nejlepších silničních cyklistů současnosti, znovu ocenil blízkost svého domovského Dánska a Norska. Lodí byl za chviličku v Oslu. Vystoupil na pevnou zem, otočil se k Oslofjordu zády a zamířil přímo do města. Musel projet přes celé Oslo, než se dostal do jeho severozápadní části. Do čtvrti Holmenkollen.

Siegfrieda Mazeta našel v jeho kanceláři nad stadionem. Trenér v norských službách byl už zase zavalený svým nenáviděným papírováním a tiskárna v rohu místnosti celému zmatku jen napomáhala, protože chrlila další a další listy hustě potištěného papíru.

Jonas ode dveří rychle zmapoval situaci a došel k závěru, že na tohle bude zapotřebí hodně velká dávka diplomatických dovedností. Na chvíli zatoužil, aby s ním byl jeho věrný kamarád Erlend - ten alespoň Siegfrieda znal a uměl s ním mluvit. Jenže Erlend letos ukončil kariéru a tahle záležitost se ho už bohužel netýkala. Sice Jonasovi poradil, kdy a kde tu má Siegfrieda hledat, ale tím jeho účast končila. Hlavní roli měl sehrát právě Jonas a autorka celého toho nápadu se jmenovala Ingrid Tandrevold.

Kdyby ten úkol připadl raději Tadejovi, napadlo Jonase. Jeho slovinský rival a kamarád v jedné osobě měl jakési nepřekonatelné kouzlo, kvůli kterému se s ním každý dal velmi snadno do řeči. Navíc se Tadej neustále usmíval - dokonce i když při závodu sprintoval do cíle. Na Jonasovi bylo podstatně víc znát, že něco bere vážně nebo je z toho nervózní. A z rozhovoru se Siegfriedem Mazetem měl opravdu nemalé obavy.

Několikrát zaklepal klouby prstů o zárubeň otevřených dveří. "Dobré odpoledne, pane Mazete!" Musel trochu zvýšit hlas, aby ho bylo slyšet přes rachot tiskárny a Siegfriedovy tlumené nadávky.

Siegfried se ve své židli na kolečkách překvapeně otočil. Nebyl zvyklý, aby ho někdo rušil v době, kdy neprobíhal žádný trénink. "Kdo sakra jste?" zamžoural na nezvaného návštěvníka. Pak mu došlo, že přes brýle na čtení ho asi moc dobře neuvidí, a rychle je sundal. "Snad to není mladý pan Vingegaard? Jestli hledáš Erlenda, chlapče, ten už..."

"Ne, pane Mazete, s vaším dovolením jdu za vámi. Jestli se vám to teď ovšem nehodí..."

"Ne ne, jen pojď dál a někam se posaď." Slovo někam bylo skutečně na místě. Siegfried zavčasu zaregistroval rozpačitý výraz svého hosta, protože hbitě odklidil ohromný těžký šanon z nejbližší židle, načež vzkázal nebohé tiskárně: "Zmlkni už, ty stará rachotino."

Jonas se koutkem úst pousmál a sedl si na uvolněnou židli. Ledva se opřel, opěradlo nebezpečně zavrzalo a Jonas se zase rychle napřímil.

"No sláva." Siegfriedovi se konečně podařilo přerušit tiskárně pracovní dobu, načež se začal věnovat své návštěvě. "Tak povídej, co potřebuješ zrovna od trenéra biatlonu."

"Jde vlastně o nabídku," nechodil Jonas kolem horké kaše. "O jakýsi můj návrh pro norský á-tým."

Siegfried přimhouřil oči - začínal v tom cítit prsty svých podnikavých svěřenců. "Pokračuj," pobídl Jonase hlasem lovce na lovu.

"Neznám úplně dopodrobna vaše plány na léto," vysvětloval Jonas. "Nicméně jsem vám chtěl navrhnout následující věc: kdyby se vám to zamlouvalo, mohl byste se svými biatlonisty přijet začátkem července na francouzskou stranu Pyrenejí. Je to krásné místo, drsné, ale krásné. A pro trénink všeho druhu výborné, řekl bych. Je tam dokonce i malé středisko, jako stvořené pro vás. Navíc byste se mohli přijet podívat na jednu dvě etapy Tour de France, která zrovna bude přes Pyreneje projíždět - měli byste to jako bonus a odpočinek. Slyšel jsem, že vy sám cyklistice fandíte, a myslím, že i vaši svěřenci by to ocenili - loni se jim to každopádně líbilo. A i já a pár mých přátel z cyklistické branže bychom byli rádi, že se s nimi opět vidíme."