Biatlon: Závod pokračuje

58. Nejtvrdohlavější cyklista na Tour

Sotva jsme dojedli snídani, vytasila se na nás Ingrid se svým ohromně úžasným nápadem. "Co kdybychom teď vyrazili do Tarbes, abychom odchytli kluky ještě před startem?"

"To je ale ohromně debilní nápad," okomentoval to Vetle polohlasem a já s ním snad poprvé v životě v něčem souhlasila.

"Proč bys jezdila kamsi do Tarbes, prosím tě?" pokoušela se na to jít Ragnhild přes rozumnou domluvu. "Vždyť to cílové místo s tím příšerným názvem..."

"Cauterets-Cambasque," napověděla Karo při pohledu na Ragnhildiny netrpělivě luskající prsty ve snaze si vzpomenout.

"Jo, přesně tam," vyhnula se Rag vyslovování toho místa. "Je mnohem blíž. A taky je lepší být u cíle závodu než u startu, nemyslíš, Ingrid? Ten tvůj slavný nápad tentokrát vážně nedává smysl, nezlob se na mě."

"Myslela jsem to tak, že teď bychom zajeli do Tarbes, povzbudili kluky, podívali se na start, a potom se přemístili někam poblíž cíle. To bychom přece zvládali v pohodě. Vždyť máme celý den volno."

"Nemyslím si, že by to bylo až tak jednoduché," vstoupil do naší debaty Tarjei. "Nezapomínej, že hromada cest všude v okolí je kvůli Tour uzavřená nebo omezená už před závodem, a co teprve v jeho průběhu."

"Tarjei má pravdu, rovnou se nakvartýrujem do cíle a budeme mít vyhráno," podpořil ho Dale.

"Ty taky aby ses nemusel trochu víc pohnout," obořila se na něj Ingrid. Asi si na někom potřebovala vybít frustraci z toho, že její plán všichni znegovali. "Pro mě za mě si klidně běžte sednout k cíli a dalších pět hodin tam čekejte, až někdo přijede. Já jedu do Tarbes. Sbohem."

Několika skoky jsem se ocitla u ní. "Počkej," oslovila jsem ji tiše. "Nemůžeš nikam jet sama. Půjdu s tebou."

Ingrid se radostně usmála. "Doufala jsem, že to řekneš."

"Vy dvě vážně míříte do Tarbes?" zjevila se vedle nás Karoline a zvědavě si nás prohlížela.

Přikývly jsme. "Chceš se snad přidat?"

Karoline s vážnou tváří odpověděla: "Ano. Protože narozdíl od vás vím, jak se dostat tam i zpět. A taky se trochu vyznám v předzávodním cyklistickém mumraji. U podobných závodů jsem už byla hodněkrát na to, abych to zvládla."

«»

Jediné štěstí, že jsme byly na ten výlet tři. Samotného jedince by buď ušlapal dav, nebo by se nenávratně ztratil. Takhle jsme si sice cestičku razily pomalu, ale jistě. Bohužel jsme se nejdřív musely probít přes nekonečnou masu diváků a čumilů, pak přes bariéru novinářů, reportérů a fotografů, následovala dobře organizovaná linie securiťáků a až poté přišel na řadu houf cyklistů, techniků a týmových pracovníků.

"Tak, právě jsme se probojovaly až do přípravny kol," utrousila Ingrid. "Sem jsme se asi nechtěly dostat." Rozhlédla jsem se kolem a musela jsem jí dát za pravdu. Všude okolo se montovala kola, sedla, řidítka, pedály a další cyklomateriál. Občas mezi vším tím haraburdím proběhl i někdo z cyklistů, ale jinak bylo zřejmé, že jsme ve špatném oddělení.

"Zkusíme to tudy," oddtáhla nás Karoline k mezeře mezi dvěma kamiony. "Kdybyste někde viděly nápisy Jumbo-Visma nebo UAE, tak hlaste."

Propátrala jsem očima nové prostranství ukryté mezi různě velkými auty - od klasických osobních až po enormně velké kamiony. Během chvilky jsem tu objevila stáje jako Ineos, Alpecin, Israel Premier Tech, Groupama nebo Movistar, ale Jumbo ani Emiráty nikde v dohledu nebyly.