Biatlon: Závod pokračuje

59. Tadej se ujímá velení

"...a pořád platí, co jsem řekl původně. Jsi blázen a cvok, jiné slovo pro to neexistuje."

"Nech si své názory pro sebe," zavrčel podrážděně Wout.

S Ingrid a Tarjeiem jsme si vyměnili ustarané pohledy. Tlumené hlasy, které k nám doléhaly zevnitř stanu stáje Jumbo-Visma, nedávaly najevo zrovna příjemnou atmosféru.

"Aspoň si můžeme být jistí, že se sem Wout dostal v pořádku," zašeptala Ingrid.

Tarjei přikývl. "Půjdeme dovnitř?"

"Nevím," zaváhala jsem s rukou na vchodové plachtě. "Už tak je tam dost dusno. Nechci to ještě zhoršit."

"...co si bez tebe náš tým asi tak počne, když se zruinuješ už v šesté etapě?" pokračoval vevnitř v kárání neznámý mužský hlas s výrazným francouzským přízvukem.

"Jdeme," rozhodl Tarjei za nás. "Třeba mu dá ten druhý pokoj." Odhrnul stranou těžkou látku stanu a postupně jsme pod ní vstoupili dovnitř. Rázem se k nám otočili čtyři muži v trikotech jumbíků. Kromě Wouta jsem mezi nimi uviděla i Seppa, kterému radostně zajiskřilo v očích, když mě a Ingrid poznal. Jonas tu s nimi nebyl.

"Zdravíčko, mládenci," rozhlédl se po přítomných Tarjei. "Nerušíme vás?" Ta otázka byla pronesená natolik nevinným tónem, že snad nikdo nepoznal, jak moc ironická ve skutečnosti byla.

"Tak trochu," ucedil jeden z jumbíků, podle hlasu ten, který si předtím podával Wouta. "Právě řešíme nějaké interní týmové záležitosti." Loupl po Woutovi vzteklým pohledem. "Vy jste ti Noři, co? Běžte někde bokem a počkejte si na Jonase, až bude mít volno."

"To nebylo zrovna zdvořilé, Chrisi," pokáral muže Sepp s šibalskými jiskřičkami v očích. Než však Chris stačil něco odseknout, případně poslat Seppa do patřičných míst, vchod do stanu se znovu rozhrnul a vstoupil Jonas.

"Nějaký problém?" přejel své kolegy pohledem. "Christophe? Seppe?"

"Na nás se nedívej," ohradil se Chris. "Máš v týmu jiného rebela, kterého by sis měl trochu zklidnit."

"To je snad v pravomoci sportovního ředitele," povzdechl si Jonas odevzdaně. "Já tady nerozkazuju." Bylo jasné, že on se šílenými počiny svého nejtvrdohlavějšího domestika zabývat nehodlá. Místo toho kývl na naši trojici a vyzval nás, abychom ho následovali do zadní části stanu, kde byla připevněná kola určená na vyjetí se po závodě.

"Já musím teď ještě nějakou dobu šlapat," vysvětloval Jonas, zatímco nasedal na nejbližší kolo, "ale u toho s vámi klidně můžu mluvit."

Nejdřív jsme po něm samozřejmě chtěli, aby nám řekl něco o dnešním závodě. Dozvěděla jsem se tak, že Tadej ho nakonec v závěrečném sprintu docela jednoznačně porazil - proto měl asi Jonas ten unavený výraz. "Ale jinak jsme dnes jako tým odvedli dobrou etapu," usoudil Jonas závěrem. "Tadej byl prostě v kopci silnější."

"Proč byl ten Francouz tak vytočený a nepříjemný?" zeptala se Ingrid.

"Christophe? On... je hodně svědomitý a velmi mu záleží na tom, abychom pracovali jednolitě jako tým. Je to dobrý kluk, nemyslete si o něm něco špatného. Dost se ho dotklo dnešní chování Wouta. Wout odvedl skvělou práci, ale v mnoha případech bylo zbytečné, aby táhl čelo celého závodu. Jen ho to vyčerpalo až k absolutní hranici... však jste asi viděli, jak to s ním dnes dopadlo. Do zítřka bude v pořádku, strach o něj nemám. Jenže Chris je prostě přesvědčený, že Wout má na domestika dost rebelskou povahu - což je svatá pravda - a že se nechová tak, jak by se chovat měl, když má v týmu adepta na žlutý trikot, tedy mě."