Biatlon: Závod pokračuje

41. Dva body zlomu

Ingrid umístila dnešní stříbrnou medaili vedle té ze včerejška a spokojeně si je prohlédla. Nové Město rozhodně bylo na dobré cestě mezi její oblíbené areály - zejména co se publika týkalo. Takovéto atmosféře nedokázal konkurovat ani diváky oblíbený Ruhpolding.

Za chvíli Ingridina euforie trochu povolila a ona se začala na pokoji nudit. Klær už nejspíš někde v Praze nasedala do letadla, Johannes a Tarjei se dnes necítili úplně dobře, tudíž byli pro jistotu zavření na samotkách, aby nenakazili zbytek týmu, a Marte s Karo byly jedna na masáži a druhá u fyzioterapeutky.

Ingrid přešla po pokoji tam a zpátky. Co teď? Původně měli s Johannesem v plánu navštívit tento večer Endreho a uskutečnit ten dlouho plánovaný pohovor, ale když je Johannes na marodce...

...tak můžu za Endrem jít sama! napadlo Ingrid ihned. Stejně nemám nic lepšího na práci.

Rychle, aby si to náhodou ještě nerozmyslela, vyklouzla na chodbu a odpočítala dveře k Endreho pokoji. Díky Sturlově absenci naštěstí bydlel sám, takže nebudou mít obecenstvo.

"Nazdar Endre," strčila Ingrid hlavu do dveří, když v reakci na její zaklepání uslyšela výzvu ke vstupu. "Měl bys na mě pár minut času?"

"Jasně. Co potřebuješ?"

"Něco s tebou probrat. Původně jsme chtěli přijít já a Johannes, ale vzhledem k situaci jsem to musela vzít na sebe."

"Jo... Tak - no, někde se posaď." Endre byl Ingridinou návštěvou docela překvapený, nicméně rychle odsunul stranou hromádku svých krámů, aby Ingrid udělal místo na okraji postele.

"Je to docela náročné téma takhle navečer, ale je nutné, aby sis to vyslechl," začala Ingrid, když se posadila. "Jedná se o to, co se stalo na konci mistrovství Evropy mezi tebou a Klær."

Endre se rázem napřímil, jako by spolkl pravítko. "Ona ti o tom řekla? Tedy... vám?" Okamžitě si dal dohromady, že pokud to ví Ingrid, pak to musí vědět i Johannes a Tarjei.

"Ano. A než se na to zeptáš - ne, neposlala mě za tebou. Byl to můj a Johannesův nápad. Klær se nám v něm spíš snažila zabránit, ale přesvědčili jsme ji."

"Proč?" Endre do toho jediného slova vložil svůj nejnesmlouvavější tón.

"Protože se chováte jak dva berani, proto! Dva uražení berani. Jestli tě to uklidní, Klær si od nás vyslechla něco podobného. Máte oba stejné podmínky."

"Zeptám se jinak: co je vaším cílem, agentko Tandrevold?"

"Smysl pro humor tě neopustil, to je dobré," ukázala mu Ingrid zvednutý palec a zazubila se. "Náš cíl není vůbec náročný. Prostě jen chceme, abyste se ty i Klær přestali tvářit, že ten druhý neexistuje, a znovu spolu normálně mluvili. Jako kamarádi," dodala důrazně.

"Kdyby to bylo tak snadné," hlesl Endre polohlasem.

"Endre, proboha! No tak ti dala jedna holka kopačky, bóže. Svět se kvůli tomu nezboří! Nemůžeš se k tomu neustále upínat. Jeď dál."

"Tobě se to mluví. Od svých dvaceti jsi s Trygvem a do podobných šmodrchanic ses nikdy nedostala. To stejné Johannes. Ve dvaadvaceti poznal svou životní lásku Heddu a od té doby je s ní šťastný."

Ingrid zavrtěla hlavou. "Johannes a Hedda... Oni jsou ta dvojice, u které vidíš, že si byla souzena. Odjakživa."

"A ty se mi divíš, že jsem doufal v totéž?"

"Ne." Ingrid mu zlehka položila ruku na rameno. "Přijde to, Endre. Přijde. Jednou, někdy, až to budeš nejmíň čekat. Uvidíš ji a pochopíš, že je pro tebe ta pravá. Dokonce i když to nebude Klær," dodala s pousmáním.