Je to můj život!

5. Kapitola

Nikdo z mých bratrů dnes není doma. To znamená že jsem sama doma, teda co jsem tak poznala ze snídaně a žádného hluku. Právě se chystám na oběd a ani Grace tu dnes není, co to se všemi je? Takže jsem i udělala jen těstoviny s kečupem, asi ze mě šéf kuchař nebude. Rychle jsem se najedla a rozhodla jsem se pro Netflix and chill. Hopla jsem na sedačku a pustila si nějaký seriál.
Asi po desátém díle jsem někoho slyšela přicházet že by Bailey? Ne Tony.
"Čau." Řekla jsem ignorujíc ho. "Čau, Jon s Danem někam odjeli takže tu bude párty." "Co, proč?" "Hej sorry." A odešel. To se jako nikdo neptá na můj názor.  "Co když jim to řeknu?" "To by jsi neudělala." Zavolal z kuchyně. "Fakt?! Vsadíš se?!" "Ne, ale neuděláš." "Nesmí do mého pokoje." "Okey." Usmála jsem se a odešla do pokoje s miskou popcornu, které jsem mimochodem ukradla Tonymu když se nedíval.

Sedla jsem si na postel a na notebooku jsem si pustila film. Už mě to přestalo bavit celý den se koukat do mobilu, vzala jsem si skate z pod postele. Oblékla si kratší sukni v černé barvě s bílým topem. Dala jsem si trochu make-upu. Napsala jsem Jamesovi že se vrátím pozdějc. My máme jediný dům v ulici taky široko daleko takže jsem si do města vzala skate, chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem tam dojela živá a zdravá. Sedla jsem si do Starbuks a čekala než přijde nějaká servírka. "Co si dáte?" "Prosím jedno Frappucino." "Dobře." Vytáhla jsem mobil s malé kabelky kterou jsem měla u sebe a dívala se na sociální sítě.

"Ahoj Alex, můžu?" "Jo, jasně." "Co tu děláš, pochybuju že by tě bratři pustili samotnou." "Jon s Danem nejsou doma." "A ostatní?" "Tony je někde zalezlej v domě, James si vzal Baileyho na balení jeho holek. Chris je někde. Ale jak zjistí že jsem tady byla sama skoro sama tak mě uhláholí jejich řečmi. A ty?"  "Jen tak." "Jdeš na tu párty?" "Jasně." "Co si dáte?" Usmívala se od ucha k uchu a natřásala se servírka, na mě se takhle neusmívala jak si to mohla dovolit, na mě se vždy každý usmíval. "Cappucino." Mrkla na něho a odešla. Dívala jsem se za ní vražedným pohledem. Až pak jsem se otočila a tvářila se vražedně, ale proč, já nevím, asi mě na něm trochu záleží, ne co to kecám.

Za chvíli měl na stole objednávku i s číslem na tu servírku.  "Hej, ty jsi k tomu dostal i sušenku." Konstatovala jsem.  "Tak si ji vem." "Ty ji nechceš." "Ne." "Díky." Vzala jsem si lotus sušenku a k tomu telefonní číslo na tu holku, roztrhala jsem ho a dala ho na talířek mého drinku. Jack mě probodl pohledem. "Přece jsi říkal že ji nechceš." "Mluvili jsme o sušence." Ušklíbla jsem se. Viděla jsem přijíždějícího Tonyho tak jsem se zvedla. "Promiň už musím." usmála jsem se a rychle vyběhla za ním.

"Jak jsi mě našel?!" "Sleduju tě přes mobil." "Takže víš moje heslo." "Jo." "Cože?!" "Jo." "Ale to je moje soukromý." "Hmm." Pokrčil rameny a věnoval se cestě. "Kdo byl ten kluk." "Sama nevím, přišel tam a sedl si ke mně, protože nikde jinde nebylo místo." "Fakt?" Probodl mě pohledem. "Jo." Uměla jsem moc dobře lhát takže to nepoznal. "Víš že by jsi nikam sama chodit neměla.?" "Vím, ale Jon tu není." "Ale víš že mu to musím říct." "Aha, tak, ale o té párty by měl taky vědět ne?"
"Tentokrát si vyhrála. Ale příště to nenechám plavat a toho kluka si příště taky vypiješ."

Rozhodila jsem naštvaně rukama a opřela do sedadla. "Kolik přijde lidí?" "Hodně." "A to je kolik?" "Podle toho kdo přijde tak přijde." "To jako dáte na nástěnku do školy ať to vidí všichni?" "Třeba."

Dojeli jsme domů kde už všichni byli jako z rodiny Tony, Chris, James s hlavně Bailey. "Achoj Bailey." Objala jsem ho. "Ahoj taky tě rád vidím." "Doufám že nebyl něčím svědek." "Alex za koho mě máš? Ne byli jsme jen venku v parku."
Protočila jsem očima a šla s Baileym ven. Sedla jsem si na lavičku a zavřela oči užívala jsem si osvěžující větřík a dívala se ke stromům. Strávila jsem tam asi hodinu a pak jsem usoudila že se půjdu chystat abych překvapila nejen bratry, ale i jejich kámoše a kamarádky.