Je to můj život!

14. kapitola

Zítra nám odpadli poslední dvě hodiny. Netuším co budu celý den dělat když mám zaracha, ale teď se chystám o tom říct Jonovi. Právě jsme povečeřeli a ostatní se chystají k odchodu. Jenže já jim to nedopřeji a zastavím Jona. "Zítra mi odpadli poslední dvě hodiny, mám jet busem." řekla jsem stále hledíc do poloprázdného talíře. "Vyzvednu tě." řekl klidně a odešel. Pozvedla jsem obočí tohle jsem nečekala, myslela jsem si že řekne třeba, počkej na sourozence jak má teď ve zvyku říkat častěji. Jako poslední jsem taky odnesla talíř a pustila Baileyho domů zatímco po dobu naší večeře byl venku. 

Taky jsem se odebrala do svého pokoje. Na posteli jsem si vzala pyžamo a vyrazila do sprchy. Umyla jsem si vlasy a hned potom si je vyfénovala. Nakonec jsem se rozhodla pro jeden copánek, který mi ráno vytvoří vlny na vlasech. Vzala jsem si klíček který schovávám pod skříni v krabičce s tajnými věcmi, ale o tom někdy jindy. Silně jsem ho tiskla v dlani dokud jsem se nedostavila do knihovny nebo jak se ta místnost nazývá. Otevřela jsem již zmiňovaný šuplík ke kterému se vracím každý večer. 

Vzala jsem si zbraň do ruky a opět objela její křivky.

Hrozně mě to k ní táhlo. Cítila jsem se bezpečně že je tady v domě zbraň, ale kdoví kolik se jich tu ještě nachází. To byla asi ta nejhorší věc na tomhle, je jich hodně, ale myslím že ty otázky znáte sami. 

------------------------------------

Ráno jsem opět nestíhala, teda Chris nestíhal a ostatní taky ne. Kromě mě, která jsem už stála opřená o auto a čekala, nevrle jsem u toho klepala nohou o zem div se tam neudělala díra. Podívala jsem se na čas na mobile div jsem neupadla. Už zvonilo a sourozenci nikde. Dnes to není poprvé za tenhle týden. Už po čtvrté a to je dnes pátek. 

Konečně po půl hodině přecházení po garáži jsem zahlédla Jamese. Rukou zamáváním ve vzduchu mě popohnal k jeho autu a já tak učinila. Do školy jsme dorazili naštěstí pořádku, protože James jel jak šílenec. Rychle jsem se vyhrabala z auta a rychlím krokem mířila k mé skřínce kde jsem si vzala matiku a jelikož máme tu nejkrutější učitelku na škole, nebo víte co? Na celém světě...

Vtrhla jsem do třídy a upoutala pohledy ostatních i té babky. "Pokud vím tak zvonilo před čtyřiceti minutami a třiceti dvěma sekundami." "Omlouvám se." "Dneska už po páté." "K tabuli!" řekla poněkud nahlas když jsem šla k sobě do lavice. Povzdechla jsem si a vydala se tam týž směrem. Dostala jsem za čtyři a měla chuť se schovat do kouta a rozbrečela se, ale to jsem udělat nemohla. Mezitím zazvonilo a já pořád přetrvávala na své židli a zírala do blba. Panebože můžu se zabít. "Alexxxx." zaúpěla Rose. "Z jedné čtverky se neposer." zasmála se Lily a ostatní ji napodobili, musím přiznat že už mi leze trochu na nervi spolu s celou její partou, ale ty z A vypadaly mileji. 

Jako druhou hodinu jsme měli chemii takže se muselo do druhého patra a to se mi vůbec nechtělo. Ze skřínky jsem vytáhla vše potřebné a zaznamenala blížící se stín k mé osobě. "Ahoj, Alex že?" "Hm." řekla jsem a až teď se podívala na dotyčnou osobu. Přede mnou se tyčila menší blondýnka, ale byla hezká. Myslím že s ní chodím na Angličtinu. "Ano?" pohlédla jsem na ni. "Nemohla by jsi mě doučovat na ajinu, paní profesorka říkala že pokud se nezlepším tak propadnu." Popravdě se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila. "Tak děkuji." úlevně vydechla. "Napíšu, ale teď musím." otočila jsem se a naposledy se ohlédla jen mi zamávala. Připadá mi milá a taky hodně stydlivá.

 Jakmile skončilo vyučování odebrala jsem se se  svou partou do jídelny. Dnes bylo kuře z rýží a nějakou dost divně vypadající omáčkou. Snědla jsem jen rýži která nebyla od omáčky a o nic dalšího jsem nestála. Zatímco holky o něčem horlivě diskutovaly já jsem opět hleděla do blba a přemýšlela nad čtverkou a tím že bych se nejradši upálila. Zvedla jsem se a loudavým krokem došla k parkovišti kde stálo černé Porsche a na sedadle řidiče seděl Jon. Otevřela jsem dveře a posadila se na koženou sedačku auta. Jon se na mě chvíli podíval a nakonec odjel. "Tak co škola?" "Nic moc." "Co říkají učitelé na tvé pozdní chození?" řekl jako kdybych za to mohla já. "Ale já za to přeci nemůžu." rozkřikla jsem po celém autě a rozmáchla rukama. "Já ti to za vinu nedávám jen že ses na tu matiku mohla učit." řekl dívajíc se do silnice před námi. "Kdyby nechodili pozdě oni tak bych nic neměla." "Ještě za to že jsi dvakrát odešla z domu a nikomu jsi nic neřekla tak..." "Však jsi mi vzal mobil a kdybych ti to řekla tak mě nikam nepustíš." skočila jsem mu do řeči. "Na příští týden ve škole onemocněla uklízečka, ráda za ni zaskočíš, už jsem to domluvil." řekl opět klidně a zastavil před našim domem. "A pořád máš zaracha." zakřičel zamnou než jsem zavřela dveře. Hodila jsem boty do botníku a rázně vykročila k sobě. 

Zase jsem se na podlaze v pokoji zhroutila jako domeček z karet, ale nebrečela jsem. Ihned ke mě přiběhl Bailey a začal se lísat. "Bailey." řekla jsem smutně. Následujíc deseti minut jsem mu řekla co se dnes odehrálo a on vypadal že mě poslouchá. "......Víš co? Pojd něco ukuchtíme." široce jsem se usmála a vykročila směr šatník. Tam jsem se hezky jak se patří převlékla do domácího a co si můžu zašpinit a vydala se tentokrát do kuchyně. Ve dřezu jsem si umyla ruky jarem i když vím že se to nedělá. Potom jsem si našla recept na psí pamlsky a pustila se do toho. (média)

Nasypala jsem se do skleněné uzavíratelné misky, která dočasně bude zdobit kuchyňský pult. Jak jsem viděla Baileyho jak si pochutnává dostala jsem taky hlad. Udělala jsem si jednu lehkou porci lívanců a jen tak bez ničeho si je vychutnala. Po jídle jsem vše sklidila a odebrala se do mého úkrytu. 

Už jsem dole slyšela hlasy a to oznamovalo příjezd sourozenců, ale bylo půl šesté takže za chvíli budu muset taky na večeři. 

Převlékla jsem se do šedé teplákovky a vylezla se své skrýše. Nechtěla jsem odposlouchávat, ale nějak mě to vybízelo takže jsem zůstala stát na schodech a soustředila se na rozhovor mezi třemi hlasy. "Měl by jsi ji trochu nechat." "Co tím myslíš?" "Jen že ten mobil nemá už dlouho." "Hele ty jsi ještě malej jo, tak bud potichu." "Jen říkám, jo a někdo objevil tu zamklou zbraň v knihovně." "Doprdele." třískl někdo rukou o stůl až jsem poskočila. "Co budeš dělat?" "Asi ji uklidím." 

To mi stačí jdu se klidit do pokoje. Hned jak jsem se otočila dostala jsem málem infarkt, stál tam Tony a neusmíval se. "Chceš abych dostala infarkt." řekla jsem až moc klidně téměř jako Jon, ale dost nahlas aby to slyšeli ti v jídelně. Pokrčil rameny a čekal co řeknu. "Pozor." prohodila jsem a snažila se protáhnout kolem toho ichtyla. Ale ani se nehnul z místa. "Víš že tady nejsou jediný schody, takže když mě nepustíš tak je použiju." pokrčila jsem rameny a šla těmi druhými schody. K mému překvapení vedly do odpočinkové místnosti nebo jak se jí říká. Byl tam kulečník, sedačky s televizí, automaty na hry a podobné kraviny. Pokračovala jsem chodbou. Tou jsem narazila na moc známé dveře, ale i neznámé které mám v plánu někdy poznat. Vstoupila jsem do nich a hned jsem poznala knihovnu. Došla jsem ke stolu a nakoukla do zásuvky kde se pistol nacházela. Nebyla tam, ale divný bylo že jsem tam zamykala tu zbraň než jsem opustila tuhle místnost. Na nic dalšího jsem nečekala a běžela se zamknou do svého pokoje.